5. neděle velikonoční – 3. května 2015

Základ kázání: Sk 8:1-5  Saul schvaloval, že Štěpána zabili. Tehdy začalo kruté pronásledování jeruzalémské církve; všichni kromě apoštolů se rozprchli po Judsku a Samařsku.  2 Zbožní muži Štěpána pochovali a velmi nad ním truchlili.  3 Saul se však snažil církev zničit: pátral dům od domu, zatýkal muže i ženy a dával je do žaláře.  4 Ti, kteří se z Jeruzaléma rozprchli, začali kázat evangelium všude, kam přišli.  5 Filip odešel do města Samaří a zvěstoval tam Krista.

Sk 8:26-40 Anděl Páně řekl Filipovi: „Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy.“ Ta cesta je opuštěná.  27 Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma  28 a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izaiáše.  29 Duch řekl Filipovi: „Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!“  30 Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izaiáše, zeptal se: „Rozumíš tomu, co čteš?“  31 On odpověděl: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!“ A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho.  32 To místo Písma, které četl, znělo: ‚Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa.  33 Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.‘  34 Dvořan se obrátil k Filipovi: „Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví – sám o sobě, či o někom jiném?“  35 Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše.  36 Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“  37 —  38 Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil.  39 Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou.  40 Filip se pak ocitl v Azótu. Procházel všemi městy a přinášel jim radostnou zvěst, až se dostal do Cesareje.

Písně: 638; „Jděte po všem světě“; 648; 621; 635

Introit: Všechny pronárody, tvoje dílo, se ti přijdou klanět, Panovníku, budou oslavovat tvoje jméno. (Ž 86,9)

Milí bratři a sestry, milé děti,

kázání bude dnes rozděleno na dvě poloviny. Začneme prvním čtením: Sk 8,1–5

Na stůl postavím globus, zeměkouli. Všude na zemi dnes najdeme křesťany. Právě jsme četli o tom, jak to začalo, jak se evangelium začalo šířit z Jeruzaléma dál, do světa. Ale došlo k tomu zvláštní cestou: cestou utrpení. („Tehdy začalo kruté pronásledování jeruzalémské církve.“) Křesťané z prvního jeruzalémského sboru byli z města vyháněni. Farizeus Saul je pronásledoval, vyhledával jejich úkryty a zatýkal je a v poutech přiváděl do vězení. Diakon Štěpán byl ukamenován. I když apoštolové zůstávali, mnoho jiných lidí prchalo. Proto my křesťané soucítíme se všemi uprchlíky, kteří kvůli víře v Pána Ježíše i dnes musejí opouštět své domovy. Ale to všechno zlé se obrátilo v dobré. Ti, kteří utekli se v okolních krajích neskrývali, nezamlčovali, co jsou zač. Všude vyřizovali, že Ježíš je Spasitel a že vstal z mrtvých. Zvěstovali evangelium. Přesně k tomu je Pán Ježíš po svém vzkříšení vyslal. Řekl jim: Jděte do celého světa a získávejte mi učedníky a křtěte je.

Zazpíváme teď písničku „Jděte po všem světě“.

Druhá část čtení: Sk 8,26–40

Už jsme předtím něco zaslechli o Filipovi, že odešel z Jeruzaléma do města Samaří a zvěstoval tam Krista. Měl tam úspěch. V Samaří vznikl křesťanský sbor a Filip – i když původně diakon jako Štěpán, teď byl více kazatelem.

Ale Pán Ježíš měl s ním další plány. Potřeboval Filipa jinde. Bůh obvykle pošle svého posla, aby člověku mohl svěřit další práci pro své království. Než se Ježíš narodil, tak Bůh poslal tohoto Gabriela, anděla Páně se vzkazem za starým Zachariášem – „Neboj se, budeš mít radost a veselí“; a narodil se Jan Křtitel, připravovatel cesty pro Ježíše. Pak poslal svého anděla za Marií: „Neboj se, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude nazván synem Nejvyššího …“ Teď zase „anděl Páně“ řekl Filipovi: „Vydej se na jih, k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy …“ Měl opustit tu skvělou začatou práci, předat ji jiným a sám jít – na pustou cestu. (Nám to tak někdy připadá také.) Není to jasné, proč právě tam. Kdo tam bude slyšet evangelium, když tu nejsou žádní lidé, žádný provoz? A tu najednou jede po té cestě povoz – myslím že musel mít i doprovod – protože v něm seděl vzácný pán, etiopský dvořan, ministr financí (správce pokladu) královny, které se říkalo kandaké. Pocházel z černé Afriky, a přece věděl o Hospodinu a o Izraelském lidu. Vykonal právě pouť do Jeruzaléma – modlil se tam k Hospodinu, přinesl dar. Ale tenhle dvořan víc udělat nemohl. Nesměl totiž vejít do chrámu. Mezi židy nepatřil. Pohan, který byl navíc na těle poškozený, aby nemohl mít děti a celá jeho existence tak patřila jen královskému úřadu, ne rodině. Ale jednu radost si mohl dopřát. Protože byl bohatý, mohl si koupit co chtěl. A on si v Jeruzalémě vybral Bibli. Vlastně jen kousíček, jedno proroctví – Izajášovo – napsané na svitku. Teď se vracel domů, seděl ve svém voze a četl. (Zkusme si to tu zahrát – jeden z vás bude tím ministrem financí, na židli, druhý hraje diakona Filipa, zatím počká u lavic)

„Duch řekl Filipovi: Běž k tomu vozu a jdi vedle něho.“ (umíš běhat?) To tedy Filip udělal, „přiběhl“ k tomu cizímu, černému pánovi (zůstaň stát u židlí) – není to zvláštní? Tehdy dospělí pokládali běhání za nedůstojné. Ale Filip se nestyděl, když je to běh pro Pána Ježíše, tak mu to stojí i za trochu odvahy. Trochu? Myslím, že tu je potřeba odvahy dost, když máte oslovit vznešeného cizince, který je zabraný do čtení a přitom zastavit jeho dopravní prostředek. „Rozumíš tomu, co čteš?“, tak se Filip zeptal dvořana. A podívejme se, ona se ta odvaha vyplatila. Ten cizinec jako by na Filipa čekal. Mohl si postěžovat, že tomu drahému nákupu, tomu Izaiášovu proroctví vlastně nerozumí. Ale řekl to zvláštně: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží.“ Rozuměl jazyku, ale ne smyslu toho proroctví. A pozval Filipa, aby k němu přisedl. Tak jeli dál spolu a četli:

„Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, když ho stříhají, mlčel a neotevřel ústa.“ – Dvořan se obrátil k Filipovi: „Vylož mi to, prosím, o kom to prorok mluví – sám o sobě, či o někom jiném?“

To je tedy okamžik, kvůli kterému sem Filip přišel. Proč musel přerušit svou misijní práci v Samaří a jít misionařit na pustou cestu. Kvůli jednomu cizinci, aby mu vyložil, co znamená ta prorocká řeč o beránkovi. V tom proroctví se o něm mluví jako o člověku – „ústa neotevřel, ponížil se…“. Je to zvláštní. Ale možná si vzpomenete, že i my tu někdy oslovujeme beránka, jako by to byl člověk. Těsně před tím, než se tu v kruhu sejdeme kolem stolu Páně, společně se modlíme: „Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi!“ Víte, že se tak obracíme k Pánu Ježíši.

Také Filip dobře věděl, jak má proroctví ministrovi vyložit. Začal od toho slova Písma a když mluvil právě o beránkovi, „zvěstoval mu Ježíše“. On je Pán, Boží Syn, ale choval se jako ten beránek, který oněměl, když jej spoutali, mučili a zabili. Nestalo se to náhodou. To Bůh, o kterém v Písmu teď cizinec čte, to vše připravil. Svého Syna obětoval. – Umíme si představit, že ten dvořan se teď mohl zeptat, jak je to možné? Proč Bůh dobrovolně tolik trpěl a vzdal se milovaného Syna? Koho chtěl místo něj zachránit? Koho tolik miloval? – A odpověď zní: nás lidi, své stvoření ztracené v hříchu. Kvůli nám všem poslal svého Syna, aby za nás podstoupil smrt, a po třech dnech vstal z mrtvých. A udělal to nejen pro svůj vyvolený lid. V Pánu Ježíši Kristu nyní mohou lidé ze všech národů přicházet, modlit se k němu a v něm nalézat odpuštění. Každý, kdo se k němu připojí. Kdo mu věří a svou víru zpečetí křtem.

„Když pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda.“ „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ – řekl etiopský ministr.

Voda v pustině je vzácná. Ještě víc než u nás. Vy máte rádi vodu. Je to úžasný živel. Dá se v ním koupat, cákat, pít ji, očistit špínu. Je také určena ke křtu. „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ – nebrání nic, když srdce je plné víry v Pána Ježíše Krista a člověk je odhodlán dát mu svůj život; tak jako tehdy etiopský ministr. „Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil.“ Pak už Filipa neviděl …, ale radoval se a jel dál svou cestou. V Etiopii je křesťanská církev, která patří k nejstarším. Svůj původ odvozuje od tohoto dvořana královny kandaké, který putoval daleko do Jeruzaléma (2000 km), aby se poklonil Hospodinu. Domů se vrátil jako křesťan s kouskem Bible, kde se píše o beránkovi, který má jméno Ježíš. V Etiopii začal svůj nový křesťanský život.

Modlitba: Pane, ty si nacházíš stále nové způsoby, jak oslovit lid, kteří o tobě ještě nevědí. Pomoz, abychom si jich i my všimli a dovedli jim o tobě povědět. Amen.