Gn 29,31-35   Když Hospodin viděl, že Lea není milována, otevřel její lůno. Ráchel však zůstala neplodná.  Lea otěhotněla, porodila syna a pojmenovala ho Rúben (to je Hleďte-syn); řekla totiž: Hospodin viděl mé pokoření; nyní mě už bude můj muž milovat.  Otěhotněla znovu, porodila syna a řekla: Hospodin uslyšel, že nejsem milována, a dal mi také tohoto. Pojmenovala ho tedy Šimeón (to je Vyslyš-Bůh)  A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: Tentokrát se už můj muž přidruží ke mně, poněvadž jsem mu porodila tři syny. Proto se jmenuje Lévi (to je Přidružitel).  A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: „Zase mohu vzdávat chválu Hospodinu. Proto ho pojmenovala Juda (to je Ten, který vzdává chválu). A přestala rodit.

1. neděle postní

Introit: Hospodin praví: Bude mě volat a já mu odpovím, v soužení s ním budu, ubráním ho a obdařím slávou. (Ž 91,15)

čtení: Gn 29,1-30

Písně: 167,1-3; 490,1-7; Ž 118,5-7; VP-682.397; 510

Milí bratři a sestry,

už jsme si tu pověděli, že Bible o původu Božího lidu nic nepřikrašluje. Zdá se, že praotcové a pramatky Izraele byli schopni ledasčeho. Také tyto a další příběhy Jákobovy jsou plné člověčiny. To není poutavý a jímavý milostný románek. Ani to není idealizovaná rajská pověst. To všecko je tento náš svět, ve kterém žijeme a ve kterém je i pro nás často krušno žít s našimi nejbližšími a příbuznými. Jsou tu všemožná pokušení vzít věci do vlastních rukou do té míry, že si zahrajeme na Boha a sebe tak povýšíme, abychom mohli vládnout nad životy druhých.

Postní období, do kterého jsme vstoupili, nabízí – povězme – duchovní soustředění a ochotu pokorně přijmout postavení člověka před Bohem jako svým Stvořitelem a Pánem a jemu jedinému sloužit. Představme si těch 40 dní jako zkrácený život, v němž můžeme ujít cestu k velikonocům, jež jsou cílem a vysvobozením ze všeho pachtění a bolesti i nezdarů. Jako cestu, která dobře dopadne, protože vede ke šťastnému setkání se vzkříšeným Kristem. Odtud, od velikonoční neděle zkusme pohlížet na svůj život. Kvůli plnému společenství s Kristem a bratry a sestrami má smysl v období zkoušek se také něčeho vzdát, nemuset mít převahu, nemuset věnovat všechny své prostředky jen vlastnímu dočasnému blahu – vždyť je to jen 40 dní, ten náš život! Dočasná doba, která spěje k setkání.

„Jákob vykročil lehkým krokem…“, četli jsme na začátku kapitoly. Hospodin jej ujistil, že jeho cesta dobře dopadne: „Já budu s tebou. Budu tě střežit, kamkoli půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil.“ – Takto povzbuzen jde do země na východě, do Cháranu, aby si z domu své matky přivedl nevěstu. Ale my jsme také četli, že když mezi své příbuzné vstoupil, začala doba zkoušek a tvrdé práce. A zase musíme povědět. Tohle známe. Stejný svět, kde se chceme uživit, najít útočiště a bezpečí, kde se zamilováváme a toužíme po krásné ženě nebo muži, po dětech. Celý Jákobův příběh je propletencem vášní a žádostí. O Hospodinu a jeho činnosti se tu výslovně skoro nemluví, ale přece je to příběh, kde se zjevuje jeho milosrdenství uprostřed vší lidské porušenosti. Proto je tento podivný příběh pro nás zajímavější než dějiny slavných říší, než historie egyptských a babylonských králů té doby. Je to opět příběh o tom, jak Hospodin obrací zlé lidské jednání k dobrému. Zase je tu podvod …

Tedy nejprve: Jákob utíkající kvůli vlastnímu podvodu z domova dospěje ke svému strýci Lábanovi a v jeho domě mu poskytnou azyl. Není to domov, ale jsou to nejbližší příbuzní. Lában vybíhá Jákobovi naproti, objímá jej a líbá se slovy: „Ty jsi má krev a mé tělo!“ Jak „rozkošné a milé“, viďte. Jenže – pozor – ta naše příbuzenská láska, na kterou se i my často spoléháme a kterou někdy okázale projevujeme, je tu útočištěm velmi nespolehlivým. Za vším tím objímáním je skrytá především sebeláska. Jákob to pozná u svého strýce, že je uvnitř – pod příbuzenským nátěrem, člověk lstivý a vychytralý, neupřímný a ziskuchtivý. Aby se sám obohatil, nestydí se využít nouze svého synovce, který je na něj odkázán a na něm závislý. Ve svůj prospěch využívá toho, že je Jákob bez domova a bez prostředků, ano – až tam sahá sobectví – využívá i Jákobovy zamilovanosti a touhy po Ráchel. Jde za kořistí, i kdyby svým vlastním dětem, svým dvěma dcerám, intrikami a ziskuchtivostí měl zkazit život!

A tak je po sedmi letech tvrdé nádenické služby Jákob za tichého souhlasu Lei oklamán a podveden svým strýcem. Nepoznal, když mu pod pláštěm noci a závojem nevěsty přivedli do svatebního stanu ne druhorozenou, ale prvorozenou dceru. Jako před sedmi lety jeho slepý otec nepoznal druhorozeného syna, když se u něj podvodně hlásil o požehnání a vydával se za prvorozeného. Podvodník byl podveden! Ten, který oklamal, byl oklamán, aby na svém nynějším hořkém údělu a zklamání poznal, jakou bolest on sám kdysi způsobil.

Jákob se podrobuje. Ovšem, taková zkušenost sama o sobě Jákobovi ani nám ještě nemusí stačit k nápravě a obrácení, nýbrž – není-li nad ním moc Božího odpuštění, může nás vést k tomu, že se snažíme vyučit ještě větší proradnosti a úskočnosti. Jestliže se Jákob nepokouší odplácet dále zlým za zlé, pak je to jen proto, že slyšel a pamatuje na Boží slovo, které mu bylo darováno na počátku jeho cesty. „Já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, neopustím tě, učiním, co jsem slíbil.“ (28,15) A tak je Hospodin s ním a je také s námi, i když nám třeba dává ochutnat hořkost příkoří a bezpráví. Jeho stráž v takových bolestných zkušenostech nás chrání, aby si nás zlo, které na nás bylo spácháno, nepodrobilo, ale abychom v dobrém přemáhali zlé a dali Bohu místo, jaké mu náleží. Až potud o Jákobovi a Lábanovi.

A nyní je tu ještě jiný příběh: příběh Jákoba a Ráchel a Lei. Příběh Jákobovy vášnivé lásky, příběh žárlivosti a řevnivosti mezi jeho dvěma ženami; mezi dvěma vlastními sestrami. Dvě sestry – jedna krásné postavy, podmanivého vzhledu a druhá, žena bez zvláštního kouzla a přitažlivosti s mdlýma, dokonce snad krhavýma očima. A mezi těmito dvěma ženami je nyní Jákob – muž bohabojný, který se v Bét-el setkal s Hospodinem, dědic Božího požehnání a zaslíbení. Jak se bude rozhodovat? – Jako naprostá většina mladých mužů, i Jákob se na první pohled zamiluje do té krásnější, jejíž postava a vzhled ho uchvátí tak, že sedm let tvrdé služby za ni mu uteče jako pár dní a pak je ochoten ještě dalších sedm let sloužit, jen aby dosáhl toho, po čem jeho srdce touží. – Co my na to? Jsme chytřejší a radili bychom Jákobovi zbožně biblickým příslovím, jak oklamavatelná je marná krása a že chválu zaslouží jen žena, která se bojí Hospodina? Pro Jákoba už je pozdě a o našich dětech a přátelích tuším, že si poradit nedají.

Raději si všimněme, že toto je místo, kde se dozvídáme něco o Hospodinu. On vidí do životních příběhů. A tu vidí, že Lea není milována. Je-li někdo krásný, nebo není-li krásný, to Hospodina nedojímá. Nesmíme si však hned myslet, že krásu zavrhuje a dává přednost ošklivosti. Nezdá se, že v tom je příčina Jákobových potíží. Hospodina zajímá něco jiného. Zajímá a dojímá ho, když je někdo bez lásky. Když vidí, že někdo není milován. Hospodin někoho takového od lidí nemilovaného, lidmi odstrčeného, opomíjeného a znevažovaného zahrne svou láskou, ať je krásný nebo ošklivý. A tak Hospodin vyznamenává Leu a dává jí hned čtyři syny, zatímco krasavice milovaná mužem, Ráchel, zůstává bezdětná. A Jákob, co ten dělá? Nemodlí se léta jako kdysi jeho otec Izák za neplodnou Rebeku. Zjevně na své dvě ženy nestačí. Nechá je, ať si se svou plodností a jeho chtíčem manipulují, nebo rovnou čarují, samy.

A ještě se ptejme dál: Měla Lea nějaké kvality, které jí dopomohly k Boží přízni? Vůbec ne! Ne, ona nebyla ani pobožnější, ani hodnější než Ráchel. Snažila se počtem svých dětí přetrumfnout svou sestru a získat lásku muže pro sebe: Když se jí rodili první tři synové, skládala naději jenom v nich – však si všimněme, jaká jim dávala jména. Teprve, když se jí narodil čtvrtý syn, Juda, poznala, komu vděčí a vyznala: „Nyní budu chválit Hospodina.“

Ze své pouhé milosti, ze své náklonnosti ke všem chudým, nuzným a odstrčeným vyvoluje tedy Hospodin Leu, aby ukázal, že má jiná měřítka než my lidé. Že se u něho neprosadí ani moc a síla Ezauova, ani bohatství a vychytralost Lábanova, ani zamilovaná umíněnost Jákobova, ani podmanivá krása Ráchelina. „Co je u lidí zavržené, to vyvolil Bůh!“ „Kámen, který zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným.“ Tak jedná Bůh.

Lea nemilovaná a odmítaná Jákobem porodí Judu. A z Judy vyjde Spasitel, od nás lidí zavrhovaný a opovrhovaný Ježíš Kristus; ukřižovaný, ale od Boha vyvolený, aby v něm směli skládat jistou naději všichni nuzní a chudí na krásu, na všelijaké přednosti a chudí na lásku. Amen.

Vyznání vin

Pane, vyznáváme ti, že i my jako naši předkové ve víře se často necháme unášet svými touhami a nedbáme na tebe.

Litujeme, že sebeláska nám brání, abychom se v něčem omezili, rozdělili, vydali. Prosíme o tvé odpuštění. Bože, smiluj se nad námi pro oběť svého syna Ježíše Krista a naprav nás, jako jsi napravil Jákoba a mnohé po něm. Každý kdo ze srdce vyznáváš své viny a věříš v jejich odpuštění, pověz spolu se mnou: vyznávám a věřím pro Ježíše Krista. Amen.

Přijměte slovo milosti. Toto je smlouva, kterou s vámi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli; na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu. Amen.