Archiv autora: Kateřina Roskovcová

Podobenství o dělnících na vinici – Mt 20,1-16

Mt 20:1-16 Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici.  Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici.  Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu,  a řekl jim: Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.  Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak. Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: Co tu stojíte celý den nečinně? Odpovědí mu: Nikdo nás nenajal. On jim řekne: Jděte i vy na mou vinici.  Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním! Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár. Když přišli ti první, měli za to,

O nemilosrdném služebníku – Mt 18,21-35

Mt 18:21 – 19:1  Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát? Ježíš mu odpověděl: Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.    S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků.  Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen mnoho tisíc hřiven.  Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu.  Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: Měj se mnou strpení, a všecko ti vrátím!  Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil.  Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel ‚Zaplať mi, co jsi dlužen!  Jeho spoluslužebník mu

Podobenství o ztracené ovci – Mt 18,10-14

Mt 18:10-14   Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce. Co myslíte? Má-li někdo sto ovcí a jedna z nich zabloudí, nenechá těch devadesát devět na horách a nejde hledat tu, která zbloudila? A podaří-li se mu ji nalézt, amen, pravím vám, bude se z ní radovat víc než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul jediný z těchto maličkých.

« Starší příspěvky Novější příspěvky »