2. neděle po vánocích

Gn 18:16-19   16 Muži se odtud zvedli a zamířili k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je doprovodil. 17 Tu Hospodin řekl: Mám Abrahamovi zamlčet, co hodlám učinit? 18 Abraham se jistě stane velikým a zdatným národem a budou v něm požehnány všechny pronárody země. 19 Důvěrně jsem se s ním sblížil, aby přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou po něm: Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva, ať Hospodin Abrahamovi splní, co mu přislíbil.

1. čtení: Gn 18,16-33; J 15,12-15

Písně: 530; 385; 152; Vp-682; 621; 672

Introit: Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost. Hospodin za mě dokončí zápas. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo svých rukou! (Ž 138)

Milí bratři a sestry, milé děti,

krajina kolem Mrtvého moře je solná a nehostinná. Ptáček tam nezazpívá, rostliny nerostou. Taková Bohem zapomenutá země. V Bibli se vypráví, že tato mrtvá pustina zbyla po dvou městech, Sodomě a Gomoře, která Bůh pro jejich těžké hříchy zničil. Stalo se to v časech praotce Abrahama. Bůh o tom trestu na Sodomu a Gomoru Abrahamovi předem řekl. A my si o tom čteme a zajímá nás, proč to Hospodin Abrahamovi předem oznámil. A dočteme se: „Důvěrně jsem se s ním sblížil …“ To znamená, že Bůh měl Abrahama za přítele. A jako příteli, kterému důvěřoval, nechtěl zatajit, co hodlá udělat s těmi městy.

Předtím byl Bůh u Abrahama na návštěvě a pověděl jemu a jeho ženě Sáře radostnou novinu: „Po obvyklé době se k tobě vrátím a Sára bude mít syna.“ Bůh jim do domu přinesl velikou radost. Tu největší. Protože Abraham a Sára již léta na děťátko čekali. Hospodin jim mnohokrát připomínal své zaslíbení, že v Abrahamových potomcích požehná všechny národy. A že pak Abraham všechny své děti bude učit, jak žít spravedlivě a podle práva. Ale až dosud se žádný syn nenarodil; pořád se nic nedělo. Až teď: „Po obvyklé době bude mít Sára syna. V té době se k tobě vrátím.“ I my tomu tak rozumíme. Když se manželům narodí dítě, říkáme, že je navštívil Bůh. Dítě je dar Boží. Abraham Boží posly pohostil a pak je kus cesty vyprovázel. A právě tehdy se to stalo. Bůh, který dává život, chce aby jeho přítel věděl, že on je také soudcem světa. A soudce soudí.

Ale s tím souzením se svěřuje člověku. On přímo chce, aby Abraham o tom soudu věděl a rozuměl, proč Hospodin musí zasáhnout. Vždyť se s ním důvěrně sblížil, aby přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou po něm: „Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva…“ Bůh chce mít na světě lidi, kteří horlí pro spravedlnost a prosazují právo a zastávají se utiskovaných. A nyní se kolem děje velké bezpráví a nespravedlnost. Nedá se to utajit. Až k Bohu, až do nebes ta nespravedlnost volá: „Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký, že už musím sestoupit a podívat se … zjistím si, jak tomu je.“

Dovedete si to představit? – takový křik, který stoupá až do nebes? Co asi je slyšet? Křik trýznitelů, ale i nářek trýzněných. Rámus zbraní a násilí, ale i volání o pomoc a o zastání. To všechno Bůh slyší a není mu to lhostejné. Jde, ne on se sklání, níž a blíž k Sodomě a Gomoře, mezi ty zlé i nešťastné lidi. Kdo je jaký? To my někdy poznáme, ale také někdy nepoznáme. Někdy už ani nejde rozpoznat, kdo si začal. Když se sourozenci doma perou, rodiče se tak ptají: Kdo si začal? A to znamená, kdo za to může? A viník je pak potrestán. Ale někdy, po dlouhých rvačkách a zmatcích už není jasné, kdo za to vlastně může. To už se hřích pěkně uvelebil mezi lidmi a vládne si on. Ne spravedlnost a právo. Protože lidé už přestali chodit po Hospodinových cestách. Zapomněli na ně. Jsou celí pomatení. Dobré považují za zlé a zlé za dobré. A teď kvůli tomu strašně trpí. A Bůh říká: Sestoupím, abych viděl, jak tomu je. On to pozná. Jak tomu je. Dávat život a chránit jej je jeho věc. Ale to, co volá po potrestání, „těžký hřích“, je také jeho věc!

Abraham i Hospodin zůstali stát. Jako by se všechno zastavilo – i čas. Je to zvláštní chvíle, kdy Bůh čeká. Na co? Na Abrahama. Bůh čeká, až Abraham promluví. Co on na to poví. Co poví Boží přítel na Boží rozhodnutí potrestat hříšníky? – Připomeňme si, že Abrahamovi nic nehrozí. Naopak. On je teď šťastný. Se Sárou prožívají nejšťastnější chvíli svého života, protože čekají narození prvního vytouženého syna. Hodně lidí by řeklo, že teď budoucí rodiče nemají čas ani zájem starat se o nějaké sodomské a gomorské hříšníky. Mají teď plnou hlavu své rodiny a svého štěstí, které si nechtějí kazit. Jen ať si ti zlí lidi snědí, co si navařili. Tak se to říká, ne?

Pravda je, že Abraham tam má příbuzného. Lota a jeho ženu a dvě neteře. I když už je asi dávno neviděl a jejich cesty se rozešly, pořád je může mít rád. Jestlipak se na ně Hospodina zeptá?

Hospodin stále čeká, co Abraham řekne. Jak se v tuto chvíli, tváří v tvář soudu hříšných obyvatel Sodomy zachová. Abraham není zmatený ani popletený. On chodí po Božích cestách a dobře ví, co je dobré a co zlé a že těžký hřích váží hodně. Že stahuje člověka dolů, do propasti smrti. O tom se nedá diskutovat. Hříšník má být potrestán.

Ale jsou takoví v Sodomě všichni? Co když jsou tam i spravedliví?! Asi jich nebude mnoho. Ale přece. – A tak, jak Abraham stojí před Hospodinem, tak se začne přimlouvat. A dělá to velmi uctivě a opatrně. Ale vytrvale. To se mu musí nechat!

„Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého? Možná, že v tom městě je padesát spravedlivých. Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem i spravedlivého; pak by na tom spravedlivý byl stejně jako svévolník. To bys přece neudělal. Což Soudce vší země nejedná podle práva?“ – Co to Abraham dělá? On bojuje za spravedlivý řád, který na zemi nastolil sám Bůh Stvořitel. On si dovoluje upomínat Hospodina na jeho zákon! To obvykle soudcové těžko snášejí. Ale zdá se, že Hospodin právě na toto čekal. A docela ochotně Abrahamovi odpovídá: „Najdu-li v Sodomě padesát spravedlivých, prominu kvůli nim celému místu.“

Ale Abrahamovi to nestačí. Znovu a znovu se přimlouvá. Celkem šestkrát. Omlouvá se a prosí Hospodina, aby se pro jeho smělost nehněval. Ale co když se v tom městě najde spravedlivých méně, třeba 45, nebo snad 40 … „zahladíš pro těch pět celé město?“ „Neudělám to ani kvůli těm čtyřiceti.“ Řekne Bůh.

Ale Abraham pokračuje: 30, 20 … „Ať se Panovník nerozhněvá, promluvím-li ještě jednou: „Možná, že se jich tam najde deset.“ – „Nezahladím je ani kvůli těm deseti.“

Kde vzal Abraham odvahu s Bohem tak smlouvat? Jak si mohl myslet, že by šlo ušetřit celé město, nepotrestat tisíce hříšníků kvůli deseti spravedlivým? Řekli jsme, že se s ním Hospodin důvěrně sblížil. To se stalo po dlouhých letech, co se Abraham učil ve víře chodit s Bohem. Na těch cestách se naučil, že hřích je těžké břemeno. Že váží hodně. Ale před Bohem má ještě větší váhu láska. Dobré před Bohem váží víc než zlé!

Tohle má na paměti, na to se spoléhá, toho se houževnatě chytá modlitebník, když se přimlouvá za druhé lidi. Ne jen za některé: třeba za Lota a další příbuzné. Ale dokonce ani ne jen za ty spravedlivé. Abraham neříká, Pane Bože ušetři ty spravedlivé a hodné obyvatele Sodomy a ty darebáky klidně potrestej. Znič je, protože oni si to zaslouží. Ne. Abraham se naučil zvláštním počtům. 50 je víc než celý zbytek města. A dokonce 45, 40 ,30, 20, 10 váží víc než tisíce. Ano, Abraham se přimlouvá i za ty nespravedlivé. Řekněme rovnou za zlé a hříšné, kvůli nimž ten křik stoupal až do nebes. Kdyby je vyvážilo 10 spravedlivých, tak by mohli být ušetřeni soudu všichni.

Hospodin se podívá. A uvidí, kolik tam těch spravedlivých zůstalo. Jestli alespoň 10? Ale ono jich ani 10 nebylo. Se Sodomou a Gomorou to dopadlo špatně. Ta mrtvá krajina je tam dodnes.

Ale Abraham udělal obrovskou zkušenost – Boží milost je tak veliká, že kvůli deseti spravedlivým je Bůh připraven odpustit všem.

Chceme to tak my? Vzít na sebe tu službu nositelů požehnání, kteří se před Bohem vytrvale přimlouvají za druhé? Ale nejen za příbuzné. Nejen za přátele. Nejen za slušné lidi. Nejen za křesťany. Ale za všechny. To znamená i za nesympatické a za nepřátele. Dokonce i za zločince. To je jedinečná služba. Nikdo jiný ji na zemi nemá než Boží lid, církev.

Proto se Hospodin zastavil a čekal, co Abraham udělá, až se dozví, až pochopí, co Bůh po něm chce. Protože to je to, co Bůh bude chtít po jeho dětech a jejich dětech a pak dál po všech, kteří přijali Hospodina za Pána ve svých životech, dbají na jeho cesty a na právo a spravedlnost. Abraham to udělal. Přimlouval se velmi mnoho. Ale nedovedl si představit, že by Boží milost mohla působit, i když by spravedlivých bylo méně než 10. Po sedmé již neprosil. Jednou přijde jen jediný spravedlivý, který bude stačit na záchranu všech. I nás a celého světa. Jeho příchod jsme o vánocích slavili. Dnes je tu s námi a přimlouvá se i za nás a za všechny hříšné, aby nám bylo odpuštěno. Aby milost zase jednou slavila vítězství!

Bože, ve tvém synu Ježíši Kristu jsme zachráněni. On ve tvém srdci neustále připomíná, že nás miluje a že se za nás hříšné obětoval. Dej, abychom jeho lásku rozmnožovali svými modlitbami a službou všem lidem. Abys kvůli svému Synu odpustil. Amen.