Milí bratři a sestry, letošní adventní a vánoční Posel je spojen i s oslavou sborového jubilea. Sborový archiv obsahuje velké množství listin a dopisů, které si vyměňovali naši předkové, otcové zakladatelé s úřady i se sousedními sbory. Mezi nimi se vyskytují i úryvky z Písma, které byly pak připomínány a opakovány. Zdá se mi, že byly vybírány se zřetelem na dvě věci. První: důvo­dem všeho obrovského snažení, které ke zřízení samostatného sboru bylo potřeba, je sám Kristus a věc Kristova, pro kterou stojí za to mnohé obětovat, pilně pracovat, doufat, a to vše ve vděčnosti. To vyjadřují například tyto verše z Epištoly Efezským: Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava (4,15). Nebo: On je úhelným kamenem pro celou naši stavbu (2,20). A vedle důvěry v Krista, Pána církve, je tu druhý motiv: prosba, aby se Hospodin po dlouhém čase pronásledování a pouhé tolerance evangelíků, přiznal k dílu, které tu ve jménu Kristově děláme. Bez toho by bylo vše marné. O tom čteme třeba v Žalmu