Gn 27:30-33  Když Izák udělil Jákobovi požehnání a sotvaže Jákob od svého otce odešel, přišel jeho bratr Ezau z lovu.  Také on připravil pochoutku, přinesl ji otci a řekl: Nechť můj otec povstane a nají se z úlovku svého syna, aby mi mohl požehnat. Jeho otec Izák se ho otázal: Kdo jsi? Odvětil: Jsem tvůj syn Ezau, tvůj prvorozený. Tu se Izák roztřásl a zalomcovalo jím zděšení: Kdo to vlastně ulovil úlovek a přinesl mi jej? Ode všeho jsem pojedl, dříve než jsi přišel! A požehnal jsem mu! Požehnaný také zůstane.

Septuagesimae, 24. ledna 2016 Gn 26,1.12-25  V zemi nastal opět hlad, jiný než onen první, který byl za dnů Abrahamových. Izák tedy odešel do Geraru k abímelekovi, pelištejskému králi. Izák začal v té zemi sít a sklidil toho roku stonásobně; tak mu Hospodin požehnal.  Tak se ten muž vzmohl a vzmáhal se stále víc, až se stal velice zámožným. Měl stáda bravu a stáda skotu i četnou čeládku. Pelištejci mu proto záviděli. Pelištejci zasypali všechny studně, které vykopali Abrahamovi služebníci za Izákova otce Abrahama, a naplnili je prachem. Abímelek řekl Izákovi: Odejdi od nás, neboť jsi mnohem mocnější než my.  Izák tedy odtud odešel, utábořil se v Gerarském úvalu a usadil se tam. Znovu kopal studně, které vykopali za dnů jeho otce Abrahama a které po Abrahamově smrti Pelištejci zasypali. Pojmenoval je stejně jako jeho otec. Izákovi služebníci kopali v tom úvalu a přišli na studni pramenité vody. Ale gerarští

Poslední neděle po Zjevení Páně Gn 24:1-15  Abraham byl stařec pokročilého věku. Hospodin mu ve všem požehnal.  2 I řekl Abraham služebníku, správci svého domu, který vládl vším, co mu patřilo: Polož ruku na můj klín. 3 Zavazuji tě přísahou při Hospodinu, Bohu nebes a Bohu země, abys nebral pro mého syna ženu z dcer Kenaanců, mezi nimiž sídlím.  4 Půjdeš do mé země a do mého rodiště a vezmeš odtamtud ženu pro mého syna Izáka. 5 Služebník mu na to odvětil: Co když mě ta žena nebude chtít následovat sem, do této země? Mám tvého syna zavést zpátky do země, z níž jsi vyšel?  6 Abraham řekl: Chraň se tam mého syna zavést!  7 Hospodin, Bůh nebes, který mě vzal z domu mého otce a z mé rodné země, promluvil ke mně a přísahal mi, že tuto zemi dá mému potomstvu; on sám vyšle před tebou svého posla, a

1. neděle po Zjevení Páně – 10.1.2016 Gn 22:1-19   Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: Abrahame! Ten odvětil: Tu jsem.  2 A Bůh řekl: Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!  3 Za časného jitra osedlal tedy Abraham osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o němž mu Bůh pověděl.  4 Když se Abraham třetího dne rozhlédl a spatřil v dálce to místo,  5 řekl služebníkům: Počkejte tu s oslem, já s chlapcem půjdeme dále, vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme.  6 Abraham vzal dříví k oběti zápalné a vložil je na svého syna Izáka; sám vzal oheň a obětní nůž. A šli oba pospolu. 7 Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: