Milí bratři a sestry, srdečně vás zdravíme z nymburského sboru a zveme do všech svátečních i běžných shromáždění. Rádi se s vámi setkáme. V tomto vydání velikonočního Posla najdete rozmanité zprávy i oznámení. Můžete na ně reagovat, přijít kdykoli na faru, zavolat… Jménem staršovstva chceme také vyjádřit díky všem, kteří jste v uplynulém roce sbor, jeho život a práci jakkoli podpořili. Vaši pomoc potřebujeme a vítáme. Přejeme Vám i Vašim rodinám požehnané velikonoční svátky a především radost ze vzkříšeného Pána.

Milí bratři a sestry, srdečně Vás zdravíme v závěru letošního horkého léta pozdravením a přáním pokoje od našeho Pána Ježíše Krista! Školní rok se v našem sboru opět rozbíhá. Proto chceme pozvat vás i vaše děti k pravidelným setkáním. Na konci tohoto dopisu se můžete podívat do programu týdne a vybrat si. Během letních měsíců jsme prožili hezké události, například tábor dětí a mládeže v Libštátu, nebo svatbu Filipa a Radky, nyní Roskovcových. Přišla však i smutná rozloučení s několika členy našeho sboru. V červnu zemřel bratr MUDr. Jiří Vokněr. V červenci pak sestra Lenka Koláčná a sestra Marie Hofmanová. Pánu a dárci života jsme za ně a jejich službu vděčni. S láskou na ně vzpomínáme a vyprošujeme Boží útěchu a naději ve vzkříšení pozůstalým rodinám. Také naše staršovstvo prodělalo změny. Během čtyř a půl let svého funkčního období se vyměnilo několik bratří a sester ve funkci člena a náhradníka. Bylo to z pracovních nebo jiných vážných osobních důvodů. Začátkem léta pak v Nymburce ze své funkce odstoupil bratr místokurátor Christian Härtel, o něco později sestra Milada

Vánoční vydání sborového časopisu Posel.

Milí bratři a sestry, letošní adventní a vánoční Posel je spojen i s oslavou sborového jubilea. Sborový archiv obsahuje velké množství listin a dopisů, které si vyměňovali naši předkové, otcové zakladatelé s úřady i se sousedními sbory. Mezi nimi se vyskytují i úryvky z Písma, které byly pak připomínány a opakovány. Zdá se mi, že byly vybírány se zřetelem na dvě věci. První: důvo­dem všeho obrovského snažení, které ke zřízení samostatného sboru bylo potřeba, je sám Kristus a věc Kristova, pro kterou stojí za to mnohé obětovat, pilně pracovat, doufat, a to vše ve vděčnosti. To vyjadřují například tyto verše z Epištoly Efezským: Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava (4,15). Nebo: On je úhelným kamenem pro celou naši stavbu (2,20). A vedle důvěry v Krista, Pána církve, je tu druhý motiv: prosba, aby se Hospodin po dlouhém čase pronásledování a pouhé tolerance evangelíků, přiznal k dílu, které tu ve jménu Kristově děláme. Bez toho by bylo vše marné. O tom čteme třeba v Žalmu

Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?  Daleko spása má, ač o pomoc volám. Žalm 22,2

A hle, hvězda na východě šla před nimi,  až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí…

Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Jan 3,16 Synu Boží, náš vykupiteli, ty ses obětoval ve světě, který tě potřebuje, ale nechce. Ty jsi snášel všechno, co ti tvoji učedníci způsobili svou zbabělostí, svou zradou, svou nevěrností. A i v samotné smrti jsi nepřestal svět milovat. Zůstal jsi věrný svým následovníkům. Nedokážeme vůbec pochopit, co tvůj kříž říká o velikosti tvé lásky. Špatně snášíme, jak se v něm zrcadlí náš hřích. Ježíši, odpusť nám a dej nám podíl na životě, který jsi vykoupil svou smrtí. Amen.

…protože se pro ně nenašlo místo pod střechou Lukáš 2,7 „Lišky mají doupata, ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ Lukáš 9,58