Základ kázání: Mk 15:1-20   A hned zrána se poradili velekněží, starší a zákoníci, celá rada; spoutali Ježíše, odvedli jej a vydali Pilátovi. Pilát se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“ On mu odpověděl: „Ty sám to říkáš.“ Velekněží na něj mnoho žalovali.  Tu se ho Pilát znovu otázal: „Nic neodpovídáš? Pohleď, co všecko na tebe žalují!“  5 Ježíš však už nic neodpověděl, takže se Pilát divil.  O svátcích jim propouštíval jednoho vězně, o kterého žádali. Ve vězení byl mezi vzbouřenci, kteří se při vzpouře dopustili vraždy, muž jménem Barabáš. Zástup přišel Piláta požádat o to, v čem jim obvykle vyhověl.  9 Pilát jim na to řekl: „Chcete, abych vám propustil židovského krále?“  Věděl totiž, že mu ho velekněží vydali ze zášti.  Velekněží však podnítili zástup, ať jim raději propustí Barabáše.  Pilát se jich znovu zeptal: „Co tedy mám učinit s tím, kterému říkáte židovský král?“  Tu se znovu dali do křiku: „Ukřižuj ho!“  Pilát jim řekl: „A čeho se vlastně dopustil?“ Oni však ještě víc křičeli: „Ukřižuj ho!“  Tu Pilát, aby vyhověl zástupu, propustil jim Barabáše; Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.  Vojáci ho odvedli do místodržitelského dvora a svolali celou setninu.  Navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu  a začali ho zdravit: „Buď zdráv, židovský králi!“  Bili ho po hlavě holí, plivali na něj, klekali na kolena a padali před ním na zem.   Když se mu dost naposmívali, svlékli mu purpurový plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. Pak ho vyvedli ven, aby ho ukřižovali.

Písně: 443; 265,1-4; 688; 697; Požehnání

1. čtení: Mk 1-11

Introit: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám. (Ž 22,2)

Milí bratři a sestry,

když evangelista Marek začal psát, tak první byl nadpis: „Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího.“ A když Ježíš vystoupil na veřejnost, tak Jan Křtitel kázal, „naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ – To máme vědět pro začátek. Boží království se blíží. Jak? Blíží se spolu s příchodem jeho krále. Musíme mu pomáhat? Jak se to vezme. Ježíš vjel do Jeruzaléma na oslátku a učedníci jej zdravili a oslavovali jako krále. Rozpoznali v něm krále. Dnes je Květná neděle, kdy si to církev připomíná. Květy a první zelené větvičky slouží k oslavě přicházejícího krále Ježíše Krista. Naše pokání, to znamená opravdová lítost nad vlastními vinami, a naše víra, to je dnes na místě. Stačí to? Nebo se od nás očekává ještě víc? Že pomůžeme království Boží do tohoto světa nějak protlačit? Jako si to myslel třeba Barabáš.

Nějaký povstalec, který zřejmě bojoval o odstranění vlády Římanů v Izraeli, aby tak připravil cestu přicházejícímu království. Bar-Abbas, znamená syn otce. Zajímavé, že v jedné církevní tradici od 9. století se jeho jméno psalo „Ježíš Barabáš“. Podle jedněch náboženský blouznivec a politický utopista. Podle jiných vítaný vůdce revoluce, který vzal odpovědnost za národ do rukou a je ochoten pro to i trpět. Přitom však nechal trpět i další lidi. Při nějakém pokusu o vzpouru zabil člověka. Barabáš byl vrah. Ale vrah v zájmu lidu, jak se uvidí. Protože lid žádá jeho propuštění. Ať máme o velikonocích Barabáše na svobodě! Ať je zase mezi námi! To si přáli. A to se stalo. Jenže další vliv a přínos Ježíše–Barabáše jsme už v dějinách nezaznamenali.

Ale my jsme četli, že rozhodování opravdu bylo mezi těmi dvěma. Ježíš či Barabáš. Chceme Ježíše za krále, nebo Barabáše? Připadá vám to absurdní? Ono to je absurdní. Dokonce celá ta scéna s „židovským králem“ před Pilátem a před vojenskou setninou má rysy komedie. Je směšná.

Měl to být soud. Velekněží se tak usnesli a spoutaného Ježíše vydali Pilátovi. To znamená světské moci. Pilát byl zástupcem císaře v Judsku. Vykonavatel římského zákona. A tento soudce Pilát se ukáže být velmi nerozhodným. Mohl přece okamžitě sám rozhodnout, co s Ježíšem udělá. Ale on váhá. Je mu to divné. Ze strany velekněží cítí velikou zášť vůči Ježíši. Z čeho jej však obviňují? Žalují mnoho. Ale jasné to není. Pilát se stále ptá Ježíše: „Ty jsi král Židů?“ – „Ty sám to říkáš“, zní odpověď. Není z ní moudrý. „Nic neodpovídáš?“ – „Ježíš však už nic neodpověděl.“

Tak přece nevypadá revolucionář. Pilát v Ježíši správně žádné politické nebezpečí nemůže rozpoznat ani potvrdit. Z čeho jej má vlastně obvinit?

Proč jej tedy hned nepropustí?

Protože je tu zástup. Dychtivě čekající na vladařovu odpověď. Dav lidí je nebezpečný. Nikdo předem neví, kam a proti komu se pohne. A když se jej včas chopí šikovní manipulátoři, tak je lid tou nejnebezpečnější hrozbou pro každou vládu. Známe to také.

Přitom v davu se jednotlivec ztrácí. Zde, v Jeruzalémě tomu máme rozumět tak, že v davu jsou Židé, tedy ti, kteří jsou součástí Božího lidu. Nepřišli sem však kvůli Ježíši. „Zástup přišel Piláta požádat o to, v čem jim obvykle vyhověl“, píše evangelista. Propustit vybraného vězně. Využít velikonoční amnestie. Jeden jejich člověk bude osvobozen. To je samo o sobě radostná událost. A Pilát se nezdráhá to udělat. Jen sám nabízí, kdo by ten amnestovaný měl být. Kdo si to podle něj zaslouží, protože není z čeho jej obžalovat. „Chcete, abych vám propustil židovského krále?“

Tou otázkou se dál rozbíhá děj špatné komedie. Proč, když se objeví někdo spravedlivý, svět jej nesnese? Stihne jej posměchem a vyhoštěním ze svého středu? „Velekněží podnítili zástup, ať jim raději propustí Barabáše.“ Nemusí se moc snažit. Vždyť kvůli Barabášovi přišli. Nebo ne? Kdo ví, kvůli kterému z nich se vlastně srotili. Ježíš Nazaretský nebo Ježíš Barabáš? Někomu v davu se to může i plést. Poptávají si sousedů: Koho vlastně mám volit? Který je lepší?

Je nutné se rozhodnout sám? Proč to není jasné? Proč se musejí rozhodovat? Pilát jim dává na vybranou. Není už tohle absurdní? Představitel pohanského národa se sám kloní k Ježíši víc než Boží lid. Barabáš je jim nakonec sympatičtější. Chlap, který jde přímo za cílem. Nepáře se s překážkami. Jde doslova přes mrtvoly. Ale copak to v tomto světě jde jinak?

Pilát se jich znovu zeptal: „Co tedy mám učinit s tím, kterému říkáte židovský král? – Tu se dali do křiku: „Ukřižuj ho!“ A pak ještě jednou, aby nebylo mýlky: „A čeho se vlastně dopustil?“ – Oni však ještě víc křičeli: „Ukřižuj ho!“ A Pilát vyhoví zástupu. Dosud váhavec, se ze strachu o vlastní křeslo nechá přesvědčit. „Propustil jim Barabáše; Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.“ Byla to jeho pravomoc. Tím končí. Už se o víc nestará. Jeho vojáci vědí již, jak s odsouzencem mohou nakládat. Nikdo jim nebude bránit, aby se pobavili na jeho účet.

„Nastavuji záda těm, kteří mě bijí a své líce těm, kdo rvou mé vousy, neukrývám svou tvář před potupami a popliváním.“ Tak s ním nakládali. Izajášovo proroctví o spravedlivém služebníku, který trpěl za mnohé, se stalo předobrazem pro utrpení Ježíšovo. Setnina – nadnesený údaj o 400 mužích – byli vojáci, posbíraní z různých koutů říše. Cizinci, jejichž pozice byla politováníhodná. Teď mají možnost ponížit ještě někoho, kdo je níž než oni sami. Nejen vysoká politická hra mezi velekněžími a Pilátem, ale i nejnižší lidské pudy se podílejí na odstavení a zničení toho, kterému „říkáme židovský král.“

Karikatura. Víme dnes zase dobře, co to je. V politické i náboženské oblasti. Kde a kdo si může dovolit karikovat, zesměšňovat krále? Tam, kde si jej váží, by to nepřipustili. Tam kde mají vysokou míru svobody a demokracie tím zase prý nemyslí nic zlého a dělají to všem. Kdo se v tom má vyznat? „Židovský král“? – tak si na něm smlsneme, když můžeme. To bylo rozhodnutí vojáků, kteří tím chtěli zesměšnit židy. Koho jiného. Tak takového máte krále! Oblékli ho do purpurového pláště, koruna je však trnová. Zdravili ho sice „Buď zdráv židovský králi!“, ale k tomu ho bili po hlavě holí, plivali na něj, klekali na kolena a padali před ním na zem. Dělali komedii sobě k pobavení. Posměch bolí často víc než násilí.

Takto je vláčen ten, kterému před pár dny volali v Jeruzalémě na uvítanou „Hosanna! Požehnaný, který přicházíš ve jménu Hospodinově! Požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech“! Zesměšněný král Božího lidu, je zesměšněný Bůh. Kdo se toho může dopustit a ujít trestu? Proč Bůh neburácí z nebe nad takovou karikaturou milovaného Syna – s trnovou korunou na hlavě… ?

„Jako beránek vedený na porážku, …ani ústa neotevřel, … byl raněn pro nevěrnost mého lidu.“ (Iz 53) Kdo si na něj ještě vzpomene? Za tím dějem je Bůh sám.

Milí přátelé, teď je prostor pro nás. Pro jeho církev, která každé velikonoce čte nejen Izajášovo proroctví o tom, že to bylo kvůli našim proviněním, které on vzal na sebe, ale čteme i tento příběh o nespravedlivém odsouzení a utrpení spravedlivého Božího služebníka a našeho Pána Ježíše Krista. I dnes si každý musí vybrat: Chceš raději Barabáše, nebo Ježíše? Ačkoli v obou mohli lidé vidět nějakou cestu ke štěstí, k obnovenému království, přece jen jednoho lze zvolit. Kdo si vybral Barabáše, rozhodl se proti Ježíši. Ani Pilát, který se chtěl rozhodnutí vyhnout, tomu neuniknul. I on musel nést odpovědnost za Ježíšovu popravu na kříži.

Jestliže chceš Ježíše, tak ovšem musíš vědět a přijmout, žes zvolil krále, který volil cestu utrpení. A je na jedné lodi se všemi trpícími a posmívanými. Kolik jen jich je vláčeno světem. A musíš přijmout, že tvůj židovský král byl vystaven světu jako karikatura vladaře a i ten poslední žoldák si před ním mohl uplivnout. Byl ubit, trestání snášel … ale bylo to pro naše nepravosti, byly to naše hříchy, které na sebe vzal a tak ošklivě vypadaly, že on pod nimi ztrácel lidskou podobu. „Kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti.“ (Iz 53,3)

Tak jsme my lidé převrátili Boží spásu vzhůru nohama. Všichni: Pilát a jeho úřad, vojáci, velekněží i zástupy lidí, kteří si rádi říkají obyčejní a nejsou zvyklí nést odpovědnost za své davové projevy. Je možné z nich však vystoupit. Ježíš znovu nabízí lidskou důstojnost každému, kdo ji ztratil. A staví Boží záměr znovu na nohy. Je možné jej ve víře přijmout. Tak, k

dyž v něm, ubitém a poníženém, pozdravíme a oslavíme krále; když vyznáme, že jen jemu se svěřujeme a dáváme mu svou důvěru. Pak jsme vyšli na cestu za ním. Je to však nejprve cesta na kříž.

Modlitba: Pane Ježíši Kriste, Boží králi, tys mlčel ke vší nespravedlnosti a násilí, které na tobě lidé vykonali. Prosíme, i nám odpusť. Nejsme lepší než byli tehdy oni. Amen.