Ex 4:18 – 5:1   Mojžíš odešel a vrátil se ke svému tchánu Jitrovi. Řekl mu: Rád bych šel a vrátil se ke svým bratřím, kteří jsou v Egyptě, a podíval se, zda ještě žijí. Jitro Mojžíšovi odvětil: Jdi v pokoji.  19 Hospodin pak řekl Mojžíšovi ještě v Midjánu: Jen se vrať do Egypta, neboť zemřeli všichni, kteří ti ukládali o život.  20 Mojžíš tedy vzal svou ženu a syny, posadil je na osla a vracel se do egyptské země. A do ruky si vzal Boží hůl.  21 Hospodin dále Mojžíšovi poručil: Až se vrátíš do Egypta, hleď, abys před faraónem udělal všechny zázraky, jimiž jsem tě pověřil. Já však zatvrdím jeho srdce a on lid nepropustí.  22 Potom faraónovi řekneš: Toto praví Hospodin: Izrael je můj prvorozený syn.  23 Vzkázal jsem ti: Propusť mého syna, aby mi sloužil. Ale ty jsi jej propustit odmítl. Za to zabiji tvého prvorozeného syna. 

5. února 2017 Ex 4:1-17   Mojžíš však znovu namítal: Nikoli, neuvěří mi a neuposlechnou mě, ale řeknou: Hospodin se ti neukázal.  2 Hospodin mu řekl: Co to máš v ruce? Odpověděl: Hůl.  3 Hospodin řekl: Hoď ji na zem. Hodil ji na zem a stal se z ní had. Mojžíš se dal před ním na útěk.  4 Ale Hospodin Mojžíšovi poručil: Vztáhni ruku a chyť ho za ocas. Vztáhl tedy ruku, uchopil ho a v dlani se mu z něho stala hůl.  5  Aby uvěřili, že se ti ukázal Hospodin, Bůh jejich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.  6 Dále mu Hospodin řekl: Vlož si ruku za ňadra. Vložil tedy ruku za ňadra. Když ruku vytáhl, byla malomocná, bílá jako sníh.  7 Tu poručil: Dej ruku zpět za ňadra. Dal ruku zpět za ňadra. Když ji ze záňadří vytáhl, byla opět jako ostatní tělo.  8 A tak jestliže

Ex 3:9-15  Věru, úpění Izraelců dolehlo nyní ke mně. Viděl jsem také útlak, jak je Egypťané utlačují.  Nuže pojď, pošlu tě k faraónovi a vyvedeš můj lid, Izraelce, z Egypta. Ale Mojžíš Bohu namítal: Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl Izraelce z Egypta?  Odpověděl:Já budu s tebou! A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal: Až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře.  Avšak Mojžíš Bohu namítl:Hle, já přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mě k vám Bůh vašich otců. Až se mě však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?  Bůh řekl Mojžíšovi: JSEM, KTERÝ JSEM. A pokračoval: Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám.  Bůh dále Mojžíšovi poručil:„Řekni Izraelcům toto: Posílá mě k vám Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. To je navěky mé jméno, jím si mě budou připomínat od pokolení do

Ex 2:23 – 3:8  Po mnoha letech egyptský král zemřel, ale Izraelci vzdychali a úpěli v otročině dál. Jejich volání o pomoc vystupovalo z té otročiny k Bohu.  Bůh vyslyšel jejich sténání, Bůh se rozpomněl na svou smlouvu s Abrahamem, Izákem a Jákobem,  Bůh na syny Izraele pohleděl, Bůh se k nim přiznal. Mojžíš pásl ovce svého tchána Jitra, midjánského kněze. Jednou vedl ovce až za step a přišel k Boží hoře, k Chorébu. Tu se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven. Řekl si:„Zajdu se podívat na ten veliký úkaz, proč keř neshoří.  Hospodin viděl, že odbočuje, aby se podíval. I zavolal na něho Bůh zprostředku keře: Mojžíši, Mojžíši! Odpověděl:Tu jsem. Řekl: Nepřibližuj se sem! Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.  A pokračoval:Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh

1S 10,1-16: Samuel vzal nádobku s olejem, vylil mu jej na hlavu, políbil ho a řekl: „Sám Hospodin tě pomazává za vévodu nad svým dědictvím. Až půjdeš dnes ode mne, zastihneš u Ráchelina hrobu na benjamínském území v Selsachu dva muže; oni ti řeknou: ‚Oslice, které jsi šel hledat, se našly. Tvůj otec již nedbá o to, co je s oslicemi, ale má obavy o vás. Říká: Co mám pro svého syna udělat?‘ Odtud budeš postupovat dál, až přijdeš k božišti Táboru; tam tě zastihnou tři muži putující k Bohu do Bét-elu. Jeden ponese tři kůzlata, druhý ponese tři bochníky chleba a třetí ponese měch s vínem. Popřejí ti pokoj a dají ti dva chleby a ty je od nich přijmeš. Potom vstoupíš na Boží pahorek, na kterém jsou pelištejská výsostná znamení. Až tam vejdeš do města, narazíš na hlouček proroků sestupujících z posvátného návrší; před nimi harfa, buben, píšťala a citera, a oni budou

Text: Mt 4:8-17   Pak Ježíše ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu  a řekne mu: Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.  Tu mu Ježíš odpoví: Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.  V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.  Když Ježíš uslyšel, že Jan je uvězněn, odebral se do Galileje.  Opustil Nazaret a usadil se v Kafarnaum při moři, v území Zabulón a Neftalím,  aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše:  Země Zabulón a Neftalím, směrem k moři, za Jordánem, Galilea pohanů –   lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.  Od té chvíle začal Ježíš kázat: Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.

Přísloví 16,32: Lepší je shovívavý než bohatýr, a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města.

2Kor 8,9: Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.

Lk 21:25-36  Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti pekelné se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.  Vypravoval jim podobenství: Podívejte se na fíkovník nebo jiný strom: Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko.  Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží. Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení,než se toto všechno stane.  Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.  Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past.  Neboť přijde na všechny,

1. advent J 12:12-19  Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský. Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku. Jeho učedníci tomu v té chvíli nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo.  Zástup, který byl s ním, když vyvolal Lazara z hrobu z vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví.  Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení.  Farizeové si řekli: Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.