3. neděle postní Gn 35:2-3   Jákob tedy řekl svému domu i všem, kteří byli s ním: „bavte se cizích bohů, které máte mezi sebou! Očisťte se, převlékněte si šat,  budeme putovat do Bét-elu. Chci tam udělat oltář Bohu, který mi odpověděl v den mého soužení a byl se mnou na cestě, kterou jsem šel.

2. neděle postní Gn 32:23-32   A té noci vstal, vzal obě své ženy i obě své služky a jedenáct svých synů a přebrodil se přes Jabok. Vzal je a převedl je přes potok se vším, co měl.  Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka. Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil. Neznámý řekl: Pusť mě, vzešla jitřenka. Jákob však odvětil: Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“  28 Otázal se: Jak se jmenuješ? Odpověděl: Jákob.   Tu řekl: Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.  A Jákob ho žádal: Pověz mi přece své jméno! Ale on odvětil: „Proč se ptáš na mé jméno?“ A požehnal mu tam. I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží),  Gn 33:1-4  Potom

Gn 29,31-35   Když Hospodin viděl, že Lea není milována, otevřel její lůno. Ráchel však zůstala neplodná.  Lea otěhotněla, porodila syna a pojmenovala ho Rúben (to je Hleďte-syn); řekla totiž: Hospodin viděl mé pokoření; nyní mě už bude můj muž milovat.  Otěhotněla znovu, porodila syna a řekla: Hospodin uslyšel, že nejsem milována, a dal mi také tohoto. Pojmenovala ho tedy Šimeón (to je Vyslyš-Bůh)  A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: Tentokrát se už můj muž přidruží ke mně, poněvadž jsem mu porodila tři syny. Proto se jmenuje Lévi (to je Přidružitel).  A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: „Zase mohu vzdávat chválu Hospodinu. Proto ho pojmenovala Juda (to je Ten, který vzdává chválu). A přestala rodit.

Gn 27:30-33  Když Izák udělil Jákobovi požehnání a sotvaže Jákob od svého otce odešel, přišel jeho bratr Ezau z lovu.  Také on připravil pochoutku, přinesl ji otci a řekl: Nechť můj otec povstane a nají se z úlovku svého syna, aby mi mohl požehnat. Jeho otec Izák se ho otázal: Kdo jsi? Odvětil: Jsem tvůj syn Ezau, tvůj prvorozený. Tu se Izák roztřásl a zalomcovalo jím zděšení: Kdo to vlastně ulovil úlovek a přinesl mi jej? Ode všeho jsem pojedl, dříve než jsi přišel! A požehnal jsem mu! Požehnaný také zůstane.

Septuagesimae, 24. ledna 2016 Gn 26,1.12-25  V zemi nastal opět hlad, jiný než onen první, který byl za dnů Abrahamových. Izák tedy odešel do Geraru k abímelekovi, pelištejskému králi. Izák začal v té zemi sít a sklidil toho roku stonásobně; tak mu Hospodin požehnal.  Tak se ten muž vzmohl a vzmáhal se stále víc, až se stal velice zámožným. Měl stáda bravu a stáda skotu i četnou čeládku. Pelištejci mu proto záviděli. Pelištejci zasypali všechny studně, které vykopali Abrahamovi služebníci za Izákova otce Abrahama, a naplnili je prachem. Abímelek řekl Izákovi: Odejdi od nás, neboť jsi mnohem mocnější než my.  Izák tedy odtud odešel, utábořil se v Gerarském úvalu a usadil se tam. Znovu kopal studně, které vykopali za dnů jeho otce Abrahama a které po Abrahamově smrti Pelištejci zasypali. Pojmenoval je stejně jako jeho otec. Izákovi služebníci kopali v tom úvalu a přišli na studni pramenité vody. Ale gerarští