Boží hod vánoční 2015

Lk 2:15  Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.

Písně: 293; 434; 297; VP-462; 299; 294

1. čtení: L 2,1-20

Introit: Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží. (Ž 98,1)

Milí bratři a sestry,

i my žasneme nad tím, co pastýři vyprávěli a že to vyprávěli právě pastýři u jeslí a ne třeba kněží v chrámu. Protože je to opravdu pozoruhodná věc, která se tu stala a kterou my si každoročně o vánocích připomínáme a slavíme. Vždyť oni všem vyprávěli, že to dítě v jeslích je Spasitel Kristus Pán, který se nám dnes narodil v městě Davidově a že zvěst o tom je radostí velikou!

Bůh sám si vzal na starost, aby se toto poselství mezi lidi dostalo. Ale jaké si vybral posly! „V té krajině byli pastýři a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda.“ Byli to hlídači stád na noční směně. Nemohli spát, i když by jistě chtěli. Místo střechy nad hlavou mají jen hvězdné nebe a noční chlad. Nic přitažlivého na jejich situaci. Však to nejlépe vědí všichni, kteří v noci také spát nemohou. „Svět ve tmách chodil“, budeme dnes zpívat. Pastýři uprostřed noci jsou kouskem toho světa ve tmách. Nedočkavě vyhlížejí svítání, záblesk světla uprostřed noci. Ale ten je ještě daleko. A dole pod kopci spí město Betlém. Také k tomu světu ve tmách patří. Kdo by myslel na pastýře? Kdo je zvyklý na teplou postel, nerozumí těm pod širým nebem. Bůh jde však za těmi, na které temnota doléhá nejvíc. Ti se s ním mají setkat první.

„Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich.“ Najednou je tu světla až příliš – tolik záře uprostřed noci vychází jen od Boha. To Bůh sám si nás našel! Není pochyb. Co to asi znamená? „Zmocnila se jich veliká bázeň.“ Vylekalo je to. Nepočítali s něčím takovým. Bůh že navštívil svůj lid? To je snad minulost. Kdysi pastýř David pásl také nad Betlémem – o něm se to vypravuje, že na něm spočinul Duch Hospodinův. Ale dnes? Kdo by to bral vážně. Kdepak, my jsme ti poslední. Jak se Boží sláva srovná s obyčejným životem prostých, to znamená velmi obyčejných lidí-pastýřů? Kdo před Bohem obstojí?

„Nebojte se“, řekl jim anděl Páně. Tak začal Božím slovem proměňovat strach v radost. To je zvláštní schopnost Božího slova. Má nám co říct, aby strach zahnal: Spasitele, který se vám dnes dole v Betlémě narodil, najdete podle jeslí a plínek. Jiné poznávací znamení nemá!

Spasitel je chudé novorozeně! To je skutečně neuvěřitelné. – Ale pak není třeba se bát! Bojíme se císaře Augusta a krále Heroda a jejich vojáků. Ti nahánějí svou mocí hrůzu. Ale nemluvňátka v jeslích se bát nemusíme. A k tomu podivuhodnému poselství o Boží chudobě a ponížení se vzápětí připojuje oslava hodná krále: „A hned tu bylo s andělem množství rytířstva nebeského a takto chválili Boha“: Gloria in excelsis Deo! To je to známé: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi, Bůh v nich má zalíbení!“

Opravdu zvláštní zalíbení má Bůh v lidech – jako byli pastýři a spáči v Betlémě, kteří nebyli ochotni dát nocleh poutníkům, jež na cesty vypudily ekonomické zájmy císaře Augusta – v těch všech má Bůh zalíbení? Pro ně všechny má svou dobrou vůli? Ano je tomu tak a to až dodnes. Za to sláva na výsostech Bohu, že přeje lidem na zemi pokoj! A kvůli nám, lidem, dal svému Synu narodit se do jeslí.

Andělé odešli do nebe. Strach pastýřů vystřídalo odhodlání, odvaha víry. Řekli si: „Pojďme ať do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ – „Pojďme až do Betléma a vizme tu věc, kteráž se stala, o níž Pán oznámil nám.“ Tak překládají Kraličtí bratři. A v poznámce nás odkazují, abychom to srovnali s Mojžíšovým odhodláním setkat se s Bohem a poznat jej. „Podívám se na vidění toto veliké, proč keř neshoří“, řekl Mojžíš. (Ex 3,3) Ohněm nestravitelný keř! To je zázračný úkaz hodný Boží slávy jistě víc než dřevěné jesle pro dobytek a v nich dítě! Ale my jsme zváni dojít až sem, k tomuto cíli. Víra má svůj cíl. Bývá přirovnávána k putování. Pojďme, ať dojdeme k cíli. Biblickému člověku je to blízké. Vždyť putování Božího lidu, to je jeho existence na světě. Putování s cílem setkat se s Bohem. Uvidět Boha.

„Pojďme až do Betléma …“ Tak se můžeme i my povzbuzovat navzájem jako ti pastýři. Protože i my chceme být u toho, co se stalo slavného, nejslavnějšího. Co Bůh pro tento svět učinil. Ne korunovace nového císaře. Tu už dnes nikdo neslaví. Ne jednotlivá vítězství mocností a slavných vojevůdců. Jejich data i činy jsou většinou zapomenuty. Ale Kristus Pán, který přišel na svět v jeslích, zapomenut není a jeho příchod slavíme i po 2000 letech. „Pojďme se podívat na to, co se tam, v Betlémě stalo.“

„Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí.“ – To se tam stalo. Na to je možné se podívat. Evangelium o Spasiteli, Kristu Pánu je možné slyšet i vidět! Pastýři přišli, aby viděli, ale ti, kteří tam již byli, potřebovali slyšet jejich poselství. Nyní jsou pastýři, lidé ze samého okraje společnosti, najednou nepostradatelní, protože jim anděl zvěstoval, co se v Betlémě stalo. Je možné se dívat do jeslí a rozjímat nad nemluvňátkem v plenkách, ale pokud neuslyšíme Boží slovo, co se to vlastně stalo, nebude to úplné. „Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli.“

To narozené dítě v jeslích je tak prosté. Není na něm ani troška lesku a slávy, která by zaujala na delší dobu. Vždyť chudých rodin s novorozeňaty je na světě bezpočet! Na prostotu chrámů, jak známo, si potrpěla reformovaná církev, jejímiž my jsme potomky. A opravdu, je to příznačné. Pokud v našich prostých chrámech není slyšet evangelium, pak příchozí znovu nepřijdou, protože tu není, na co se dívat. Nic vnějšího neoslňuje a nezakrývá to podstatné: Bůh se stal člověkem! Spasitel Kristus Pán se narodil vám! – Tohle vyřizovali pastýři v Betlémě, stojíce nad narozeným dítětem v jeslích. Evangelium je událost: vidět je tělo novorozeného člověka, slyšet je zvěstování: Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán v městě Davidově.“

Evangelista Lukáš nás nutí dívat se a poslouchat, jak se střídá lesk a bída, sláva a ponížení. Bůh na cestě víry dává mnohá znamení, která však volají po výkladu. Také my jsme zvyklí taková znamení užívat a po cestě se učíme jim rozumět; stejně jako to dělal Boží lid vždycky před námi.

Nebeská sláva i pozemská bída lidského narození, ten dvojí protiklad, se nedá přehlédnout. Ježíš, na sobě ponese obojí. Dnešní bídu světa i budoucí slávu. Jsou tu chudí pastýři i andělské Gloria. Vánoční dění se potkává s velikonočním. Dřevěné jesle a kříž jako součást Ježíšova života, ale potom andělské zjevení ženám u prázdného hrobu a sláva vzkříšeného o velikonoční neděli! To patří přece k sobě. Tak jsme jej, Krista, Spasitele poznali. Jemu jsme uvěřili.

Za okamžik budeme stát u Kristova stolu. I tam jsme zváni, abychom se podívali – na viditelnou Boží milost, která se nám tu dává v jeho těle a krvi. Z vnějšku viděno je chléb a trocha vína docela skromnou křesťanskou hostinou. Doma máme víc a větší pochoutky. A přece se shodneme, že jenom tuto hostinu považujeme za ochutnávku té hostiny nebeské. A jen po ní v nás zůstává „radost veliká, která se stala pro všechen lid!“ Amen

Modlitba: Svěřme se v tichosti Pánu, ať jeho Slovo koná, co už započalo. Narozený králi, Ježíši Kriste, ústrky a nedostatek, kterými ty jsi trpěl, usvědčují nás, kteří žijeme v nadbytku. Tvá vstřícnost vůči těm nejchudším usvědčuje nás z nedostatku milosrdenství. Tvá ochota odpouštět hříšným usvědčuje nás, kteří často odpuštění zadržujeme. To ti vyznáváme a toho litujeme. Mnoho zůstalo nevysloveno. Ty však do našich srdcí vidíš a zveš nás k pokání. Prosíme tě, zachraň nás i naše bližní, vysvoboď nás od zlého. Přijmi naši prosbu, kterou vyslovujeme každý osobně: Kriste, smiluj se nade mnou hříšným. Amen.

Vyznejme také svou křesťanskou víru:

Věřím v Boha, Otce všemohoucího,

Stvořitele nebe i země,

i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného,

Pána našeho,

jenž se počal z Ducha svatého,

narodil se z Marie Panny,

trpěl pod Pontským Pilátem,

byl ukřižován, umřel a byl pohřben,

sestoupil do pekel,

třetího dne vstal z mrtvých,

vstoupil na nebesa,

sedí na pravici Boha, Otce všemohoucího,

odkud přijde soudit živé i mrtvé.

Věřím v Ducha Svatého,

svatou církev obecnou,

svatých obcování,

hříchů odpuštění,

těla z mrtvých vzkříšení

a život věčný.