Introit: Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda. (Iz 9,1.5)

Písně: 440,1–6; 466,1–3; 454; 487

Čtení: 2 Sam 7,4–5.11b–14a

Milí bratři a sestry,

jsme na počátku vánočního příběhu. Četli jsme právě docela první vánoční pozdrav. Ale tento pozdrav není adresován nám. Není to žádné „šťastné a veselé vánoce“ ani „štěstí zdraví, dlouhá léta …“. Je to pozdrav naprosto mimořádný a originální. Pozdrav od anděla Gabriela pouze Marii, dívce, která byla zasnoubena Josefovi v Nazaretu. Když se v Bibli objeví anděl, máme zbystřit a poslouchat, co říká. Protože to je vyjádření Boží vůle s námi a se světem. Zde říká: „Buď zdráva milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Řekl tento anděl Gabriel Marii.

Marie je jedinečná, vybraná – tak jedinečná, až z ní lidé udělali královnu nebes. Ale to o hodně později. Všechny ty panenky Marie a madony nás poněkud matou, takže se ani nedostaneme k hlavnímu významu této židovské dívky. Ano, dívky, panny, protože dosud nežila s mužem, jen mu byla zasnoubená a poslušně čekala, až si ji po obvyklém roce její snoubenec Josef odvede do svého domu. A ona se stane židovskou manželkou a snad i matkou. V to doufaly všechny izraelské ženy. Jejich naděje stát se matkou byla ještě jiná než ta naše. Co když se právě mně narodí Mesiáš? – připravovaly se mladé ženy na tuto možnou slavnou úlohu. Je možné, že i tato Maria nosila v sobě určité naděje. Vždyť její snoubenec Josef byl z rodu Davidova, z něhož se měl Mesiáš narodit. Jeho jméno připomínalo praotce Josefa, oblíbeného syna Jákobova. A jméno Maria je obdobou jména Mirjam, Mojžíšovy sestry. Oba tedy mají výtečná jména s tradicí. Mají i ctěné příbuzenstvo: kněze Zachariáše a jeho ženu Alžbětu, které před šesti měsíci také navštívil anděl Páně. A nyní do Mariiny domácnosti vstoupil Boží posel se vzkazem, který ji naplnil údivem. „Ona se nad těmi slovy zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.“

Anděl jí na to odpovídá konejšivými slovy. „Neboj se, Maria…“ a znovu mluví o milosti, že ji Maria nalezla u Boha. Ten, kdo má milost u Boha, kdo je doslova milostí zahrnut, se bát nemusí. Ale Maria správně předjímá, že ta hojná milost při ní něco bude znamenat. A tak tomu bylo. – „Hle, počneš a porodíš syna …“ Tak bude tedy vypadat ta ohlášená milost? „Počneš a porodíš syna.“ Ale přece jen: to se stává mnoha ženám. A jestliže při tom početí měly být nějaké neobvyklé okolnosti, pak jí ty neobvyklé okolnosti mohly přinést jen nemilé důsledky. Mělo-li se ukázat, že s tím jejím početím nemá její snoubenec nic společného, mohlo jí to vynést hanbu a možná i trest. Věru divné úkoly to Pán dává a divně ta jeho milost pro lidské oči někdy vypadá!

Jenže anděl pokračuje: „Dáš mu jméno Ježíš“ – to znamená Zachránce a Vysvoboditel. Bůh dobře ví, co lidé potřebují. Jak na tom jsou zle a na zlo kolem nestačí a potřebují zachránce a vyhlížejí vysvoboditele. A tu všichni slyšíme, že jím bude Mariin syn, člověk, na kterém na pohled nebude nic neobyčejného. Ježíš, to je nám důvěrně známé. Avšak zde se ke jménu Ježíš přidávají hned jména další. Jakási vysvětlení, ano tady anděl vysvětluje Marii, kým syn bude: „Veliký a syn Nejvyššího“. S ním Bůh konečně znovu zbuduje dům jeho otce Davida. Celé věky na to lidé čekali. Ale nikdo by neřekl, že ten syn Nejvyššího se narodí jako chudé dítě dívce Marii, obyvatelce částečně pohanského Nazareta. A přece právě on bude „navěky kralovat… a jeho království nebude konce.“ – To jsou výpovědi, které je těžké si srovnat v hlavě. Je třeba o jejich smyslu rozvažovat, jako to dělala Marie. My víme, že jeho narození přineslo nový letopočet. Ale Bůh začal něco slavnějšího! Přímo nový věk, království. Byla už všelijaká království a říše a mocnosti. A tvářily se, že jsou na věčné časy. Jenže kde jim je dnes konec? Bůh však tu při tomto dítěti zakládá své království, které pevně drží v ruce a jemuž konce nebude. Proto nám už žádné království tohoto světa nemusí nahánět strach. Ve víře v Pána Ježíše smíme odvážně říct: „Co se může stát se mnou i se světem, když jeho království nebude konce!“

Ale Marie má přece pochybnost. I v tom je nám blízká. „Jak se to může stát?“ Jak já k tomu přijdu? Vždyť ještě nejsem ani vdaná! Jak je to možné? Kdyby nám to tak chtěl někdo vysvětlit! Jenže copak se milost dá vysvětlit? Ono „jak?“ zůstane tajemstvím, zůstane to jen a jen věcí Boží. Není třeba se o to starat. Co Bůh vykoná, bude jen jeho dílo. „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.“ – Toho, kterého Bůh připravil ke spáse světa, a jehož narození budeme dnešní noc slavit, tu máme ohlášeného vskutku velmi vznešeně. Z těchto slov musela Maria a pak každý člověk cítit, že do toho nemůže zasáhnout. I při nejlepší vůli Pánu Bohu pomáhat se záchranou světa, musíme uznat, že zde nemáme co dělat. Jen On. Jeho Duch, jeho moc. Mnoha lidem není příjemné, že Bůh k tak mocnému dílu pustil jen tu dívku Marii. Že nepotřeboval žádné teology, ale ani sociální inženýry, vědce, ani prezidenty, ani armádu. Připomíná to jedinou událost: stvoření na počátku. Tam přece také nikdo z lidí neasistoval. Ale tentokrát, při novém stvořitelském díle Božím, kdy moc Nejvyššího zastínila Marii, přijde na svět jediné dítě. Tak Bůh chce přijít mezi nás. Dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Ale stále to bude jen slabé dítě. Dítě bez všech příkras. Proto u Lukáše musíme číst i o jeho plenkách. Stejně jako naše děti, ani on se bez nich neobešel. A tak to bude i dál – bude hladovět a žíznit jako my. Bude mu zima, když nebude mít přístřeší. Bude potřebovat, aby se jej někdo ujal, když bude na cestách. A nakonec bude umírat tak jako my všichni. – A přece, to nebude všechno. Toto svaté Boží dítě přijde nejen pro své rodiče a své nejbližší. Nebude tu samo za sebe a pro sebe, jako to vnímáme často my o sobě a svých dětech. Když on je Synem Božím, tak bude jako Bůh žít i umírat pro nás a za nás všechny. Syn Boží přišel sloužit nám všem. To znamená, že každý jednotlivý člověk, který se tu na zemi pachtí a hledá své pravé místo, na to nemusí být sám, protože s ním tento Syn Boží chce být a miluje jej. Na to všechno a ještě mnohem víc se vztahuje ta andělská jistá odpověď Marii: „Neboť u Boha není nic nemožného“.

Proto se Maria nemá bát. Má jen přijmout to, co jí Pán oznámil. Přece však anděl ještě něco dodá: Je tu tvá příbuzná Alžběta. V jejím stáří jí bude dán syn. I v jejím životě je Duch svatý při díle. Není to snad pro tebe dost výmluvné znamení, že Boží slovo je pravdivé? – Na to Marie dala tu nejlepší odpověď, odpověď víry. „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Marie prostě dovolila Bohu, aby On s ní konal své dílo.
Byla jedinečná, to ano. Ale přece tuto důvěru a poslušnost vůči Božímu oslovení se od ní můžeme učit všichni. Bůh je opravdu štědrý ve své lásce. I my mu můžeme odpovídat: „Staň se mi podle tvého slova“ a očekávat, jak s námi naloží. Ať budeme dál žít nebo umírat – a víme nyní víc než kdy dřív, že to vždy neovlivníme – tak přece budeme součástí Boží lásky, soucitu a naděje ve vzkříšení kvůli tomuto ohlášenému Synu Božímu, který jako mimořádný a nejkrásnější dar je světu darován. Dnešní štědrý den a předvečer jeho slavného narození opravdu předjímá velikou štědrost a hojnost milosti, kterou v narozeném Synu Bůh zahrnuje celý svět. Před sebou máme jeho slavný advent, nový příchod a zjevení jména Ježíš celému světu. To „on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů a jeho království nebude konce!“

Modlitba: Přicházející Pane a Spasiteli Ježíši, ke svému dílu spásy sis použil dívku Marii a muže Josefa – spojil ses svým Duchem s lidskou poslušností a úctou k tvému slovu. Dej, ať i my z tvého slova přijímáme spásu a neobracíme se o pomoc jinam. Amen.

Píseň: 454 Noc ke konci se kloní