Introit: Hospodin Bůh je štít a slunce, Hospodin je dárce milosti a slávy, žádné dobro neodepře těm, kdo žijí bezúhonně. Hospodine zástupů, blaze člověku, jenž doufá v tebe! (Ž 84,12n)

Písně: 162; s dětmi 422; 305; 63; VP-362; 188

Čtení: Ž 146

„Nikdo nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus.“ (1Kor 3,11) – Text Mt 5,1–12

Milí bratři a sestry,

Ježíšovo „kázání na hoře“, které začíná blahoslavenstvím, je vyhlášením nových poměrů, které platí v Božím království. A toto království je spojeno s Ježíšem.

Hned po prvním přečtení blahoslavenství je jasné, že v Božím království jsou ty poměry jiné než v pozemských královstvích a státech. Naše poměry dobře známe a jsme na ně zvyklí tak, že nám musí ty Boží připadat přímo neskutečné, neuskutečnitelné, ano až bláznivé. Jsou to poměry přesně opačné: zde chudí strádají a trpí, tam budou potěšeni. To jsme jistě také hned vyrozuměli. Ale co je ono „zde“ a „tam“? Znamená to jistě, že Boží království tu ještě není. Že se i po Kristově vzkříšení stále týká budoucnosti. Zároveň se však nás a tady již dotýká a týká. Tedy nemůžeme blahoslavenství rozumět tak staticky, že zde si to všichni musíme odřít v tom, do čeho jsme se narodili, nic měnit nemáme a ani nemůžeme, ale jen se těšit, že potom, tam se to všechno otočí. Rozhodně křesťané nesmějí hlásat: „čím hůř teď, tím lépe potom“. Církev není čekárnou na lepší zítřek. Tak to Ježíš přece nikdy neříkal. Jeho potěšování nešťastných, uzdravování nemocných, stolování s vyvrheli bylo současné, skutečné – žádný sen, ani jen sliby. To byl přece od začátku program Božího Mesiáše:„aby přinesl chudým radostnou zvěst, vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, aby propustil zdeptané na svobodu, aby vyhlásil léto milosti Hospodinovy.“ (Iz 61,1-2; L 4,18nn). A přesně to Ježíš dělal a tak na zemi uskutečňoval Boží království. A to platí i dnes, i když on tu s námi fyzicky není. Je však s námi svým Duchem, „po všechny dny, až do skonání věků“. Tak to slíbil. Tam, kde mezi lidmi je Pánem a Králem On, tam již ty nové poměry Božího království mohou platit. Tam již chudí prožívají radost, protože jsou vysvobozeni, vyvedeni z otročiny lidských poměrů. Ale …. ale jen na chvíli. Přece však to možné je. Je povzbuzující, že se nás Ježíšův program již dnes a tady tak dotýká, že v něm můžeme žít alespoň ve společenství bratří a sester, kteří stejně jako my Pána Ježíše mají na prvním místě a milují jej nade všechny pány světa. Konkrétně dnes máme příležitost prožít tu novou realitu u jeho stolu a při jeho hodu, kde slíbil být přítomen, kde nás shromažďuje a živí k životu věčnému. Alespoň na chvíli a někde ono „tam“ již je možné zažít.

Nyní se podívejme na blahoslavenství zblízka. Je tu osm zaslíbení. Pro osm typů lidského životního údělu. Společné těm osmi je to, že nyní nijak šťastní nejsou. Ježíš však o těchto trosečnících života prohlašuje, že šťastní, blažení jsou. Je tomu tak v jeho očích. A nás učí vidět to také jinak, nově. Protože my přirozeně máme svou představu o tom, jak vypadají šťastní lidé. Jak si žijí, a co všechno mají a co všechno mohou… Ale s Ježíšem toto staré vidění věcí přestává být nezměnitelné. Učí nás rozumět, že má-li se někdo na zemi zle, neznamená to, že Bůh mu nepřeje, nebo že na něj zapomněl, či snad že jej tím pozemským neštěstím trestá. Dozvídáme se, že postoj a jednání těch vybraných osmi dojde smyslu. To přece bývá jedna z nejpalčivějších otázek: má to současné utrpení nějaký smysl? A mnohokrát řekneme: nemá žádný. Nebo: já žádný nevidím a nemůžu najít. Ano, až dosud se zdálo, že v chudobě, pláči a všelijakých ústrcích žádný smysl není. Ale když je nám Boží království blízko, znamená to, že věci jsou jinak, než se nám zdají. Boží království přináší změnu, hotový převrat. S Ježíšem vzkříšeným přichází nový věk, který již dnes můžeme brát vážně. A někteří lidé jsou mu blíž, jiní dál.

„Chudí duchem, plačící, tiší, hladovějící a žíznící po spravedlnosti“ – setkali jste se s takovými? S tou první skupinou z osmi blahoslavených, kteří spíše do svého bídného stavu upadli, než že by si jej vybrali a chtěli tím třeba něco dokázat? Snad svou duchovní úroveň, která něco vydrží? Askezi? Povznesenost nad konzumním pachtěním většiny? – To ani náhodou. Oni musí nést svůj těžký úděl, protože to momentálně jinak nejde.

Minulou neděli jsme s manželem byli ve sboru Jednoty bratrské ochranovské v Jablonci. Místních tam bylo šest starších dospělých, farářka s manželem a tři jejich děti, z nichž jedno trpí těžkým autismem a projevovalo se hlasitým křikem. Sestra farářka sama zatopila v kamnech a pověsila písně. Vpředu u stolu Páně byla vidět plíseň pod dřevěným táflováním. A přece tam byla cítit věrná oddanost Pánu Ježíši a radost, že mu ti lidé smí patřit. My dva a další tři hosté z Německa jsme byli všemi srdečně vítáni, provedeni celým obrovským sborovým domem, s pýchou nám byla ukázána částečně opravená okna. Zatím již sestry ohřívaly guláš a na stůl nosily sladké. Všeho bylo poskrovnu, ale všichni byli zváni … Jistě, neděli je možné prožít také jinak; luxusněji. Život je možné prožít také jinak. Ale co je pravé, co přetrvá a co jsou jen náhražky štěstí?

Ježíš blahoslaví, on blahopřeje k údělu těm, kteří z něj čekají vykoupení, záchranu, protože sami na zemi trpí. Blahoslaví ty, kterým bylo vše vzato a oni proto vyhlížejí pomoc od Boha. A myslím si, že na nich – chudých duchem, plačících, tichých, hladovějících po spravedlnosti, – můžeme vidět, jak jsme na tom před Bohem všichni. Že to, co máme navíc a co zakrývá pravou skutečnost, jsou opravdu jen náhražky, o které můžeme snadno přijít. Doktor Martin Luther, po celoživotním úsilí o reformu církve, před smrtí prý řekl: „Všichni jsme žebráci. Je to pravda.“

A tím vlastně potvrdil, že jen jako žebráci můžeme vstoupit a nabrat a prožít a jásat a radovat se z hojné odměny v nebesích, protože žebráci si na ničem svém stavět nemohou. Když se vrátím ke své zkušenosti v Jablonci; bratři a sestry tam již nyní něco z těch nebeských darů mohou přijímat, když cítí, že patří mezi sbory celé církve a třeba budou i připojeni k jabloneckému sboru ČCE, ale ne opuštěni a zapomenuti, což by se jistě stalo, kdyby si zakládali jen na sobě a své slavné minulosti.

Druhá část každého blahoslavenství to vyjadřuje slovy: „neboť jejich je království nebeské, neboť oni budou potěšení, neboť oni dostanou zemi za dědictví, neboť oni budou nasyceni.“ Tak, jak předtím vynikla současná bída lidská na straně jedné, tak na té druhé nyní vyniká radost z darů a účasti na Božím království na straně druhé-zaslíbené. A opět to byli reformátoři, kteří nás učili, abychom se spolehli na Pána Boha a jeho milost. Sami tu bídnou lidskou stranu chudých, plačících, tichých a toužících po spravedlnosti velmi dobře znali. Ale ujišťovali své posluchače: Vždyť Ježíš Kristus právě pro vás byl na kříži a vstal z mrtvých! To už přece mnoho generací před vámi osvědčilo, že z tohoto evangelia se dá čerpat, i když kolem je bída, pronásledování nebo smrt. Vždyť Kristus na kříži také nejevil známky síly, která by přemohla zbraně smrti, a přece přišlo nedělní ráno a moc smrti byla pokořena a život zvítězil! Tomu, křesťane věř, na to spoléhej, i když někomu připadáš jako chudák a tichošlápek. Bůh splní svůj slib. O tom již bylo na Golgotě rozhodnuto!

A tak i ta zbývající blahoslavenství můžeme číst s nadějí a tentokrát i aktivně. Přečtu je: „Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uzří Boha.Blahoslavení, kteří působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. Blahoslavení pronásledovaní pro spravedlnost, neboť jejich jest království nebeské.“ – Ti kdo vyhlížejí království nebeské, ti je obdrží jako dědičnou zemi, protože již pro tuto zemi pracují. Nemohou jinak. Hájí spravedlnost, bojují za bezbranné, sytí hladové a s čistým srdcem prokazují milosrdenství.

Vědí totiž, že není již třeba hájit sebe sama, když Kristus se postavil na stranu všech smrtelných a hříchem i bídou trpících lidí. Opravdu, i před námi tu byli mnozí Boží služebníci, kterých si dnes pro to vážíme, že na sebe zapomínali a Kristovu věc nesli v dějinách dál. Pro tu zvěst „radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích.“

Modlitba

Pane, prosíme, dej nám vidět, že i v utrpení a smrti se blíží tvá vláda a vítězství pokoje a radosti pro všechny. Amen

Apoštolské vyznání víry

Píseň: 63 Hrad přepevný jest Pán Bůh náš