J 1:43-51 Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: Následuj mě!  Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova;  Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i Proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.  Natanael mu namítl: Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého? Filip mu odpoví: Pojď a přesvědč se!  Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: Hle, pravý Izraelec, v němž není lsti.  Řekl mu Natanael: Odkud mě znáš? Ježíš mu odpověděl: Dříve než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem.  Mistře, řekl mu Natanael, ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.  Ježíš mu odpověděl: Ty věříš proto, že jsem ti řekl: Viděl jsem tě pod fíkem?  Uvidíš věci daleko větší.  A dodal: Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat

J 1:6-13  Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.  Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.  Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.  Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.

Gn 1:1-4. 31a: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: Buď světlo! A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, …   Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré.

Iz 63:15 – 64:3  15 Pohlédni z nebes a podívej se ze svého svatého, proslaveného obydlí! Kde je tvé horlení a bohatýrská síla? Tvé cituplné nitro a tvé slitování jsou mi uzavřeny?  Jsi přece náš Otec! Abraham nás nezná, Izrael, ten o nás neví. Hospodine, tys náš Otec, náš vykupitel odedávna, to je tvé jméno.  Proč jsi nás nechal zbloudit, Hospodine, ze svých cest? Zatvrdil jsi naše srdce, aby se tě nebálo. Navrať se kvůli svým služebníkům, kvůli kmenům svého dědictví!  Dočasně si tvůj svatý lid přivlastnili, tvou svatyni pošlapali naši protivníci.  My jsme tvoji odedávna. Jim jsi nepanoval, nazýváni nebyli tvým jménem. Kéž bys protrhl nebesa a sestoupil dolů, hory by se před tvou tváří potácely. Jako když oheň spaluje suché roští a uvádí do varu vodu, tak dáš poznat svým protivníkům své jméno. Pronárody se budou před tebou chvět. Když jsi konal hrozné činy, jichž jsme se nenadáli,