Zj 1:9-18   Já Jan, váš bratr, který má s vámi účast na Ježíšově soužení i kralování a vytrvalosti, dostal jsem se pro slovo Boží a svědectví Ježíšovo na ostrov jménem Patmos.  Ocitl jsem se ve vytržení ducha v den Páně, a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice:  Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím: do Efezu, do Smyrny, do Pergama, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodikeje. Obrátil jsem se, abych viděl, kdo se mnou mluví. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů;  uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás.  Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje. V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč; jeho

5. neděle postní   – 13. března 2016 Jan 8:46-59   Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte?  Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste. Židé mu odpověděli: Neřekli jsme správně, že jsi Samařan a jsi posedlý zlým duchem? Ježíš odpověděl: Nejsem posedlý, ale vzdávám čest svému Otci, vy však mi čest upíráte.  Já sám nehledám svou slávu. Jest, kdo ji pro mne hledá, a ten soudí.  Amen, amen, pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky.   Židé mu řekli: Teď jsme poznali, že jsi posedlý! Umřel Abraham, stejně i proroci, a ty pravíš: Kdo zachovává mé slovo, neokusí smrti navěky.  Jsi snad větší, než náš otec Abraham, který umřel? Také proroci umřeli. Co ze sebe děláš?   Ježíš odpověděl: Kdybych oslavoval sám sebe, má sláva by nic nebyla. Mne oslavuje můj Otec, o němž vy říkáte, že je to

4. neděle postní J 6:1-15   Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji. Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných.  Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Byly blízko židovské svátky velikonoční.  Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?  To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit.  Filip mu odpověděl: Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo. Řekne mu jeden z učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra:  Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!  Ježíš řekl: Ať se všichni posadí! Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím;

3. neděle postní Gn 35:2-3   Jákob tedy řekl svému domu i všem, kteří byli s ním: „bavte se cizích bohů, které máte mezi sebou! Očisťte se, převlékněte si šat,  budeme putovat do Bét-elu. Chci tam udělat oltář Bohu, který mi odpověděl v den mého soužení a byl se mnou na cestě, kterou jsem šel.

2. neděle postní Gn 32:23-32   A té noci vstal, vzal obě své ženy i obě své služky a jedenáct svých synů a přebrodil se přes Jabok. Vzal je a převedl je přes potok se vším, co měl.  Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka. Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil. Neznámý řekl: Pusť mě, vzešla jitřenka. Jákob však odvětil: Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“  28 Otázal se: Jak se jmenuješ? Odpověděl: Jákob.   Tu řekl: Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.  A Jákob ho žádal: Pověz mi přece své jméno! Ale on odvětil: „Proč se ptáš na mé jméno?“ A požehnal mu tam. I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží),  Gn 33:1-4  Potom

Gn 29,31-35   Když Hospodin viděl, že Lea není milována, otevřel její lůno. Ráchel však zůstala neplodná.  Lea otěhotněla, porodila syna a pojmenovala ho Rúben (to je Hleďte-syn); řekla totiž: Hospodin viděl mé pokoření; nyní mě už bude můj muž milovat.  Otěhotněla znovu, porodila syna a řekla: Hospodin uslyšel, že nejsem milována, a dal mi také tohoto. Pojmenovala ho tedy Šimeón (to je Vyslyš-Bůh)  A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: Tentokrát se už můj muž přidruží ke mně, poněvadž jsem mu porodila tři syny. Proto se jmenuje Lévi (to je Přidružitel).  A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: „Zase mohu vzdávat chválu Hospodinu. Proto ho pojmenovala Juda (to je Ten, který vzdává chválu). A přestala rodit.

Gn 27:30-33  Když Izák udělil Jákobovi požehnání a sotvaže Jákob od svého otce odešel, přišel jeho bratr Ezau z lovu.  Také on připravil pochoutku, přinesl ji otci a řekl: Nechť můj otec povstane a nají se z úlovku svého syna, aby mi mohl požehnat. Jeho otec Izák se ho otázal: Kdo jsi? Odvětil: Jsem tvůj syn Ezau, tvůj prvorozený. Tu se Izák roztřásl a zalomcovalo jím zděšení: Kdo to vlastně ulovil úlovek a přinesl mi jej? Ode všeho jsem pojedl, dříve než jsi přišel! A požehnal jsem mu! Požehnaný také zůstane.

Septuagesimae, 24. ledna 2016 Gn 26,1.12-25  V zemi nastal opět hlad, jiný než onen první, který byl za dnů Abrahamových. Izák tedy odešel do Geraru k abímelekovi, pelištejskému králi. Izák začal v té zemi sít a sklidil toho roku stonásobně; tak mu Hospodin požehnal.  Tak se ten muž vzmohl a vzmáhal se stále víc, až se stal velice zámožným. Měl stáda bravu a stáda skotu i četnou čeládku. Pelištejci mu proto záviděli. Pelištejci zasypali všechny studně, které vykopali Abrahamovi služebníci za Izákova otce Abrahama, a naplnili je prachem. Abímelek řekl Izákovi: Odejdi od nás, neboť jsi mnohem mocnější než my.  Izák tedy odtud odešel, utábořil se v Gerarském úvalu a usadil se tam. Znovu kopal studně, které vykopali za dnů jeho otce Abrahama a které po Abrahamově smrti Pelištejci zasypali. Pojmenoval je stejně jako jeho otec. Izákovi služebníci kopali v tom úvalu a přišli na studni pramenité vody. Ale gerarští

Poslední neděle po Zjevení Páně Gn 24:1-15  Abraham byl stařec pokročilého věku. Hospodin mu ve všem požehnal.  2 I řekl Abraham služebníku, správci svého domu, který vládl vším, co mu patřilo: Polož ruku na můj klín. 3 Zavazuji tě přísahou při Hospodinu, Bohu nebes a Bohu země, abys nebral pro mého syna ženu z dcer Kenaanců, mezi nimiž sídlím.  4 Půjdeš do mé země a do mého rodiště a vezmeš odtamtud ženu pro mého syna Izáka. 5 Služebník mu na to odvětil: Co když mě ta žena nebude chtít následovat sem, do této země? Mám tvého syna zavést zpátky do země, z níž jsi vyšel?  6 Abraham řekl: Chraň se tam mého syna zavést!  7 Hospodin, Bůh nebes, který mě vzal z domu mého otce a z mé rodné země, promluvil ke mně a přísahal mi, že tuto zemi dá mému potomstvu; on sám vyšle před tebou svého posla, a

1. neděle po Zjevení Páně – 10.1.2016 Gn 22:1-19   Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: Abrahame! Ten odvětil: Tu jsem.  2 A Bůh řekl: Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!  3 Za časného jitra osedlal tedy Abraham osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o němž mu Bůh pověděl.  4 Když se Abraham třetího dne rozhlédl a spatřil v dálce to místo,  5 řekl služebníkům: Počkejte tu s oslem, já s chlapcem půjdeme dále, vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme.  6 Abraham vzal dříví k oběti zápalné a vložil je na svého syna Izáka; sám vzal oheň a obětní nůž. A šli oba pospolu. 7 Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: