Introit: Když byl Izrael mládenečkem, zamiloval jsem si ho, zavolal jsem svého syna z Egypta. Já jsem Hospodin tvůj Bůh, už z egyptské země. Nepoznal jsi Boha kromě mne; mimo mne jiného zachránce není. (Oz 11,1; 13,4)

Písně: 541; děti BTS 78; 195; 374; 704

Čtení: L 22,14–20

Základ kázání: „Hospodin řekl Mojžíšovi a Áronovy v egyptské zemi: Tento měsíc bude pro vás začátkem měsíců. …“

Milí bratři a sestry,

„Tento den budete slavit po všechna svá pokolení. To je provždy platné nařízení.“

1. Důvodem je událost, kterou stojí za to si stále znovu připomínat a slavit ji. Tou událostí je vysvobození z egyptského otroctví.

Židé roztroušení po celém světě s vděčností slaví tuto „památku vysvobození“ každoročně o Velikonocích. Poselství je stále aktuální: Hospodin nás zachoval. Ještě jsme tu. „Přeskočil/pominul“ izraelské domy, když konal na zemi své soudy. To znamená slovo „pascha“ doslova. Ukázalo se, že v Božích soudech neobstojí žádné mocnosti. Ani ty největší, jako byl egyptský král farao a všichni další bohové Egypta. V našich evropských poměrech jsme v podobné souvislosti už skoro automaticky jmenovali Hitlera a Stalina a jejich říše, jejichž hrůzovládastála mnoho krve nevinných. Ale nakonec byli poraženi a v paměti národů jsou tito zbožštění vládcové viděni jako odstrašující a zlí; ale také předurčení k porážce. Při slavení velikonočního hodu beránka dávají všichni věřící najevo: Náš Bůh je Pánem, který provádí a vyvádí z časů a systémů, které se topily v krvi, nespravedlnosti, útisku. Z toho On vyvádí do svobody svůj lid. Dnes je to zase aktuálnější než před pár lety.

2. V opakování je hluboký význam. Jestliže bylo řečeno: „Tento den budete slavit po všechna svá pokolení. To je provždy platné nařízení,“ pak to znamená, že máte budoucnost. Že tu budete, abyste mohli oslavovat Hospodina a o něm jediném jako o Bohu světu svědčit. Jestliže On si přeje, abyste tuto slavnost opakovali, pak tím zároveň říká, že tu budou další generace, které v tom budou moci pokračovat a každoročně se o jeho věrnosti a moci ujišťovat. Znamená to, že vaše víra má opodstatnění. Že máte proč věřit. Je tu budoucnost. A celý rituál hodu beránka připomíná, co máte společně za sebou. Je tu tedy také společná minulost.

V minulosti, tehdy v Egyptě, dostal Izrael přikázání, jak tento hod slavit. Četli jsme o tom: „Desátého dne tohoto měsíce si každý vezmete beránka podle svých rodů, beránka na rodinu.“ A tak dále. Naprosto přesně. A každý další krok v těch přípravách vede k vysvětlení – dětem i dalším, kteří se ke společenství připojí. Každý krok má nějaký obsah a smysl. Jeden beránek pro společenství kolem jednoho stolu. Než bude zabit, nějakou dobu v rodině žije. Patří jim. Nedovedu to vyjádřit jinak, než že se stane oblíbeným. Ale pak jej všichni musí zabít. To je asi těžko proveditelné, ale přece je to tu napsáno: všichni mají podíl na beránkově smrti. Pro všechny je totiž potřebná jeho krev, prolitá pro záchranu všech, kdo v domě jsou. Krev beránkova je znamením, že ti, kteří na něm mají podíl, jsou pod jeho ochranou. Toto znamení krve respektuje i anděl zhouby, který v onu velikonoční noc Egyptem roznáší smrt mezi všemi, kteří Bohem pohrdli a ukázali, že se s ním chtějí donekonečna jen přetahovat, i když to celou zemi a nakonec i jejich domovy stojí úpadek, nemoci a další rány, které nemohou končit jinak než smrtí.

Vedle toho stačí v domě bohabojných Izraelských jen trocha krve beránka, který byl vybrán, aby byl obětován. Tento jeden jediný je tu pro ně a má stačit a bude stačit pro všechny. Měli jej jíst ve chvatu a spěchu, s připomínkou hořkého útisku, ale zároveň s nadějí, že vysvobození je blízko. Smrt i život je nějakou dobu blízko stejně. Připravte se. Nespěte, nýbrž bděte! Noc pokračuje. Den vaší spásy je blízko!

A pak přišla Veliká noc, kdy konečně vyšli! Společně – muži, ženy, děti, i jejich dobytek. Toto vysvobození si Židé po všechna další pokolení skutečně připomínali a připomínají. S radostí, ale i s bázní. Radost a úleva však převažuje: Protože soud už je za nimi! Ta noc, kdy Bůh soudil, už je za nimi! Bůh porazil všechno, co se v pýše vypínalo a uráželo jej. Srazil všechny egyptské modly, které si lidé nejdřív sami nastavěli a pak se jim klaněli. Odsoudil systém, který zotročoval celé národy. A všechny, kterým od praotců sliboval svou věrnost, všechny, kteří tento Boží slib vzali vážně a spolehli se na něj ve víře, ty všechny vyvedl do země nové, zaslíbené. Z Egypta – který byl hrobem – je vyvedl do života. Tuto událost vysvobození hod beránka připomíná.

3. Co však nás s touto velikonoční židovskou večeří pojí? Můžeme jako křesťané také nějak patřit k tomu stolu, který bývá 14. nísanu prostřen pro ty, kteří chtějí mít účast na jednom beránkovi? My skutečně paschu neslavíme. Nejsme obřezáni a ke stolu v židovských rodinách přístup nemáme. To je potřeba uznat; i když si dnes některé sbory připravují na zelený čtvrtek tzv. sederovou večeři s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. Židé na nás však proto nepohlížejí s větším porozuměním. Pojí nás tedy přece něco? Ano. Máme společného vysvoboditele. Hospodina, jediného, mocného a věrného Boha. On způsobil, že společně smíme věřit, že „v Egyptě“ nezahyneme. Že v říši šeré smrti vězet nezůstaneme. A to si máme o každých Velikonocích opakovat a to slavit. Židé se při každém opakování pesachové hostiny k tomu velkému vysvobození ohlížejí nazpátek. To rozhodující se už stalo. To už je vykonáno. A také my to tak chápeme: Vítězství je Boží a platí i pro všechny, kteří se k k Bohu hlásí.

Ale i když si to takto vysvětlíme a i kdybychom spolu se židovskými bratry a sestrami ještě podrobněji postupovali a vykládali si tisíciletou tradici oslav vysvobození lidu z Egypta, stejně bychom to docela vysvětlit nedokázali. Samotný střed události, kdy Hospodin svou mocí bil vzpurný Egypt a jen domy označené beránkovou krví ušetřil, stejně nám zůstává nepochopitelný a obestřený tajemstvím. „Na domech, v nichž budete, budete mít na znamení krev. Když tu krev uvidím, pominu vás a nedolehne na vás zhoubný úder, až budu bít egyptskou zemi.“ – Čin soudu i vysvobození je jen a jen činem Božím. Proto je popsán jako divuplný. A divuplné zůstává i to, že Hospodin vysvobodil Izraele všemu navzdory. Že dokázal vysvobodit navzdory faraonově odporu a dokonce i přesvědčit samotné Izraelce. Vždyť jak mohla vypadat jejich víra, když byli 400 let po mnoho generací egyptizováni? Když na Boží lid po staletí doléhal vliv společnosti, která z 90% sloužila jen bohům síly, bohatství, nelítostné politiky a Boží slovo bylo vzácné? Jak k tomu vůbec mohlo dojít, že nakonec Mojžíše poslechli a všechno udělali tak, jak jim řekl? I lid Boží, musel být Bohem přemožen, aby pro něj mohl být zachráněn. Ne však přemožen ranami, ale láskou, která se obětuje pro druhé. Kdo tuto lásku pozná a přijme jako nejvyšší argument pro svou záchranu, ten se nechá vyvést z Egypta a nechá se vysvobodit z pout, na která už byl tak zvyklý, až si nedokázal představit, že by se bez nich dalo žít.

4. Tuto Boží lásku máme tedy se svými židovskými předchůdci ve víře společnou. Dosud zde v poutech, v hořkosti a ve vězení, ale už při tom všem zde slavíme svobodu. Ještě ji nevidíme, ale věříme v ni. Vysvobození Izraele z egyptského otroctví nebylo Boží poslední slovo. On připravil mnohem víc. Připravil vysvobození celému světu. Stálo jej to však větší cenu než beránky zabíjené o židovských velikonocích. Stálo jej to krev jednorozeného syna, Ježíše Nazaretského. Konečně to povězme naplno: Noc paschy v Egyptě již ukazovala na tu noc, v níž byl Ježíš zrazen a obětován. Když předtím usedl ke stolu se svými učedníky a jako Žid měl mluvit o beránkovi, ukázal na své tělo a promluvil o své krvi, která bude vylita k našemu odpuštění a pro naše vysvobození z hříchů a smrti. „To čiňte na mou památku.“

A církev to tak činí. I u nás jsme před týdnem slavili vysvobození, které nám připravil náš beránek obětovaný, Pán Ježíš Kristus. Kdykoli slavíme u tohoto stolu večeři Páně, připomínáme si a věříme, že nový věk v Boží svobodě již je vybojován a spolu se vzkříšením Pána Ježíše Krista již začal. My sice ještě přistupujeme ke stolu sevřeni hříchem a také strachem z nových vladařů a nositelů krutosti a smrti, ale již slavíme hostinu svobody, kterou Pán připravil všem obtíženým, tichým, plačícím a pokoj hledajícím. Činíme tak na jeho památku, jak nám přikázal. Nyní spolu s těmi, kteří ještě hrůzovládu svého „faraona“ zažívají ve své zemi, na svých blízkých, na své půdě, úrodě, průmyslu, památkách… – Ale i je drží tato víra, že díky Kristu Beránkovi mají budoucnost pro sebe i své děti. Nyní běží ten čas, kdy to děláme na Jeho památku. Ale nebude to tak do nekonečna. Pán Ježíš řekl, že to vše jednou dojde naplnění v království Božím. Tehdy bude s námi znovu pít z plodu vinné révy, jak řekl!

Modlitba: Pane, náš beránku a vysvoboditeli! Prosíme, brzy nás u svého stolu ujisti, že žijeme ve tvé svobodě a pro tvé království. Přijmi za to naše chvály. Amen.