Gn 41:1-36  Po dvou letech se stalo, že farao měl sen: Stojí u Nilu. Pojednou z Nilu vystupuje sedm krav nápadně krásných a vykrmených a popásají se na říční trávě. A hle, za nimi vystupuje z Nilu jiných sedm krav, nápadně šeredných a vyhublých, a postaví se vedle těch sedmi krav na břehu. A ty nápadně šeredné a vyhublé sežraly sedm krav nápadně krásných a vykrmených. Vtom farao procitl. Když zase usnul, měl druhý sen. Sedm klasů bohatých a pěkných vyrůstá z jednoho stébla. A hle, za nimi vyráží sedm klasů hluchých a sežehlých východním větrem. A ty hluché klasy pohltily sedm klasů bohatých a plných. Farao procitl; takový to byl sen. Když nastalo jitro, byl tak rozrušen, že si dal zavolat všechny egyptské věštce a mudrce. Vyprávěl jim své sny, ale žádný mu je nedovedl vyložit. Až promluvil k faraónovi nejvyšší číšník: Musím dnes připomenout svůj prohřešek: Farao se

Gn 40  I stalo se po těch událostech, že číšník egyptského krále a pekař se prohřešili proti svému pánu, egyptskému králi. Farao se na oba své dvořany rozlítil, na nejvyššího číšníka a na nejvyššího pekaře,  a dal je do vazby v domě velitele tělesné stráže při pevnosti, kde byl uvězněn Josef. Velitel tělesné stráže Josefa ustanovil, aby jim posluhoval. Nějaký čas byli ve vazbě Tu oba dva měli sen, číšník i pekař egyptského krále, uvěznění v pevnosti; téže noci měl každý svůj sen volající po výkladu Když k nim Josef ráno přišel, viděl, jak jsou sklíčeni. Zeptal se faraónových dvořanů, kteří s ním byli v domě jeho pána ve vazbě: Proč jste dnes tak zamlklí? Odvětili mu: Měli jsme sen, avšak není tu nikdo, kdo by jej vyložil. Josef jim nato řekl: Což vykládat sny není věc Boží? Jen mi je vypravujte. Nejvyšší číšník vypravoval tedy Josefovi svůj sen: Ve

Gn 39:1 – 40:1   Josef byl odveden dolů do Egypta. Od Izmaelců, kteří ho tam dovedli, si ho koupil Egypťan Potífar, faraónův dvořan, velitel tělesné stráže. S Josefem však byl Hospodin, takže ho provázel zdar; byl v domě svého egyptského pána. Jeho pán viděl, že je s ním Hospodin a že všemu, co on činí, dopřává Hospodin zdaru. Josef proto získal jeho přízeň a posluhoval mu. Potífar ho ustanovil správcem svého domu a svěřil mu všechno, co měl. A od té chvíle, co ho Egypťan ustanovil ve svém domě nade vším, co měl, žehnal Hospodin jeho domu kvůli Josefovi. Hospodinovo požehnání bylo na všem, co měl, v domě i na poli. Ponechal tedy všechno, co měl, v rukou Josefových. Nestaral se přitom o nic, leda o chléb, který jedl. Josef byl krásné postavy, krásného vzhledu. Po těchto událostech se stalo, že se žena jeho pána do Josefa zahleděla a naléhala:

Gn 37:12 – 38:1  Bratři pak odešli, aby pásli ovce svého otce v Šekemu.  Tu Izrael řekl Josefovi: Zdalipak nepasou tvoji bratři v Šekemu? Pojď, rád bych tě za nimi poslal. On mu odvětil: Tu jsem.  Izrael mu řekl:„Jdi a podívej se, je-li s tvými bratry a s ovcemi vše v pořádku, a podej mi zprávu. Poslal ho tedy z chebrónské doliny a on přišel do Šekemu.  Tu ho nalezl nějaký muž, jak bloudí po poli, a zeptal se ho: Co hledáš?  Odvětil:„Hledám své bratry. Pověz mi prosím, kde pasou.  Muž mu řekl:„Odtáhli odtud. Slyšel jsem, jak říkají:‚Pojďme do Dótanu. Josef tedy šel za svými bratry a nalezl je v Dótanu. Jakmile ho v dálce spatřili, ještě než se k nim přiblížil, smluvili se proti němu, že ho usmrtí.  Řekli si mezi sebou: Hle, mistr snů sem přichází!  Pojďte, zabijme ho! Pak ho vhodíme do některé cisterny a řekneme: Sežrala