Kázání
Nevěra doma, Mk 6,1-6a
Naděje do budoucnosti, Jer 29,11–14
Dítě a děti Boží, L 2,8-18 + 1 J 3,1-2
Mým soudcem je Pán. 1 Kor 4,1-5
Otevřel jsem před tebou dveře. Zj 3,7-13
Hle, přicházejí dny. Jer 23,5-8
Slovo proti bouři. Mk 4,35-41
Ježíš, ten silnější. Mk 3,20-35
Nové víno do nových měchů! Mk 2,18-22
Písně: 625;434,1–4; 466; 169,1.6 Čtení: Neh 8, 9–12 Introit: Hospodine, celým srdcem ti vzdávám chválu, klaním se ti před tvým svatým chrámem, tvému jménu vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost. (Ž 138) Milí bratři a sestry, „Učedníci Janovi a farizeové se postili.“ Ježíšovi učedníci ne. My se také většinou nepostíme. Možná o tom ani neuvažujeme, že bychom měli. Řekneme třeba, že to není naše tradice a nepřipadá nám to pro víru důležité. Ještě tak z důvodů diety, nebo pročištění organismu. To je dnes celkem moderní znovuobjevení půstu; odříkání si jídla a určitých nápojů – ze zdravotních důvodů. Má to ovšem velmi daleko k postům Janových učedníků a farizeů; tehdejších vážných reformátorů židovství. Proč se postili oni? Ve úterý a ve čtvrtek. V Mojžíšově zákonu to takto přímo nařízeno není. Je to něco navíc. A když člověk dobrovolně dělá něco navíc, něco si odepře, tak tím dává najevo,