Gn 41:1-36  Po dvou letech se stalo, že farao měl sen: Stojí u Nilu. Pojednou z Nilu vystupuje sedm krav nápadně krásných a vykrmených a popásají se na říční trávě. A hle, za nimi vystupuje z Nilu jiných sedm krav, nápadně šeredných a vyhublých, a postaví se vedle těch sedmi krav na břehu. A ty nápadně šeredné a vyhublé sežraly sedm krav nápadně krásných a vykrmených. Vtom farao procitl. Když zase usnul, měl druhý sen. Sedm klasů bohatých a pěkných vyrůstá z jednoho stébla. A hle, za nimi vyráží sedm klasů hluchých a sežehlých východním větrem. A ty hluché klasy pohltily sedm klasů bohatých a plných. Farao procitl; takový to byl sen. Když nastalo jitro, byl tak rozrušen, že si dal zavolat všechny egyptské věštce a mudrce. Vyprávěl jim své sny, ale žádný mu je nedovedl vyložit. Až promluvil k faraónovi nejvyšší číšník: Musím dnes připomenout svůj prohřešek: Farao se kdysi na své služebníky rozlítil a dal mě spolu s nejvyšším pekařem do vazby v domě velitele tělesné stráže. Jedné noci jsme oba měli sen; každý z nás měl sen, který volal po výkladu. Byl tam s námi hebrejský mládenec, otrok velitele tělesné stráže. Vypravovali jsme mu své sny a on nám je vyložil; každému vyložil, co jeho sen znamená. A vskutku, jak nám vyložil, tak se i stalo; mně farao vrátil hodnost, ale pekaře dal oběsit.  Farao si tedy dal zavolat Josefa. Okamžitě ho propustili z jámy. Oholil se, převlékl si plášť a přišel k faraónovi. Farao Josefovi řekl: Měl jsem sen a nikdo mi jej nedovede vyložit. Doslechl jsem se, že tobě stačí sen slyšet a už jej vyložíš. Josef faraónovi odpověděl: Ne já, ale Bůh dá faraónovi uspokojivou odpověď.  Farao tedy k Josefovi mluvil: Zdálo se mi, že stojím na břehu Nilu. Pojednou z Nilu vystupuje sedm krav vykrmených a krásného vzhledu a popásají se na říční trávě. A hle, za nimi vystupuje jiných sedm krav, nevzhledných, velice bídného vzrůstu a vychrtlých. Něco tak šeredného jsem neviděl v celé egyptské zemi. A ty vychrtlé a šeredné krávy sežraly prvních sedm krav vykrmených. Ačkoli se dostaly do jejich útrob, nebylo znát, že tam jsou. Zůstaly nápadně šeredné jako předtím. Vtom jsem procitl. Pak jsem ve snu viděl: Z jednoho stébla vyrůstá sedm klasů plných a pěkných. A hle, za nimi vyráží sedm klasů jalových, hluchých a sežehlých východním větrem. A ty hluché klasy pohltily sedm klasů pěkných. Řekl jsem to věštcům, ale nikdo mi nedovedl podat výklad.  Josef faraónovi odvětil: Faraónův sen je jeden a týž. Bůh faraónovi oznámil, co učiní. Sedm pěkných krav, to je sedm let. Také sedm pěkných klasů je sedm let. Je to jeden sen. Sedm vychrtlých a šeredných krav, vystupujících za nimi, je sedm let, stejně jako sedm prázdných a východním větrem sežehlých klasů; to bude sedm let hladu. Když jsem faraónovi řekl: Bůh faraónovi ukázal, co učiní, mínil jsem toto: Přichází sedm let veliké hojnosti v celé egyptské zemi. Po nich však nastane sedm let hladu a všechna hojnost v egyptské zemi bude zapomenuta. Hlad zemi úplně zničí. V zemi nebude po hojnosti ani potuchy pro hlad, který potom nastane, neboť bude velmi krutý.  Dvakrát byl sen faraónovi opakován proto, že slovo od Boha je nezvratné a Bůh to brzy vykoná. Ať se tedy farao nyní poohlédne po zkušeném a moudrém muži a dosadí ho za správce egyptské země. Nechť farao ustanoví v zemi dohlížitele a po sedm let hojnosti nechť vybírá pětinu výnosu egyptské země. Ať po dobu příštích sedmi úrodných let shromažďují všechnu potravu a ve městech ať uskladňují pod faraónovu moc obilí a hlídají je. Tato potrava zabezpečí zemi na sedm let hladu, která přijdou na egyptskou zemi. A země nezajde hladem.

Introit: Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech. Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství! (Ž 119)

Písně: 660; 610,1; 366; 311,5.6; 195

První čtení: Mt 25,14-30

Milí bratři a sestry,

to, co si čteme už pár nedělí o Josefovi, nám zní dobrodružně, až pohádkově. Ale na konci dnešního oddílu najednou zjistíme, že jde v podstatě o rozumné hospodaření v zemi, plánování a šetrnost. Tedy témata velice aktuální. Málem bychom si přáli, aby ti, kteří nám vládnou, dostali včas sen, že přijdou hubená léta a začali také organizovat rezervy! Aby zabránili, abychom projedli všechno z období blahobytu. – Znovu a znovu se ukazuje, jak je Bible moudrá kniha a že už v ní „všechno je“.

A tak se ptejme, kde se ta moudrost bere? Jak došel pohanský panovník k tak moudrému rozhodnutí? – No jistě, bez Josefa, syna Izraelova, by se neobešel. Ale tohoto Josefa přece poslal Hospodin! To on již léta chystá záchranu světa před hladomorem. A k této záchraně, k tomuto požehnání si připravuje, krůček po krůčku, až ze samotného dna pozvedá zapomenutého otroka. Když Boží děti (věřící lidé) řeknou: „za tím bylo Boží řízení“, tak je to tohle. Ne mávnutí kouzelným proutkem. Ale bolestná cesta Božího služebníka, který je připravován pomoci. Bůh tedy poslal Egypťanům Josefa a Bůh sám dal Josefovi dar moudrého výkladu a dobré rady. Použil si jej jako svůj nástroj – ubohého hebrejského otroka a zajatce, aby zasáhl do světové politiky a ekonomie.

Nyní se podívejme na tuto situaci očima izraelského lidu, který si po letech Josefův příběh – např. v zajetí babylonském – vyprávěl: Příběh o bezradném králi a neschopných rádcích, kterým pomůže, až když si číšník vzpomene na ubohého vězněného otroka z hebrejské země. Největší světová mocnost a panovník vydávající se za boha a všichni jsou v koncích, když se pan král špatně vyspal. – Tak mocného máme Boha, raduje se jeho lid!: To Bůh dal dar vyložit sen – ne vladaři, ani rádcům, ale hebrejskému otroku Josefovi.

Ve chvíli, kdy zazní – konečně – jeho jméno a kdy se Josef objeví na scéně – situace se obrací k dobrému. To proto, že Josef poslechne a jde. Nedělá drahoty, neklade si podmínky – naopak: Přizpůsobí se místním mravům – tj. dá se oholit a ostříhat, aby vypadal jako Egypťan. Ač je obklopen nepřátelským světem, nechová se jako nepřítel. Neodmítne pomoc cizímu vladaři a tím celé jeho říši.

Ale sotva otevře ústa, je vidět, že Josef není jako ostatní poddaní. Stojí před vládcem jako služebník Boha Izraelského, Hospodina. Farao začne tím, že Josefovi lichotí: „Slyšel jsem, jaký jsi nadaný a šikovný – stačí ti slyšet sen a hned víš výklad.“ Taková pocta – sám božský farao tu chválí hebrejského otroka! Co to s Josefem udělá? Ne, nezatočí se mu hlava štěstím, s jakou rychlostí se změnilo jeho postavení: před chvílí v kobce a najednou lázeň a krásné róby – to je něco jiného, než když mu stáhli šaty bratři, či žena jeho pána… Teď už stojí před nejmocnějším mužem na světě a ten se mu svěřuje se svými starostmi a skládá mu komplimenty.

Ale Josef ho hned poopraví: „Ne já, (M. Buber překládá: „Mě vynech.“), ale Bůh ti dá uspokojivou odpověď.“ Troufá si hodně, tenhle otrok. To je skoro jako by říkal: „Ne ty jsi tady bohem, ale Hospodin, Bůh mých otců a Bůh můj je pánem i nad tebou a tvou budoucností a budoucností tvé říše.“ – Co se teď stane? Vždyť před bohem Slunce je rouháním mluvit o cizím bohu, jako o jeho konkurenci a říci: Jen On ti pomůže.

Ale farao je asi skutečně v koncích, protože se nerozhněvá, ale vypráví Josefovi, co se mu zdálo, v naději, že on ho dostane z té hrozné nejistoty a strachu. A Josef, který ví, že Bůh, který seslal sny a sešle i jejich naplnění, je Bůh dobrý, laskavý a milostivý – který ani na něj nezanevřel a nezapomněl, ale dopřával mu zdaru i v těch nejtěžších chvílích. Ví také, že tento Bůh „dá faraónovi uspokojivou odpověď.“ Oznámí mu dobré věci, doslova „pokoj“, šalóm. Pokoj je to, co zneklidněný farao potřebuje a hledá. Sám ho nemá, nenašel ho u mudrců a věštců. Ale Bůh mu ho dá. On dá blahodárný pokoj, který – jak brzy uvidíme – bude mít osobní, politické i hospodářské účinky. Není oblast, do které by Boží pokoj nezasáhl. Promlouvá do života Josefova i faraónova stejně jako do života politiky i hospodářství celého Egypta.

Josef tomu věřil. A platí to tak dodnes. Bůh má odpověď na otázky našich znepokojených bližních i světa. U mudrců a hadačů, psychologů a právníků pokoj nenajdou – ti jim nanejvýš, pokud k tomu budou mít ovšem odvahu, sdělí tu špatnou diagnózu o nich a o světě. Ale Bůh si vždycky najde služebníka, který by lidem vyřídil, co sám od Boha přijal. Takového „Josefa.“ A přiznejme si, že bychom rádi viděli na nejvyšších místech víc věřících lidí, kteří by se statečně k Bohu přiznávali a jeho vůlí se řídili… Uvidíme, jak dopadnou volby.

Josef tedy dal tuto odpověď: přijde sedm let úrody a po nich sedm let hladu, tak zlých, že zničí předchozí hojnost. – Josef se nebál říct faraónovi krutou pravdu. Ať ví, na čem je. Ale tím Josefův úkol nekončí. On ukáže i cestu k záchraně. Josefův výklad snu není zvěst neodvratné katastrofy. Nemusíte čekat s rukama v klíně, až vás zahubí hlad. Taková není Boží vůle. Víra v Hospodina nevede k nečinnému podrobení se osudu. Vyznavač Boha Izraele není pasivní tváří v tvář hladu. Slovo Boží je výzvou do práce k pomoci hladovějícím. Bylo to podobné, jako když Noe stavěl archu na kopci a nad ním nebe bez mráčku. „Přijde potopa,“ slyšel od svého Boha, a tak stavěl – všem pro smích. „Přijde hlad,“ říká Josef. – Bůh však faraónovi – jako panovníkovi odpovědnému za život v zemi – nejen odhalil budoucnost, ale ukázal mu i řešení situace. „Postav stodoly. A ustanov v zemi muže, který by zajistil zásoby z přebytku úrody a hlídal je pro čas bídy.“

Moudrá rada se králi zalíbila. Uvěřil Josefovi – vlastně slovu Božímu. Budou vybírat pětinu výnosu a hlídat zásoby. Nebude to nic populárního, ale je to hospodářská nutnost. Záchrana nebude v hojnosti, ale v moudrém využití. Ne všechno zhltnout – bezmyšlenkovitě zkonzumovat, ale pětinu uchovat pro budoucnost, pro život, pro celou zemi.

Jak to farao zařídil, si už necháme na příště. Dnes si řekněme závěrem toto: My jako křesťané nemáme většinou možnost radit vládcům tohoto světa. Uprostřed dnešní společnosti jsme spíš na okraji, ale přece ne zcela bezmocní. Ne docela v „jámě“, odkud náš hlas nikam nedolehne. I nám se nabízí – jako Josefovi – moudrost plynoucí z poznání Boží vůle. A tak jí můžeme sloužit tam, kam nás Pán Bůh každého postavil. Být tím „služebníkem věrným v mále“ – jako byl Josef už před svým povýšením. A jako on nemyslet – ať přijde, co přijde – jen sami na sebe, ale s láskou myslet na své bližní. Být připraveni vydat jim svědectví o Bohu. Posloužit příhodným slovem v příhodný okamžik. Nebudou to jen varování či dokonce hrozby; těch, kteří straší, je kolem dost. Mnohem častěji Pán posílá slovo dávající naději. Tu potřebují naši bližní i celá společnost a jinde než v Boží pomoci ji nenajdou.

Modleme se: Milostivý Bože našich otců i Otče Pána Ježíše Krista, nyní u nás a také my sami potřebujeme dar tvého pokoje. Vyznáváme, že dlouho jsme říkali, že jsme v pohodě a na pokoj od tebe jsme zapomněli. Dnes je nám však těžko a bez tebe si nevíme rady. Prosíme, stále znovu nám otvírej Písma a svým Duchem dávej moudrost do příštích dní. Amen.