Ex 20:1-3  Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.

Ex 16:1-3  Pak vytáhli z Élimu. Celá pospolitost Izraelců přišla na poušť Sín, která je mezi Élimem a Sínajem, patnáctý den druhého měsíce poté, co vyšli z egyptské země.  Celá pospolitost Izraelců na poušti opět reptala proti Mojžíšovi a Áronovi.  Izraelci jim vyčítali: Kéž bychom byli zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme jídávali chléb do sytosti. Vždyť jste nás vyvedli na tuto poušť, jen abyste celé toto shromáždění umořili hladem.“  11 Tu Hospodin promluvil k Mojžíšovi:  Slyšel jsem reptání Izraelců. Vyhlas jim: Navečer se najíte masa a ráno se nasytíte chlebem, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh.  Když pak nastal večer, přiletěly křepelky a snesly se na tábor. A ráno padala kolem tábora rosa.  Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo po zemi cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní.  Když to Izraelci viděli, říkali jeden druhému: Man hú?

Ex 14 (8-31 výběr) Izraelci navzdory všemu vyšli. Egypťané je pronásledovali a dostihli je, když tábořili při moři, dostihli je všichni faraónovi koně, vozy, jeho jízda a vojsko….  Když se farao přiblížil, Izraelci se rozhlédli a viděli, že Egypťané táhnou za nimi. Tu se Izraelci velmi polekali a úpěli k Hospodinu. A osopili se na Mojžíše: Což nebylo v Egyptě dost hrobů, že jsi nás odvedl, abychom zemřeli na poušti? Cos nám to udělal, že jsi nás vyvedl z Egypta? Došlo na to, o čem jsme s tebou mluvili v Egyptě: Nech nás být, ať sloužíme Egyptu. Vždyť pro nás bylo lépe sloužit Egyptu než zemřít na poušti. Mojžíš řekl lidu: Nebojte se! Vydržte a uvidíte, jak vás dnes Hospodin zachrání. Jak vidíte Egypťany dnes, tak je už nikdy neuvidíte. Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet. Hospodin řekl Mojžíšovi:Proč ke mně úpíš? Pobídni Izraelce, ať táhnou

Lk 23:33-43  Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici.  Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí. O jeho šaty se rozdělili losem. Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali:„Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží.  Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu, podávali mu ocet a říkali: Když jsi židovský král, zachraň sám sebe.  Nad ním byl nápis: Toto je král Židů.  Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal:To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás! Tu ho ten druhý okřikl: Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu.  A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.  A řekl: Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.   Ježíš mu odpověděl: