Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!  Kde je, smrti, tvé vítězství?  Kde je, smrti, tvá zbraň?  Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pana Ježíše Krista!  1. Korintským 15 

Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme. Epištola Římanům 8,24–25

Ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. „Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ (…) ten druhý řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ (Lukáš 23,33–43)

„Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť, co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“(Mt 1, 20b–21)

„…a svůj život dávám za ovce“ Evangelium podle Jana, 10,15b Milí bratři a sestry, letošní Velikonoce prožíváme plni úzkosti a zármutku. Válku většina z nás dosud znala jen z vyprávění nebo ze zpráv o vzdálených zemích. Teď musíme sledovat strašlivé zabíjení nevinných lidí a ničení jejich domovů docela zblízka. Na Ukrajině trpí a umírají lidé, jako jsme my. Jako my, ani oni nechtěli jít do války. Jako my, ani oni nechtěli brát do ruky zbraně a ve dne v noci hlídkovat, a pak i třeba střílet na ty, kteří k nim vpadli a ohrožují jejich domovy. Jako my, ani oni nechtěli s několika zavazadly prchat do ciziny a doprošovat se pomoci u cizích. Jako my, ani oni nechtěli hladovět a žíznit. Jako my, ani oni nechtěli pochovávat své mrtvé do narychlo vykopaných hrobů. Kdo by dnes neznal Mariupol! Skutečné, a už i symbolické místo této války. Mluvit o pekle na zemi zase jednou přestalo být nadsázkou.

Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň? Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista! 1. Korintským 15,54–55.57 Milí bratři a sestry, apoštol Pavel a po něm další křesťané měli velkou odvahu, když se těmito slovy vysmívali smrti. My si tu troufalost uvědomujeme, když se nám v posledním roce smrt přiblížila těsněji než jindy a my cítíme, jak silná ta zbraň smrti je.

Když nastala hodina, usedl Ježíš ke stolu a dvanáct apoštolů s ním. Řekl jim: „Velice jsem toužil jíst s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím.“ Vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte a podávejte mezi sebou. Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží.“ Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“ (Lukáš 22,14–20)

Vánoční evangelium podle Lukáše 2,1-14 Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Podívejme se na tu známou radostnou zprávu o narození Spasitele Ježíše Krista pohledem, jaký nabízí evangelista Lukáš. On do toho dění zapojil doslova celý svět. S jeho pozemskými i nebeskými sférami. Lidé! Posluchači! Čtenáři! Slyšte, tato zpráva má celosvětovou důležitost a význam. Ten svět, o kterém tu slyšíme, vypadá docela jako ten náš. Římský císař vydá nařízení a lidé ho poslechnou. Dohlížejí na to správcové provincií, jako Quirinius v Sýrii. Celý svět se dá do pohybu a to, co světem hýbe, je vůle mocných.