Introit: Vlas bojovníků v Izraeli volně vlaje, že se dobrovolně sešel lid. Dobrořečte Hospodinu! (Sd 5,2)

Písně: 115; 585; 752; VP-358.759; 425

Čtení: Mt 6,19–24

1 Zapomněli…

Milé děti, před prázdninami jste naposledy slyšeli o Mojžíšovu nástupci, vůdci Izraele, Jozuovi. Ten Božímu lidu připomínal: Nikdy nezapomeňte, co všechno pro vás Hospodin na cestě z otroctví udělal — a že vás sem přivedl právě on! Pamatujte, tu dobrou zemi, plnou svobody sladké jako med, s granátovými jablky a fíky a vinnou révou vám dal Hospodin.

Jenže Jozuovo napomenutí lidem dlouho nevydrželo. Děti, které se narodily již v zaslíbené zemi, rodičům říkaly: „Nás nebaví pořád poslouchat, jak vás Hospodin vyvedl z Egypta a chráil na poušti! Tady je to jinak. „Když jdem do sousední vesnice ke Kenaancům, vidíme, že tam uctívají jiného boha. Jim dává obilí a úrodu na vinici Baal… Mají přesně spočítané, kolik Baalovi musejí dát telátek, aby u něj měli protekci a on jim přál.“ A rodiče, nevěděli co říct …

A pak ty děti vyrostly — a už nevěřily jen Hospodinu, ale i Baalovi. Stejně jako Kenaanci poslouchali několik pánů a jim sloužili. „Když to tak dělají všichni okolo, tak co na tom může být špatného!? Od každého z těch pánů pak něco dostaneme.“ Ale to se přepočítali. Baal je pořádný podvodník.

Ovšem, zaslíbená země, kde zapomněli na Hospodina, na tu je smutné se dívat. Najednou vám tam bylo smutno a pusto. Z izraelských vesniček a městeček zmizel zpěv, zmizela víra.

2 Strach ze Sísery

Ale — představte si — ono odtamtud zmizelo i bezpečí. Ti sousedé, vyznavači Baale totiž neměli Izraelce rádi. A kenaanský generál Sísera (horlivý uctívač Baale) začal na izraelské vesnice dělat nájezdy. Velel armádě 900 obrněných vozů. Nikdo mu neodolal, protože šířil strach. Vyprávěli o něm strašlivé historky. Jak rostl strach, tak rostl i Sísera, až připomínal obra Goliáše. Báli se ho všichni. Tátové a mámy opouštěli domy a vesnice a utíkali pryč. A když se vrátili, domy byly vypálené, úroda pobraná a je čekal hlad a smrt… Nikdo neměl odvahu hájit domovy, ženy a děti. Zapomněli na Hospodina. Nedokázali si poradit ani s přesilou nepřátel, ani se svým vlastním strachem. A tak už jen sténali a někteří teď volali k Hospodinu o pomoc.

3 Hospodin svůj zapomnětlivý lid neponechává v pasti strachu – posílá Deboru.

Ale Hospodin na ně nezapomněl. On slyšel jejich úpění, podobně jako kdysi v eg. otroctví. Na svůj lid stále pamatoval. Bolelo ho, že na něj zapomněli. Ale to neznamenalo, že svůj lid opustí. Proto vždy tam, kde trpěli nejvíc, kde si nepřátelé nejvíc dovolovali, tam jim posílal soudce. Ne krále, ne vojevůdce. Ale bohabojné služebníky, kteří lidu připomínali Boží slovo a rozsuzovali mezi pravdou a lží, poddajnou ustrašeností a odvážnou vírou. A tehdy si povolal soudkyni Deboru. Byla to velmi statečná věřící žena, která bydlela pod vzácným stromem v efrajimských horách. Lidé si jí vážili a chodili za ní. Poslouchali ji. A tahle Debora si řekla: „To raději umřu, než bych otročila baalům! Hospodin na ně přece stačí!“ Jenomže vojsko ona přece jen vést nemohla. Proto si pozvala muže zvaného Bárak, česky Blesk, a řekla mu: Poslouchej, Blesku, připomenu ti, co to je víra. Víra v Hospodina znamená, nebát se a věřit, že on pro nás připravil svobodu. Jeho svoboda je nad každým z nás. On nyní vyřizuje: „Svobodaode mne sestoupí k vám dolů, já ty nepřátele porazím. Je to hotová věc. Vy už je jen poženete pryč. Sežeň si dobrovolníky oddané Božímu slovu. S nimi zatočíš s tou neporazitelnou armádou vojevůdce Sísery.“

4 Opatrný Bárak (to jméno bylo spíš legrační)

Ale Bárak byl opatrný: „Já neslyším písně na oslavu vítězství. Já slyším, jak zvoní ocel nepřemožitelných nepřátelských vozů. Víš co, Deboro? Když jsi tak přesvědčená, že Hospodin porazí Síseru a jeho vojsko, půjdeš do toho boje s námi. Beru tě za slovo, ale beru si tě s sebou. Jako rukojmí, jako pojistku, že Hospodin opravdu vítězství dá.“

Debora odpověděla: „Dobře, Blesku, když jsi takový strašpytel, půjdu s tebou. Ale žádnou velkou slávou pro tebe tahle slavná bitva neskončí.“

5 Bitva na hoře Tábor

Generál Sísera uslyšel, že se Izrael shromáždil k boji na hoře Tábor. Pyšně dal do všech stran rozhlásit: „Izraelce rozprášíme jedna dvě!“ Přijel se svými obrněnými vozy. Ale stala se zvláštní věc: Hospodin způsobil zmatek v jeho vojsku. Nahnal jim takový strach a děs… Představte si — Síserovi vojáci měli pocit, že se do nich pustily kanóny z nebe. I obrněné vozy dostaly strach a porouchaly se. Zmatení obrněnci bojovali jeden proti druhému!

A schované izraelské děti se najednou smály, když viděly, jak se neporazitelní ozbrojenci motají a utíkají. A jejich tátové v čele s Bleskem — Bárakem se do nich teď statečně pustili.

6 „A aby na to zesměšnění nesrovnatelně silnějších nepřátelé nezapomněli, vypráví se k tomu tahle historka“:

(hrnek, kolík)

Poslouchejte, jak skončil hlavní miláček Baale, generál Sísera. Nechal vůz vozem a prchal. Cestou se dostal do tábora jakýchsi pastevců. Byla tam jen žena, jmenovala se Jáel. Zrovna spravovala stan a zatloukala kolíky. Sísera ji poprosil o úkryt. A nemusím vysvětlovat, že generálovi, byť na útěku, může neozbrojená žena těžko odporovat. Spíš ho může pohostit a uspat. A tak dostal vyhládlý Sísera pěkně tučné mléko v parádním hrnku (v koflíku urozených). Pak, ukonejšen vlídným přijetím, usnul. Načež ta obyčejná hospodyně vzala jeden z těch stanových kolíků a prohnala mu ho spánkem. Takhle skončil neporazitelný generál — dorazila ho slabá, neozbrojená hospodyně.

7 Debořino děkování

Po boji učila Debora celý Boží lid děkovat za vysvobození. Složila písničku, v které děkovala Hospodinu, že seslal svobodu Izraeli. Že se našlo těch 10tis mužů, kteří dali slib, že se ničemu jinému nebudou věnovat, dokud se Hospodin neslituje a neosvobodí je od nepřátel. Na znamení toho si nestříhali vlasy, nepili, nekouřili a jen se připravovali, až si je Bůh povolá do boje. A to splnili. Byli to muži jen ze dvou pokolení Izraele (Zabulon a Neftalí). Ostatní se nepřipojili. Ale Hospodinu to stačilo. Kvůli malé části lidu zachránil všechny. Jednou kvůli jedinému člověku zachrání celý svět!

Zvony zvoňte!, zpívala Debora, neboť Hospodin se slitoval. Padli pyšní, co chtěli mařit jeho dílo svobody A taky padla ustrašenost těch, kdo neuměli věřit, že by se Hospodinova svoboda v zemi zaslíbené mohla ještě prosadit. Zvoňte zvony vděčnosti!, neboť náš Bůh není jako baalové! Ti dávají „něco za něco.“ Hospodin však je bohem slitování a vysvobození. Vysvobození i pro ty, kteří na jedinečnost jeho díla zapomněli. Zvony zvoňte! — a připomínejte nám i Jáel, ženu, necvičenou v boji, která zastavila o tolik silnějšího nepřítele.

V té písni o tom Debora s Bárakem zpívali. Začátek té písně jste dnes slyšeli, když jste přišli na bohoslužby: Vlasy bojovníků v Izraeli volně vlají, že se dobrovolně sešel lid. Dobrořečte Hospodinu! (Sd 5,2)

My teď o té svobodě od Hospodina také budeme zpívat. S 344