Introit: Dal jsem tě za světlo pohanům, abys byl spasení mé až do končin země (Iz 49,6)

Písně: 442; 271; 404; VP-308; 582; 532

1. čtení: Oz 11

Mt 2:13-23  Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: ‚Z Egypta jsem povolal svého syna.‘ Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců. Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: ‚Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utešit, protože jich není.‘  Ale když Herodes umřel, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi v Egyptě a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život.“ On tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a vrátil se do izraelské země. Když však uslyšel, že Archelaos kraluje v Judsku po svém otci Herodovi, bál se tam jít; ale na pokyn ve snu se obrátil do končin galilejských a usadil se v městě zvaném Nazaret – aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský.

Milí bratři a sestry, milé děti,

možná si také schováváte vánoční přání a po letech si je rádi prohlížíte. Já jich mám schovaných plno. Dnes můžete z těch obrázků vybírat vždycky jeden, který se hodí k tom, co tu vyprávíme. Vlastně to vypráví evangelista Matouš a my to po něm opakujeme.

Co jsme si z toho čtení zapamatovali? Nejčastěji se tam říká, že Josef, matka a dítě někam putovali. Samozřejmě víte, jak se to dítě i jeho matka jmenovali. Ježíš a Marie. Ti bývají na pohlednicích nejčastěji. Vypadají na nich spokojeně. Evangelista Matouš píše o Ježíšově narození samé pěkné věci. Narodil se v domě, ne ve chlévě. A ještě jako miminko byl bohatě obdarován a uctíván. Tři vzdělaní mudrci z ciziny za ním přicestovali a přinesli mu královské dary. To všechno by odpovídalo tomu, jak se máme o vánocích my. Alespoň myslím, že my jsme o vánocích spokojeni. Doma máme pohodlí, dobré jídlo, přicházejí návštěvy. V kostele také nejsme sami. Hned vedle sedí sestra nebo bratr, kterým mohu podat ruku a popovídat si s nimi.

Ale mají to tak o vánocích všichni lidé? Jsou doma a spokojení? Víme že ne. I vy děti to víte. Venku chodí lidé kteří nemají domov a vánoční atmosféru. A přes hranice států putují uprchlíci ze zemí, kde není svoboda. Ano i křesťané, naši bratři a sestry, jsou pro svou víru vyháněni z domovů a jsou na útěku a musí se doprošovat, jestli by v jiné zemi byli obyvatelé tak hodní a přijali je. Dali jim útočiště. Doma jim hrozí, že je vojáci nebo bandité zabijí. Jsou to často celé rodiny i s malými dětmi.

A my jsme zděšeni, že tolik lidí, kterým se dříve také žilo tak dobře jako nám, je najednou bez domova, bez peněz, bez přátel. Tady může evangelijní čtení navázat.

Do té naší spokojené vánoční pohody čteme, že i Ježíšova rodina na tom byla tak. Všechno to krásné, co je na obrázcích – hvězda, návštěvy přinášející dárky, vznešení mudrci se vzácnými dary – to všechno museli nechat za sebou. Matouš píše, že když „mudrci odešli, ukázal se Josefovi ve snu anděl Hospodinův a řekl: Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“

Je tu hrozba a nebezpečí. Do vánoční pohody zasáhl Herodes, krutý vladař. (obr.) A má strach z nemluvňátek! Ale tak to je, že právě takoví Herodové o sebe a svůj trůn mívají šílený strach a pak dělají šílené věci. Podle proroctví se měl v Betlémě narodit král Židů. Teď se to stalo a Herodes se jej chtěl zbavit. Jenže mudrci Heroda oklamali. Nic mu neřekli a odcestovali do své země jinudy. Herodovu paláci se vyhnuli. A on teď ze vzteku nad tím, že neví, kde to dítě, ten budoucí král je, se chce pomstít všem dětem v Betlémě a okolí.

A tak se Ježíš, kterému se vzdělaní muži z cizích národů klaněli jako králi, musí nechat hned po narození odstěhovat do ciziny. A do jaké ciziny? Zrovna do Egypta! Tam přece Boží lid trpěl v otroctví. Odtamtud jej Mojžíš vyvedl. To známe. A vzpomeneme si i na to, že v Egyptě působil Josef jako zachránce země a předtím tam vykládal sny faraonovi. A po letech se do Egypta vydal Mojžíš za svými bratry, po kterých se mu stýskalo a kterým chtěl pomoct z otroctví. Tehdy také vzal svou ženu a syny a na oslu se s nimi vydal do Egypta.

Nezdá se vám, že toho putování sem a tam do Egypta a z Egypta je v Bibli nějak moc? Teď tam musí i Ježíš, jeho matka a otec Josef. Josef poslouchá anděla ve snu a ještě v noci se vydá s rodinou na cestu. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: „Z Egypta jsem povolal svého syna.“ Zrovna tak v noci a ve spěchu se vydal na cestu Izraelský zotročený lid, když jej Pán Bůh zavolal.

A v Betlémě zatím řádí Herodovi vojáci. Herodes dal povraždit všecky chlapce ve stáří do dvou let. A lidé naříkali a zvláště matky nebyly k utišení. Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: A Matouš připomíná dávné proroctví o nářku pramatky Ráchel, která naříkala nad syny Izraele – ale kterou Hospodin vytrvale utěšoval. Bylo to v Ráma, kde je Ráchelin hrob. Ne v Betlémě. Okolnosti jsou podobné, a přece tentokrát je to jinak.

Tak jako je to jinak i v naší době a přece si připomínáme to všechno, co bylo před námi. Má to pro nás význam. Hospodin vstupoval do údělu lidí. Nám se dnes zdá, že se nás minulost netýká. Možná si málo vyprávíme příběhy babiček a dědů a jejich rodičů. Mnoho jsme zapomněli. V Bibli se to však připomíná stále. Abychom věděli, že před Hospodinem patříme všichni k sobě. On je Bohem všech živých – v minulosti i v současnosti. Už jsme si připomněli ty uprchlíky na hranicích cizích zemí a bezdomovce bloudící po ulicích bohatých měst. Že se nás to dnes netýká? Ještě moji rodiče byli kvůli válce vyhnáni z domova. Otec vzal matku a děti a na voze, nebo vlakem převáželi to, co pobrali do jiného města republiky, kde zatím Hitlerovi vojáci lidi z domovů nevyháněli. V naší době se tohle děje třeba na Ukrajině nebo v Syrii. A když se k tomu ještě střílí a vraždí, tak už jsou rodiny s dětmi úplně bezmocné. Matky nejsou k utišení, protože jejich děti už nejsou. Na místech, kde měly vyrůstat a hrát si, je prázdno. O takovém utrpení ve světě slyšíme pořád.

„Ale když Herodes umřel, hle, anděl Hospodinův se ukázal ve snu Josefovi v Egyptě a řekl: Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život.“

Všichni ukrutníci a teroristi jednou umřou. Žádná jejich vláda netrvá navěky. I Herodes umřel. Tehdy Bůh povolává svého syna z Egypta. Tak tomu máme rozumět. Hospodin na jedné straně uchránil svého syna před vražděním Herodesa. Ale zavedl ho právě do Egypta, kam utíkali jeho předkové tolikrát a pak tam trpěli, protože Egypt byl zemí jiných bohů. Ale věrní Hospodinovi se tam nemohou cítit doma. Stále touží po zemi, kde platí Boží zákony. Kde si lidé navzájem mohou věřit. Kde se i děti od malička učí ctít Hospodina a milovat jeden druhého.

Ale ouha, Josef se tam jistě také těšil a chtěl přivést Ježíše i Marii zpátky. Vždyť Pán Bůh si to tak přeje a jim to přeje! Ale vedle hlasu anděla uslyšel ještě něco jiného. Hlasy lidské. Lidé mu pověděli. Nebo lidí se ptal. My dnes čteme noviny nebo posloucháme zprávy. Tak jako Josef zvažujeme, kam přivést rodinu, kde je bezpečno. „Když však uslyšel, že Archelaos kraluje v Judsku po svém otci Herodovi, bál se tam jít …“

Rodná země je tedy znovu pro Božího syna nebezpečná? Proč jej tam Hospodin posílá? Tentokrát to rozhodl Josef sám. Strach byl větší než víra. Nepůjde tam a počká, než umře i tento krutý Herodův syn a vystřídá ho snad někdo lepší.

Josef neposlechl, ale Bůh ho netrestá. Má s ním trpělivost. Podobnou trpělivost, o jaké jsme četli u proroka Ozeáše „Můj lid se zdráhá vrátit se ke mně.“ „Ačkoli jsem je provázky lidskými táhl, provazy milování, byl jsem jako ti, kdo jim nadlehčují jho, když jsem se k němu nakláněl a krmil jej.“ – Josef se smí uchýlit do „končin galilejských a usadit se v městě zvaném Nazaret“. Tam ovšem král z rodu Davidova nepatřil. Z těch končin lidé nic dobrého nečekali. Ba dokonce jimi pohrdali a pokládali je za polo pohanské. Snad jen poslední hrstečka víry tam zbyla. Ze zdravého stromu víry zbyl jen pařez.

A právě tam se uchýlil Josef s Ježíšem a jeho matkou. A andělský hlas k tomu ve snu říká: „Aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský.“

To je zajímavé. Nám připadá, že svět řídí politika. Dopadá na nás. Také v Novém roce to tak bude. Někdy kvůli ní musíme šetřit, utahovat si opasky. Jindy dokonce utíkat z domova. Vládcové a vlády jsou lepší či horší. Ale všichni si myslí, že všechno záleží na nich.

Z evangelia však slyšíme, že tomu tak není. Pán Bůh věděl o svém synu, když se narodil, když byl uprchlíkem v cizině, když byl na cestách, a poskytl mu útočiště v Nazaretě. Aby se celému světu ukázalo, že právě tam, odkud už nikdo nečeká, že by mohla přijít pomoc, se rodí něco velikého, úžasného.

A tak jako Hospodin učil chodit svůj lid a pak jej držel na „provázcích lásky“, vodil i svého syna Ježíše. On se vodit nechal. Když vyrostl a dospěl neodmítl cestu do země a mezi lidi, kteří vládli tehdy v Judsku. Mezi nimi našel hodně takových, kteří vyhlíželi pomoc, uzdravení, potěšení. A pomohl jim. Ale nejen to. Když jej nový Herodes a Pilát odsoudili k smrti, tehdy už neuprchl do ciziny. Ani se neskrýval. Přijal utrpení smrti a kříže. Na něm vidíme a cítíme, že nás miluje až k smrti. Ale nejen k smrti. I k životu po svém vzkříšení. Pro všechny vyháněné a ustrašené, kteří trpí pod vládou „Herodesů“ tento Boží Syn Ježíš připravil dobré domy k bydlení ve svém království. Proroctví se splnilo. Amen.

Pane, děkujeme ti za bezpečí, které v tobě máme. Amen.