Evangelický kostel v Hořátvi byl postaven roku 1792 a vysvěcen 30. září téhož roku. Přesné označení budovy však historicky smělo být jen „toleranční modlitebna“. Co to znamená toleranční? To znamená, že sbor vznikl v roce 1782 hned po roce od vydání tolerančního patentu, a že to byl právě toleranční patent, který vlastně k postavení kostela dal v té době možnost. Tolerančním patentem císař Josef II. po 160 letech pronásledování tajných vyznavačů evangelia poskytl svým poddaným možnost veřejně se přihlásit ke dvěma nekatolickým reformačním vyznáním, helvetskému (to je kalvínskému) nebo augšpurskému (to je luterskému). Toleranční patent nedával tedy, a to je třeba podotknout, obecnou svobodu ve věcech víry a náboženského přesvědčení, přece však znamenal průlom do nadvlády jedné církve. Toleranční patent vyšel koncem roku 1781 dne 13. října a byl zaslán jednotlivým zemským správám k prohlášení. Jeho provádění bylo svěřeno vrchnostem jednotlivých panství a je důvodné podezření, že v některých oblastech nebyl patent proto vůbec vyhlášen. Na panství poděbradském, kam Hořátev od poloviny 16. století patřila, však zástupci obce Hořátve, Zvěřínka a Chvalovic ještě před oficiálním zveřejněním Tolerančního patentu jednali v Poděbradech na vrchnostenském úřadu o tom, že se chtějí přihlásit ke staré Jednotě bratrské. Komise, která přijímala vyznání těch, co se chtěli přihlásit, se sešla poprvé 2. dubna roku 1782 a z Hořátve se přihlásili všichni obyvatelé, až na dvě rodiny. Po krátkém váhání přijali vyznání helvetské. Kromě Hořátve, sídla sboru, patřily ke sboru ještě obce: Chvalovice, Podlabec, Kluk, Přední Lhota, Písková Lhota, Vrbová Lhota, Kostelní Lhota, Zvěřínek, Písty, Hradišťko, Sadská, Kovanice, Třebestovice. Byly přihlášeny 242 rodiny (pro ustanovení samostatného sboru stačilo 100 rodin). První starostí nově vzniklého sboru bylo povolání kazatele. Přihlásili se mladí maďarští bohoslovci, kteří se nezalekli vzdálenosti zeměpisné ani jazykové překážky a nadšeně se pustili do práce v českých sborech helvetského vyznání. A tak se také prvním hořátevským kazatelem stal Ladislav Baka – úředně od října roku 1783, který spolu se sborem postavil roku 1786 dřevěnou faru a školu. Potom již nutně potřebovali místo ke konání bohoslužeb, protože se scházeli ve stodole v čísle 7 u Kubíčkových. Povolení ke stavbě kostela bylo získáno v roce 1791 a za rok byl tento kostel postaven. Z toho je vidět velké úsilí a nadšení našich předků. Je třeba zmínit kopanického mlynáře Dlaska, jehož přičiněním byl těžen a dovážen kámen pro stavbu z okolí Kopaníka. V roce 1803 (už po 11 letech) došlo k první opravě a menší úpravě kostela. V roce 1811 pokračovali naši předkové přístavbou předsíně, a tím nabyl kostel podoby, v níž se prakticky dochoval až do dnešní doby. Ještě zmíníme, že to tak nemuselo být, protože ve druhé polovině 19. století řada evangelických sborů začala bořit nevyhovující a chátrající toleranční modlitebny a začali stavět nové honosné chrámy. Také v hořátevském sboru se vážně uvažovalo o přestavbě chrámu a byl vypracován plán modernizace, a to tak, že k boční stěně měla být přistavěna věž a na protější stěně půlkruhová apsida. Dnes se jeví jako mimořádně šťastná okolnost, že k tomu nedošlo, a že nám kostel zůstal zachován v původní historické podobě.

V kostele se dochovala původní kazatelna a stůl Páně. Ze stříšky kazatelny visí dřevěné zvonky, které byly také po okraji stolu Páně, které se již nezachovaly. Také varhany jsou původní z roku 1874 a hrají. Varhany jsme dali prohlédnout odborníky a bylo řečeno, že jsou v dobrém stavu, pouze uvnitř působil červotoč, který byl také v lavicích. Červotoče se podařilo zlikvidovat až při druhém pokusu – speciálním plynem. Prostor kostela pojme 300 osob. Napravo od vchodu sedali muži, nalevo ženy. Levá kruchta hostila obyčejně návštěvníky přespolní, na pravé kruchtě byl pan učitel se zpěváky. Na kruchtách byly nápisy z písma, které se však nedochovaly, pouze víme, že na levé kruchtě byl nápis: „ Pamatuj na Stvořitele svého ve dnech mladosti své, prvé, než nastanou dnové zlí a přiblíží se léta, o nichž díš: nemám v nich zalíbení“ jak je psáno v knize Kazatel ve 12. kapitole ve verši prvém. Na stropě se dochovala velmi vzácná původní výzdoba, která je však zabílena, ale z levé kruchty je při dobrém osvětlení patrná. Tyto stropní výzdoby byly ve většině tolerančních modliteben seškrábány, protože byly ve špatném stavu, což však vedlo k jejich nenávratnému zničení.

V srpnu roku 1988 byly položeny nové střešní tašky na střechu kostela. Stalo se tak díky daru rakouských evangelíků a darem domácí Jeronymovy Jednoty.

V roce 2008 pan starosta Kristl upozornil sestru farářku Kateřinu Roskovcovou na možnost požádat o dotaci z EU na opravu fasády. Mělo to být 90% dotace z peněz Evropského zemědělského fondu na obnovu venkova. Možnost čerpat byla vypsaná až v roce 2010. Sestra farářka vypracovala všechny podklady, pomáhala nám v tom místní akční skupina Podlipansko z Peček a v dubnu roku 2010 nám byla ze Státního zemědělského intervenčního fondu dotace přislíbena. Rozpočet na opravu omítky byl stanoven na 568 975 Kč i s DPH. Při opravě dohlížel národní památkový úřad a také Nymburský odbor památkové péče. Slavnostní otevření opraveného kostela bylo 26. září 2010. Poslední velkou investicí je oprava pozednice, trámů a položení nové střešní krytiny, která probíhá v současnosti.

Hořátevský kostel byl vždy v minulosti i teď v současnosti svědkem života lidí. O tom svědčí i báseň Judr. Bedřicha Molnára, který byl nejmladším z 10-ti dětí druhého hořátevského faráře Jana Molnára, a kterou složil k příležitosti oslav 125. výročí posvěcení tohoto chrámu.

Hořátevský kostelíčku náš,

drahou vzácnou památku ty máš,

tři kalichy na tvé bráně stojí,

mluví k srdci tichou řečí svojí.

Kalich první jakoby zalkat chtěl,

co pro víru lid náš vytrpěl,

bylo temno a jen Říma blesky

šlehaly – povalen Sión český.

Ejhle milost Páně. Sión vstal,

trýzeň těžkou, krutou překonal,

žije zas a zbaven kletby psance

vítá novou zoru doby tolerance.

Kalich druhý nese blahou zvěst:

Plná víry volnost dána jest,

Husův lid již svobodně a směle

vzývá Pána, svého Spasitele.

Starý, dobrý zachovat chce ráz

českých bratří, plnit jejich vzkaz,

provždy věrně znát se k posvátnému

praporu a znaku bratrskému.

Kalich třetí, ó by hlásal nám

znova slova lásky „Pokoj vám.“

Přes nás ještě kouř se války valí

a s ní smutek, bol a pláč a žaly.

Z hlubokosti duše jde náš hlas:

„Vyslyš, Hospodine, zachraň nás.“ –

Zachráníš – v Tě pevnou máme víru

a dáš zase vzejít slunci míru.

Hořátevský kostelíčku stůj

v službě Páně dál a shromažďuj

srdce zbožná, jim ta tvoje brána

k požehnání budiž otvírána.

Faráři, kteří v Hořátvi působili:

• Ladislav Baka (1783 – 1820)
• Jan Molnár (1820 – 1852)
• Jindřich z Tardy (1853 – 1858)
• Dr. Heřman z Tardy (1858 – 1867)
• František Kocián
• Josef Kocián
• Rudolf Kalda (1909 – 1919)
• Josef Kostkan (1919 – 1952)
• Jaromír Sklenář (1953 – 1968)
• Lubomír Linka (1969 – 1980)
• Vladimír Taich (1980 – 1990)
• administrátor Blahoslav Matějka (1990 – 1995)
• administrátor Pavel Dvořáček (1996 – 1997)
• Kateřina Roskovcová (1997 – dosud)