Introit: Hospodine, jen na píď odměřils mi dnů a jako nic je před tebou můj věk. Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo ho shrábne. A tak jakou mám naději, Panovníku? Moje očekávání se upíná k tobě. (Ž 39)

Písně: 132, 1–4; (děti: 253); 724; 303, 1–3; 398

Čtení: L 17, 20–37

Milí bratři a sestry,

jsme moudří nebo nemoudří? Jak se pozná moudrý člověk od nemoudrého? Podle apoštolských slov, která jsou základem našeho kázání, jsou tři znaky, kterými se moudrý člověk vyznačuje.

1. Moudrý člověk poslouchá napomenutí: „Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete.“ – Jinak přeloženo: „Pečlivě zkoumejte, jak žijete.“ A ještě podle kralického překladu, nejpřesněji: „Viztež tedy, kterak byste opatrně chodili.“ Tak je nám předložena moudrost. Ne žít bezmyšlenkovitě, jen konzumovat, co den přinese, ale vědět přesně, co dělám a proč to dělám. A nešlapat do teritorií, která jsou nebezpečná a škodlivá. To je znakem křesťanské moudrosti. Nemoudří jsme naopak, když bez rozmýšlení a bez přesného zkoumání a hodnocení hned děláme, co nás napadne. Jednáme impulzivně, neuvažujeme. Dáváme se unášet svými nápady, touhami, vidinami. To není moudré. Mezi naším nápadem, úmyslem a jeho uskutečněním má být pauza, přestávka, v níž máme vážně a odpovědně promyslet, zda náš nápad a úmysl je dobré uvést v čin. Zda se přidat na tu kterou stranu.

Moudří dále nejsme, když o svém jednání neuvažujeme prostě proto, že jednáme jako všichni ostatní. Velkým nebezpečím pro zdravou křesťanskou existenci je přizpůsobivost. A také napodobování. Různé vzory tlačící se na naše displaye a obrazovky se také umí dostat člověku pod kůži, takže se pak snažíme vypadat a dělat to, co onen influencer (ovlivňovač). Když jeden kopíruje druhého, tak ovšem všichni dohromady si nedají práci s tím, aby zkoumali, jak žijí, jak se rozhodují a jednají. To je nemoudré.

2. Moudrý je dále ten, kdo: „nemarní čas!“ Dříve se to četlo v kralickém překladu „kdo vykupuje čas“. Co to znamená vykupovat čas? To znamená považovat a přijímat čas svého života za nám darovanou příležitost. Vědět o tom, že tento čas je nám dán, abychom jej opravdově využili. Počítat s tím, že budeme Bohu skládat účty z toho, jak jsme s časem svého života naložili. Zda jsme jej využili nebo promarnili. Zda jsme se chopili příležitostí, které byly nabízeny, nebo je promarnili. Jak před tím varoval již starozákonní Kazatel: „Raduj se jinochu, ze svého mládí, užívej pohody ve svém jinošství a jdi si cestami svého srdce, za vidinou svých očí. Věz však, že tě za to všechno Bůh postaví před soud.“ (Kaz 11, 9)

A ještě něco: Výzva „vykupujte čas“, nebo „nepromarněte tento čas“ není jen výzvou k obecné pracovitosti a varováním před zahálkovým lenošením a nic neděláním. I ten nejpracovitější a nejuspěchanější člověk nemusí čas vykupovat, ale může jej promarnit. Třeba jako ti velmi aktivní současníci Noemovi „jedli, pili, ženili se a vdávaly; nebo spoluobčané Lotovi v Sodomě: „jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli.“ Vykupovat čas zřejmě znamená něco jiného: využít jej k tomu, co podle vůle Boží mám v přítomném okamžiku či v tomto období vykonat právě já a co za mne nemůže a nemá vykonat nikdo jiný. Pokud se naučím takto sebe vidět, tak mi nebude tak těžké opustit svůj klid, či svůj byznys, a věnovat čas a práci a peníze těm, kteří to právě potřebují. Dnes zde každého asi napadne, kdo jsou ti, kteří potřebuji naši pomoc. Že tentokrát nejsou ani za hranicemi, nýbrž v naší zemi. V městech a vesnicích, které jsou na rozdíl od našich tak těžce postižené velkou vodou. Ne vždycky máme před očima tak křiklavé a naléhavé příležitosti. Nyní „nastaly dny zlé“. Kéž nám poslouží k tomu, že nepromarníme tento čas.

Ale my máme sklon vidět tento čas především jako „náš čas“, „můj čas“. Ono slůvko „čas“ užíváme jako jakési zaklínadlo. Času se nám nedostává, čas nemáme, čas se nám krátí, na čas nám nikdo sahat nemá … Rozhodujeme si o něm po svém. Nyní však nám apoštol toto naše užívání času zpochybnil. Co když ale svému „času“ ani nerozumím, začínám se ptát? Jak to mám vědět, jestli jej promarňuji? Podle čeho a koho se řídit, když začnu pochybovat? Pochybnost v tomto ohledu je tu zřejmě předpokladem, že se zamyslím a budu chtít něco změnit. Nejpříkladnějším učitelem na tomto poli je jistě Pán Ježíš, ten přicházející Syn člověka. Pomysleli jste někdy na to, jak on nakládal se svým časem? Kolik on měl času? Z evangelií vyplývá, že jeho čas byl do posledka spojen s lidmi, s bližními. Ježíš jej využil do poslední minutky, až „vše dokonal“. A víte, kde tuto větu řekl. Že to bylo na kříži. „Dokonáno jest!“ I naše poslední minuta bude spojena s „dokonáním“. Záleží na tom, čeho. Co dokonáme my. My nemusíme jako Syn Boží dokonat za všechny. My máme dokonat každý za sebe. A o našem postavení před Bohem píše apoštol v předchozích verších. Křesťany označuje za „milované Boží děti“, které mají následovat Božího příkladu: „Žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.“ A pak následují pokyny, čeho se uvarovat, co zvolit, jak žít. Vyzývá k moudrosti, kterou spojuje, jak už víme, s vykupováním času. Tedy moudré je rozhodnutí vykonat to, co mohu, co se ode mne očekává. A to nás již vede k tomu třetímu a poslednímu.

3. „Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně.“ Pán je klíčem k řešení té nesnadné a přece nám všem uložené otázky: Jak mám vykupovat a nemarnit čas? Ale jak to podle vůle Páně poznám? Již jsme to ve druhém odstavci otevřeli. Že na Ježíši vidíme, co je plnění Boží vůle a zároveň je to i ukázka toho, jak nepromarnit čas. Jak to dělal od začátku? Žil uprostřed lidí nejrozmanitějšího druhu a ani jedním z nich nepohrdal. Pomáhal, kde právě pomoci měl. Protože vnímal každé setkání s jiným člověkem jako příležitost danou z Boží vůle. To můžeme také. Bůh k nám přivádí nejrůznější lidi. Rozhodnout se pak musíme každý za sebe. Ale ne tak úplně sami. I Ježíš samotný potřeboval ztišení a klid, aby vše, co na něho doléhalo a před čím stál, rozhodnul správně a nepromarnil tu chvíli, ten čas. Mnohokrát, píšou evangelisté, odcházel do soukromí a modlil se, volal k nebeskému Otci. I my takto můžeme nebeskému Otci svěřovat své otázky, svá rozhodování a prosit o moudrost. Abychom nebyli nemoudří.

Pán nám na sobě však ukázal ještě něco dalšího: Ohrožení a „dny zlé“ nebyly jen ty konkrétní chvíle, kdy například neměl kde hlavu složit. Nebo kdy na něj útočili lidé, kteří jako první měli rozpoznat Boží vůli a Ježíše přivítat jako krále a přece jej zavrhli. Dokonce ani když jej jeden z dvanácti nejbližších zradil. To vše jaksi dohromady představovalo „dny zlé“, protože hrozily svést jej z cesty, kterou měl projít až na kříž. I nám leckdo falešně namlouvá, že se nemáme zdržovat s láskou k Bohu ani k lidem na svůj úkor. Nebo nás konejší do spánku, do jakéhosi stavu ochromenosti, který utlumí pozornost pro znaky přicházejícího Božího království. Takže jeho blízkost nevezmeme vážně. Doslova promarníme čas k tomu připravený. Ten čas od Boha daný, jedinečný. Čas přicházející s vyhodnocením, chcete-li se soudem, v němž se prověří všechno, co jsme dělali.

Proto nehleďme právě na současné zlé dny jako na přechodné období, které zase přejde. Jen to nyní, nárazově musíme vydržet. Naše nerozumnost by se projevila, pokud bychom si svůj čas rozdělili na takovéto epizody, kterými se prostě jen musíme prokousat, přečkat a pak se zase uvelebit ve svém klidu a blahobytu, z něhož nikdo nemá právo nás rušit. „Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří.“ Ptejte se, zkoumejte, co je vůle Páně. Co on po mně i po nás jako své církvi chce. Doslova, našlapujte opatrně. Tak „vykupujte čas“ – nezaplétejte se se zlem, včas utíkejte pryč od pokušení. Uprostřed zlých časů nechte vyniknout tomu jedinečnému času, v němž září přicházející Syn člověka, Ježíš Kristus. Na jeho čas si nyní dávejte pozor. V tom buďte moudří. O nic dalšího nemějte starost. Vše, co přijde nové, již připravil Pán.

Modleme se.

Pane Ježíši Kriste, kéž s tebou jednou smíme vstoupit do času tvého kralování. A nyní, prosíme, buď nám nablízku, abychom nepromarnili tu jedinečnou příležitost a žili tobě ke cti a slávě. Amen.