Introit: Hospodinova milosrdenství je plná země. Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup. (Ž 33,5b.6)

Písně: 541; děti 640; 673; 2; 748

Čtení: Žalm 80, 9-20

Milí bratři a sestry,

lidé odpradávna věřili, že někde vyroste, nebo už roste strom, jehož plody člověku poskytnou životodárné síly. A také dnes najdete v mnoha zemích dost lidí, kteří se hlásí k názoru, že ze stromů, ale také z kosmické energie, či z kamenů může člověk čerpat sílu, která mu pomůže udržovat životní rovnováhu a nebo přímo řešit krize a umožní mu zase žít plným a úspěšným životem.

Na taková a podobná očekávání můžeme přijmout za svou Ježíšovu odpověď, když prohlašuje: Já jsem ten vinný kmen pravý. To ovšem říká Ježíš bezprostředně předtím, než bude odsouzen a ukřižován. Tento vinný kmen pravý tedy projde utrpením a smrtí, z které vyjde živý, abychom i my mohli žít. Aby lidé ve všech generacích a národech v něm – a pouze v něm nalézali zdroj života, radosti, pokoje a požehnání. Ne tedy nějaký kosmický zdroj, či přírodní útvar, ale Ježíš, ukřižovaný a vzkříšený je tím pravým zdrojem života. Tak věříme a vyznáváme.

Svým učedníkům i nám dále Ježíš říká: „a můj otec je vinař.“ (v.1) U toho se zastavme. Vinař prohlíží ratolesti a stará se o to, aby nesly ovoce. Neplodné ratolesti odřezává. Kdo uvidí práci vinaře poprvé, asi se zhrozí, co po jeho zásahu z vinného kmene zbude a bude se ptát, jestli z toho ještě něco může vzejít. A bude překvapen, jaký bude výsledek: opačný než by se dalo laickým odhadem očekávat. Zbývající ratolesti se stanou plodnějšími, hrozny plnějšími a víno lahodnějším.

Ježíš mluví o svém Otci jako o takovém vinaři, který také prořezává. V jednom evangelickém kostele na Moravě jsem viděla na přední stěně vyobrazený vinný kmen, do něho zeshora zasahuje ruka držící vinařský nůž. – Ruka Boží pročišťuje ty, kteří jsou přirostlí ke Kristu jako ratolesti ke kmeni. Bůh Krista, jako kmen, zbavuje těch, kteří nenesou ovoce. A čistí ty, kteří ovoce nesou, aby nesli hojnější. Ty časy Božího odřezávání planých ratolestí jsou pro nás časy těžké a bolestné. Pro Boha to však jsou časy nadějné, protože právě v nich se Bůh stará, aby vinný kmen a jeho ratolesti nesly hojnější ovoce tak, aby lidé, kteří o tom dosud nevědí, poznali, že v Ježíši Kristu – a jenom v něm – je i pro ně zdroj pravého života.

Ale co my? Kam v tom obrazu patříme my? Vždyť si přece uvědomujeme, že ani s námi zdaleka není vše v pořádku. Jestlipak neseme hojnější ovoce? Nezakročí ta ruka s vinařským nožem také proti nám?

Všem, kteří takto uvažují a nejsou si sebou jisti, Ježíš v tomto evangeliu odpovídá: „Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.“ Které je to Kristovo slovo, které nám sděluje, že jsme už čistí? Jak tomu máme rozumět? Jan nám to ve své první epištole připomíná: „Krev Krista Ježíše, Božího Syna, nás očišťuje od každého hříchu“ (1,7). A protože o tom pochybujeme a naše viny nás tíží, proto nás Kristus zve ke svému stolu a kdykoli slavíme večeři Páně, tak to každému z nás osobně potvrzuje: „Vy jste již čistí!“ Tak si to dejme říct a kdykoli jeho slovo slyšíme, nepotlačujme radost!

Nyní však je třeba povědět i to další: Jistotu odpuštění a očištění máme, pokud zůstáváme v Kristu Ježíši. Zůstávat v Kristu – to je důležité. Proto o tom Ježíš v těchto osmi verších 7x mluví. Co to znamená zůstávat v Kristu? Znamená to zůstávat ve společenství s ním, být s ním pevně spojen, mít s Ježíšem stálý kontakt. Ten, kdo zůstává v Kristu, ten často naslouchá jeho slovu, protože Kristus jej svým slovem pozvedá, když klesá. Kristus jej svým slovem ve všech úzkostech a starostech povzbuzuje. A když je třeba – a ono to může být dost často – jej svým slovem napomíná a burcuje z lhostejné ospalosti, aby byl křesťanem, který se podobá ratolesti nesoucí ovoce.

A prakticky to znamená, že ten, kdo zůstává v Kristu, ten se neobejde bez společných shromáždění, bez slyšení Slova Božího, bez společenství bratří a sester a ovšem bez modlitby. Ano, pro zůstávání v Kristu je právě modlitba velmi důležitá. Právě proto nám Ježíš na tomto místě dává vzácné zaslíbení: „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.“ (7) Ježíš tím zaslíbením povzbuzuje všechny, kdo se obávají, že v něm nezůstanou, nebo že nenesou hojnější ovoce. A tak smíme prosit, když máme strach, že nás a naše děti zlákají „egyptské hrnce“ domnělého blahobytu nebo nějaké jiné učení. Buďte jisti, že když budeme prosit, že se dočkáme věcí, proti kterým svět nic nesvede. Že se stane, co jsme se ani neodvážili očekávat.

Ježíš však v této souvislosti vyslovuje varování, které nyní máme vyslechnout: „beze mne nemůžete činit nic.“ „Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.“ (5) Toto kategorické vážné varování je adresováno nám všem. Protože každý to v sobě v určité míře máme, že jakmile se nám začne dařit lépe, připíšeme to sobě. Svým schopnostem a šikovnosti. Ne Kristu. A někdy ani přízni našich bližních. A pak jen záleží na tom, jak pevně jsme k tomu pravému kmeni, ke Kristu, přirostlí a necháme-li se ve chvíli pokušení jeho slovem znovu očistit, abychom nepodlehli. Protože, pokud to neuděláme, tak se rozjede proces usychání nás, obrazně těch ratolestí. Neovládneme své ego a Kristu i svým blízkým začneme dávat najevo: docela dobře bych se bez vás obešla. Vlastně, kdyby bylo jen na mně, tak bych si život zařídila sama chytřeji a lépe. A když to jde s tím obdivem k sobě ještě dál, tak se začne vtírat myšlenka: bez tebe, bez vás se mi bude žít snadněji. Odstřihnu se od vás. Opírat se o Krista a mít naději v jeho oběti na kříži už nemusím. Všechno jsem si přece zařídila sama! Vás, manželi, rodino, bývalí přátelé, také nepotřebuju. Zbavím se vás jako té pověstné koule na noze, která mě vždy tak brzdila … A novým známým, kterým teď říkám „přátelé,“ si ulevím: Konečně jsem přehodnotila svůj život! Konečně jsem dospěla a osamostatnila se ode všeho, co mi bylo vnuceno. Víra a kostel. Manželství a rodina. Autoritativní zaměstnavatel. A tak dále. To není teorie. Tohle se děje. A vůči takovému pokušení nikdo není imunní.

A tak to máme vidět propojené. Láska ke Kristu a láska k bližním jdou vždy ruku v ruce. A pozná se to právě po ovoci, které to nese. Ovoce může být málo a stále méně. Může být také zkažené a našemu okolí nechutné. To už plyne z toho, že křesťan v Kristu nezůstal, ale má jen sebe sama. Nemluví se tu o ovoci, které je v majetku, pohodlí, v zábavě a nezávislosti. Ale o ovoci lásky. Neboť prvním a nejdůležitějším ovocem, které nesou Kristovy ratolesti, je láska. Nemůže být mýlky. O jiném ovoci tu Pán nemluví. On slíbil hojné ovoce, zůstaneme-li v něm. Jen ten, kdo udržuje životodárné spojení a společenství se mnou, říká Kristus, jen ten „nese hojné ovoce.“ Jinak řečeno: jen ten neprožije život nadarmo a nemusí na jeho konci litovat, že je jako ta uschlá ratolest. Protože není, kdo by za ním přišel. Není, čím by jej kdo potěšil. Ani farář, nebo farářka, když se za ním vydá, už nemá kde navázat. Je tu propast, přes kterou nikdo nemůže. „Nikoho nemám. Nikdo mě nemá rád. Nikomu nechybím.“ Takové jsou stesky na konci života. A jsou to ta nejsmutnější slova, jaká může někdo říct. A přitom bylo dříve dost času, aby zůstal při tom „pravém vinném kmeni.“ Nechal se vyživovat jeho mízou, totiž slovem, které má moc očišťovat. „Zůstaňte v mé lásce!“, vybízí nás Ježíš hned v dalším, devátém verši – a dodává: „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako já jsem miloval vás!“ (12)

Tím bude oslaven můj Otec! (8a) Otec, o kterém Ježíš na začátku obrazně mluvil jako o vinaři a jehož záměr nám vyjevil: aby každá ratolest nesla hojnější ovoce a my jsme se stali učedníky jeho Syna. A když tomu tak je, raduje se Otec v Synu. – Můžeme tu radost prožívat také my? Jako ratolesti při kmeni? Jako Kristovi učedníci u jeho stolu v kostele a když odtud vycházíme? Ano, můžeme. Jen když si připomeneme, jaké ovoce na pravém vinném kmeni, při Ježíši Kristu roste, tak to pochopíme. Tak jak jsme již o tom mluvili: je to láska. A Kristova láska má potenciál rozmnožovat se. To se nedá přehlédnout a nepocítit. Ve společenství lásky, které se rozrůstá pro nové ratolesti, se žije nejlépe. A nemůže se pak stát, že by na konci byla ratolest sama, uschlá, bez lásky. Proto: „Zůstaňte ve mně a já ve vás.“

Modlitba: Pane Ježíši, my jsme ratolesti na tvém kmenu. Ty jsi nám to svým slovem potvrdil. A to platí, i když my selháváme a klesáme. Poněvadž všechna síla pochází od tebe, pomoz nám, abychom od tebe přijímali, čím nás chceš obdarovat. Pomoz nám přijímat i to, co nás bolí. Dej, aby tvé slovo v nás žilo tak, abychom nesli hojné ovoce. Amen.