Introit: Blaze tomu, z něhož jest nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt. Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepočítá, v jehož duchu není záludnosti. Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte všichni, kdo máte přímé srdce! (Ž 32,1.2.11)

Písně: 277; (děti 757); 250-2x; 765; 777

Čtení: Gn 28,10–19

Milí bratři a sestry,

1. Nebesa otevřená

„Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“ – Otevřené nebe a andělé, to nám ještě dobře zapadá do nedávného vánočního času, viďte. Odlišné tu však je, že již všechno nekrouží kolem děťátka v jeslích. Ale do pohybu vše dává sám Ježíš, nazývaný zde Syn člověka. Ale také: „Beránek Boží, který snímá hřích světa“, jak o něm prohlásil Jan Křtitel. Je na zemi, uprostřed lidí, Syn Boží a Král uprostřed nás, jak zase poví jeden z jeho prvních učedníků. Tak je tomu i dnes. Nebesa díky němu zůstala otevřená. Bůh se již neuzavřel do nepřístupné sféry. A my, lidé, jsme nezůstali opuštění, bez Boha.

Vše je vykonáno a připraveno. Co k tomu dodat? – Jen tolik, že je potřeba, aby se o tom lidé dozvěděli. Aby ta záchrana, která je v Ježíši připravena pro každého člověka, se k lidem dostala a nezůstala zavřena na stránkách biblických spisů. Evangelista Jan psal o prvních učednících, které Ježíš měl. Bylo to s nimi různé. Podobně jako je to různé s námi. Jsou tu křesťané pokřtění jako nemluvňátka a vyrostlí v nedělní škole a v křesťanských rodinách a celý život svědčící svým životem o Pánu Ježíši Kristu. Ale jsou tu i mnozí, kteří se nejprve setkali s těmito bratry a sestrami a získali od nich odpověď na své mnohé otázky. A teprve potom se nechali pokřtít a s touto zkušeností dnes slouží a nesou evangelium dál. A jsou případy všelijak kombinované.

2. Hledání a nalezení

Podívejme se na ty první učedníky. Například Filip. „Následuj mě!“ – pozval jej Ježíš, když se chystal na cestu z Judska do Galileje. Následuj Krista na cestě za lidmi, kteří hledají. Kteří o něm nevědí. Kteří doufají. Kteří už doufat přestali. Dokonce, kteří nad ním mají rozpaky a pochybují. S sebou na cestu bere ty, kteří se pozvat nechají. Aby byli přímo u toho. Aby byli svědky jeho činů. Filip je takovým vzorem budoucích učedníků, kteří jsou na cestě. Jeho křesťanská identita je právě v tom. Ne, že se usadí ve svém městě, v Betsaidě, a začne tam budovat křesťanský sbor. Filip nebyl z těch, kteří budovali pozice a z nich pak svému okolí nabízeli alternativu k jejich dosavadnímu životu. Nedělá misii tak, že by jen otevřel dveře kostela. A už vůbec ne tak, že by nutil někoho vejít. Takový způsob misie neměl nic společného s Ježíšovou nezajištěnou existencí „na cestě“. Jako dobrý příklad poslouží i to, co o Filipově misii víme ještě ze Skutků apoštolských. Veden Duchem Božím šel po opuštěné silnici z Jeruzaléma do Gázy. A ačkoli nemohl vědět, k čemu to povede, stal se průvodcem k víře a ke křtu hledajícímu dvořanovi z Etiopie. Odpověděl na jeho vážnou otázku: „Kdo je tím beránkem, který ústa neotevřel, když jej vedli na porážku?“ – jak o něm psal prorok Izajáš. Filip byl misionář, který dával odpovědi jaksi „cestou,“ jak bylo právě třeba.

3. „Pojď a přesvědč se!“

I to je pro křesťanskou víru příznačné, že ten, kdo je nalezen a připojí se k Ježíši, nemůže si tu věc nechat pro sebe. Chce se o to, co nalezl nejcennějšího, hned dělit s dalšími. Asi je přirozené, že nejdříve s přáteli. Proto Filip vyhledá Natanaele. Zvěstuje mu Ježíše způsobem Natanaelovi přístupným. Navazuje na to, co je Natanaelovi známé a blízké, a to je Bible. Řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i Proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“ Natanael byl plný znalostí, ale také pochybností. Něco mu tu do sebe nezapadá. Filipovo pozvání u Písmáka způsobí malý skandál, protože to veliké očekávání, dávné představy o Mesiáši, najednou vyplní tento Ježíš, syn Josefův z Nazareta. Copak neměl být z královského rodu Davidova? A neměl se narodit v Betlémě? Dva ze čtyř evangelistů napsali, že tomu tak bylo. Ale Jan to vůbec neuvádí. Pro Natanaele a jemu podobné však právě zprávy o Spasiteli z Nazareta mohly být na překážku. „Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?“ Víte, že později se zase jiní lidé pozastavovali, nebo dokonce pohoršovali nad tím, že Ježíš byl Žid. Jiným bylo nepřijatelné, že od začátku mezi jeho následovníky byly všelijaké podivné existence. V dějinách bylo mnoho překážek, přes které by se hledající lidé podle našeho odhadu vůbec k Ježíši Kristu nemohli dostat. A přece se mnozí dostali. Přece byli přes překážky přeneseni. Protože před Boží láskou neobstojí žádná překážka. Ani nízký původ a bezvýznamné město Nazaret, kde Ježíš prožil větší část svého života. Vůbec nic to nemohlo ohrozit. Tak jako naše vlastní situace nemůže zastavit cestu Boží lásky za námi. To například znamená, že když člověk pochází z prostředí, kde Bibli neznají a o pravdě a dobru mají docela jiné představy, přece i tehdy je nalezen, aby mohl uvěřit a v Ježíši se setkat se svým vykupitelem a zachráncem. Nebo naopak, když člověk projde výraznou církevní tradicí, tak i on může být ještě od Ježíše překvapen. Jako například ten Natanael. Pak však potřebuje svého Filipa, aby jej pobídl: „Pojď a přesvědč se!“

Natanael věděl mnoho. Studoval Písma dlouho a kladl si vážné otázky. Ale to nestačí. Jeho víru vyvolá teprve setkání – setkání s Ježíšem. Teprve tehdy, když se Natanael setkal s Ježíšem, tak rozpoznal smysl všeho, co dosud věděl. „Zkoumáte Písma, ale Písma svědčí o mně“, řekl jednou Ježíš Židům. Bez tohoto klíčového doplnění by samotné Písmo nedávalo smysl. Nebylo by přesvědčivé.

4. „Viděl jsem tě pod fíkem.“

Co vlastně Natanaele docela přesvědčilo? Ježíš mu řekl: „Hle, pravý Izraelec, v němž není lsti.“ A Natanael se v tom označení cítí být poznán. „Odkud mě znáš?“ –A teď evangelistova hříčka s námi: Kdo znáte Písma, vzpomenete si, že ten první Izraelec – totiž Jákob, než dostal jméno Izrael – byl lstivý a úskočný člověk. Chtěl si Boží přízeň, Boží požehnání koupit a pak získat lstí. Nakonec je dostal na prahu smrti jako dar. Když se v zápasu na život a na smrt nechtěl Hospodina pustit. Spojení s Bohem pro něho platilo víc než vlastní život (Gn 32,23nn). Tehdy se stal Izraelem, v němž již lsti a úskočnosti nebylo. A Natanael (svým jménem „Boží dar“) nám připomíná ten zaslíbený „pozůstatek Izraele, který se již nebude dopouštět bezpráví a v jehož ústech se nenajde jazyk lstivý“, jak o něm prorokoval Sofoniáš (3,12.13). Ježíš věděl o tomto upřímně hledajícím pravém Izraelci. Nic Ježíši nemusí vysvětlovat. Pán, který podle Písem má klíčovou roli v dějinách Izraele i světa, ví o jednom Natanaelovi, který sedí pod fíkem a patrně čte Bibli. Je poznán a nalezen. Tento Ježíšův zájem o jeho osobu Natanaela přesvědčil a přivedl jej k radosti a pak i vyznání. „Mistře, ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.“ Zde začíná jeho víra.

„Odkud mě znáš?“ – Tu otázku by Ježíši mohl položit každý z nás. Odkud mě znáš, že už o mně všechno víš? Že mi tak rozumíš? Že mi odpovídáš? Že za mnou posíláš své svědky? Jako k pozůstatku, který by bez tebe neměl budoucnost. Přicházíš jako dobrý pastýř, který neopustí své zatoulané ovce.

5. Uvidíš věci daleko větší!

Řetěz jeho svědků, který začal Petrem a Ondřejem a Filipem a Natanaelem a později pokračoval křesťanskými sbory, jako je i ten náš, tento řetěz svědků nás k němu dovedl. Nebo lépe: upozornil nás na to, že jsme nalezeni a milováni. Proto se můžeme odvážit dalšího kroku: mluvit přímo s ním. Ne s papírovým hrdinou z Bible. Teprve, když nám nestačí číst o něm a chceme s ním mluvit modlitbě, tehdy vzniká víra.V Synu člověka, Ježíši, se k nám sklání Bůh sám a odpověď na tu poslední otázku nám dává On. A to nebude jen odpověď na otázky z Písma, ale bude jí nové setkání s ním. Se vzkříšeným Pánem, který drží nebesa otevřená. Ježíš tedy není Spasitelem proto, že se narodil v Betlémě, ale proto, že nám otevírá nebe! Jak slíbil Natanaelovi: „Uvidíš věci daleko větší.“ Skrze něho vede cesta k nebi. K nebi, které je všude tam, kde máme společenství s živým Ježíšem a žádná překážka světa nám v tom nemůže zabránit. Nebe, dům Boží, je tam, kde je Ježíš uprostřed nás. Amen.

Modlitba.

Ježíši Kriste, Beránku Boží, prosíme – tak jako nebe, drž i naše srdce otevřené, abychom se s tebou mohli setkat, abychom tě neminuli. Amen.

Píseň: Slunce pravdy, milosti, 765