J 1:43-51 Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: Následuj mě!  Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova;  Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i Proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.  Natanael mu namítl: Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého? Filip mu odpoví: Pojď a přesvědč se!  Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: Hle, pravý Izraelec, v němž není lsti.  Řekl mu Natanael: Odkud mě znáš? Ježíš mu odpověděl: Dříve než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem.  Mistře, řekl mu Natanael, ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.  Ježíš mu odpověděl: Ty věříš proto, že jsem ti řekl: Viděl jsem tě pod fíkem?  Uvidíš věci daleko větší.  A dodal: Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat

J 1:6-13  Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.  Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.  Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.  Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.

Gn 1:1-4. 31a: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: Buď světlo! A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, …   Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré.

Iz 63:15 – 64:3  15 Pohlédni z nebes a podívej se ze svého svatého, proslaveného obydlí! Kde je tvé horlení a bohatýrská síla? Tvé cituplné nitro a tvé slitování jsou mi uzavřeny?  Jsi přece náš Otec! Abraham nás nezná, Izrael, ten o nás neví. Hospodine, tys náš Otec, náš vykupitel odedávna, to je tvé jméno.  Proč jsi nás nechal zbloudit, Hospodine, ze svých cest? Zatvrdil jsi naše srdce, aby se tě nebálo. Navrať se kvůli svým služebníkům, kvůli kmenům svého dědictví!  Dočasně si tvůj svatý lid přivlastnili, tvou svatyni pošlapali naši protivníci.  My jsme tvoji odedávna. Jim jsi nepanoval, nazýváni nebyli tvým jménem. Kéž bys protrhl nebesa a sestoupil dolů, hory by se před tvou tváří potácely. Jako když oheň spaluje suché roští a uvádí do varu vodu, tak dáš poznat svým protivníkům své jméno. Pronárody se budou před tebou chvět. Když jsi konal hrozné činy, jichž jsme se nenadáli,

Lk 15:20  Když ještě byl syn daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.

Zj 5:1-10  A v pravici toho, který sedí na trůnu, spatřil jsem knihu úplně popsanou, zapečetěnou sedmi pečetěmi.  Tu jsem uviděl mocného anděla, který vyhlásil velikým hlasem: Kdo je hoden otevřít tu knihu a rozlomit její pečetě?   Ale nikdo na nebi ani na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevřít a podívat se do ní.  Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden tu knihu otevřít a podívat se do ní.  Ale jeden ze starců mi řekl:Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův; on otevře tu knihu sedmkrát zapečetěnou  Vtom jsem spatřil, že uprostřed mezi trůnem a těmi čtyřmi bytostmi a starci stojí Beránek, ten obětovaný; měl sedm rohů a sedm očí, což je sedmero duchů Božích vyslaných do celého světa.  Přistoupil k tomu, který sedí na trůnu, a přijal knihu z jeho pravice.  A když tu knihu uchopil, čtyři bytosti a čtyřiadvacet starců

Mk 9:24  24 Chlapcův otec rychle vykřikl:„Věřím, pomoz mé nedověře.“

Písně: 667; 201; 334; 385 1. čtení: Mk 16,9-16; 1Kor 15,1-8 Introit: „Po dvou dnech nám Hospodin vrátí život, třetího dne nám dá povstat a my před ním budeme žít.“ Oz 6,2 Text: „Kristus byl vzkříšen třetího dne podle Písem.“ 1Kor 15,4 Milí bratři a sestry, zkusme se vmyslit do situace, že jsme se poprvé dostali do křesťanského shromáždění. Kolem stolu stojí kruh lidí, dospělí i děti. Jednotlivcům je rozdáván chléb, rozlámaný z jednoho kusu na kousky. Podáván kalich, z kterého se každý napije. Atmosféra je přitom slavnostní, zpívá se píseň s radostnými slovy o odpuštění hříchů, slyšíme modlitby děkující Bohu za oběť jeho Syna Ježíše Krista. Někteří se usmívají, jiní stojí vážně, někdo se potichu modlí. – Všichni samozřejmě víte, že mluvím o slavení svaté večeře nebo jinak řečeno, stolu Páně. A také, že to není jen vzpomínka a připomenutí velikonoční události, ale že je to i zvláštním způsobem

Sd 7:15-16  Když Gedeón slyšel vyprávění tohoto snu i jeho výklad, poklonil se. Vrátil se do izraelského tábora a zvolal: Vstaňte! Hospodin vám vydal do rukou tábor Midjánců! Těch tři sta mužů rozdělil do tří oddílů, všem jim dal do rukou polnice a prázdné džbány a do džbánů pochodně.

Sd 7:1-8   Za časného jitra se Jerubaal, to je Gedeón, a všechen lid, který byl s ním, utábořili u pramene Charódu. Tábor Midjánců byl od něho na sever, v dolině za návrším Móre. I řekl Hospodin Gedeónovi: Je s tebou příliš mnoho lidu, než abych jim vydal Midjánce do rukou, aby se Izrael vůči mně nevychloubal: Vysvobodil jsem se vlastní rukou. Nuže, provolej teď k lidu: Kdo se bojí a třese, ať se z Gileádského pohoří vrátí a vzdálí. Vrátilo se dvaadvacet tisíc mužů z lidu, zůstalo jich jen deset tisíc. Hospodin však Gedeónovi řekl: Ještě je lidu mnoho. Poruč jim, ať sestoupí k vodě, tam ti je vyzkouším. O kom ti řeknu: Půjde s tebou, ten s tebou půjde. Ale nesmí jít s tebou nikdo, o kom ti řeknu: Ten s tebou nepůjde.  Poručil tedy lidu sestoupit k vodě. Hospodin řekl Gedeónovi:„Postavíš zvlášť každého, kdo bude chlemtat vodu jazykem