Ex 2:23 – 3:8  Po mnoha letech egyptský král zemřel, ale Izraelci vzdychali a úpěli v otročině dál. Jejich volání o pomoc vystupovalo z té otročiny k Bohu.  Bůh vyslyšel jejich sténání, Bůh se rozpomněl na svou smlouvu s Abrahamem, Izákem a Jákobem,  Bůh na syny Izraele pohleděl, Bůh se k nim přiznal. Mojžíš pásl ovce svého tchána Jitra, midjánského kněze. Jednou vedl ovce až za step a přišel k Boží hoře, k Chorébu. Tu se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven. Řekl si:„Zajdu se podívat na ten veliký úkaz, proč keř neshoří.  Hospodin viděl, že odbočuje, aby se podíval. I zavolal na něho Bůh zprostředku keře: Mojžíši, Mojžíši! Odpověděl:Tu jsem. Řekl: Nepřibližuj se sem! Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.  A pokračoval:Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh

Text: Mt 4:8-17   Pak Ježíše ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu  a řekne mu: Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.  Tu mu Ježíš odpoví: Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.  V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.  Když Ježíš uslyšel, že Jan je uvězněn, odebral se do Galileje.  Opustil Nazaret a usadil se v Kafarnaum při moři, v území Zabulón a Neftalím,  aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše:  Země Zabulón a Neftalím, směrem k moři, za Jordánem, Galilea pohanů –   lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.  Od té chvíle začal Ježíš kázat: Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.

Přísloví 16,32: Lepší je shovívavý než bohatýr, a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města.

2Kor 8,9: Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.