Introit: Hle, co mělo přijít, nastalo, je výrok Panovníka Hospodina, to je ten den, o němž jsem mluvil. Obyvatelé izraelských měst vyjdou a zapálí zbroj, štít i pavézu, luk i šípy, oštěp a kopí a spálí je. Budou z nich rozdělávat oheň po sedm let. … Svou tvář už před nimi nebudu skrývat, neboť jsem vylil na dům izraelský svého ducha, je výrok panovníka Hospodina. (Ez 39)

Písně: 51,1–3; 585; 549, 3; VP-358. 759; 384

Čtení: Sk 1,1–8.11c

A tak, bratři, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. – To je, milí konfirmandi, bratři a sestry, řečeno hned na začátku. Uznáváme, že sílu potřebujeme. Velice ji potřebujeme – do svého života, ve škole, v práci i doma, v manželství i rodině… A také, uznáváme: sílu potřebujeme, abychom obstáli ve víře. To rovněž není lehké. Ale že bychom se kvůli tomu museli vybavit jako rytíři brněním? Pancíř, štít, přilba, meč. K čemu to? Půjdeme snad do boje? – Oblečte plnou Boží zbroj, nabádá apoštol. Je to podivná zbroj. Hned na první poslech: opásáni kolem beder pravdou… atd. To nebude obyčejná bitva. Vždyť výzbroj, nebo spíš výstroj, vypadá více obranně než útočně; až na ten meč, který však je meč Ducha, jímž je slovo Boží! Z toho krev nepoteče. Křesťanští rytíři zjevně nemají prolévat krev druhých lidí. Lidé nejsou naši nepřátelé. Kdo nás však ohrožuje, že přece máme obléci plnou Boží zbroj?

Apoštol říká, že křesťany, jeho bratry ve víře, ohrožuje ďábel svými svody. Jemu je třeba odolávat, postavit se na odpor, všechno překonat a obstát. Ďábel užívá stvořené mocnosti a síly, které staví proti člověku. To je pro nás a naše současníky pravděpodobně dost nesrozumitelné. Je těžké se stavět na odpor někomu, koho si ani neumíme představit. Ano, je to těžké. Proto jsme na to upozorňováni. Jakkoliv apoštolovi současníci byli asi zvyklí užívat výraz ďábel víc než my, stejně si myslím, že na tom nebyli o mnoho jinak, než jsme my. Ďábla jako takového nikde nepotkali. A přece oni stejně jako my jistě znali ten pocit ohrožení života – osobního, i ohrožení života tohoto stvoření na zemi. Tehdy jako dnes cítili, že ne všechno mají v rukou a přes všechen rozum, vzdělání a úsilí, nemají dost síly, aby odolali silám zla, tlaku společenských zákonitostí, vlastnímu sklonu jít tou nejsnadnější cestou, dát na líbivé sliby atd. Na to jednoduše člověk, ať křesťan či nekřesťan, sílu nemá. Křesťané však nyní čtou tento apoštolský dopis, kde se jim nabízí pomoc: Svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci.

Ano, máme Pána, který má velikou moc. Touto mocí je schopen odzbrojit mocnosti, síly a všechno, co ovládá tento věk tmy, nadzemské duchy zla. Víme, že tu moc má proto, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím. Všechno podrobil pod jeho nohy a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest. (Ef 1,20-23)

To nám zvěstoval autor dopisu do Efezu hned na začátku. Z toho vycházel. Že náš Pán sedí na Boží pravici, odkud má moc vládnout nad světem se vším všudy. A svým Duchem podivuhodně tuto moc spojil s církví, která je jeho tělem. Dnes, o Svatodušní neděli si to připomínáme. V církvi je tedy možné hledat sílu, kterou jinde nenajdeme, protože Kristus církev osvobodil od všech nepřátelských sil. Stvořil tu konkrétní nový prostor, kde máme možnost žít jinak. Alternativní prostor, v němž se nám nabízí svoboda od toho, co nás a naše těla jinak přirozeně tíží a co by se dalo nazvat: útoky ďáblovy, svody toho Zlého. Ale slyšíte, jak to musím říct: máme možnost žít jinak. Neříkám, že žijeme.

Nosíme snad tuto nabízenou plnou Boží zbroj? Nebo je stále ve zbrojnici a čeká, jestli si na ni vzpomeneme? Nenahrazuje nám ji módní oděv tohoto věku? Apoštol Pavel, učitel autora našeho listu, v epištole do Říma křesťany také musel výslovně vyzývat: Odložte skutky tmy a oblečte se ve zbroj světla. Asi tam také nosili něco, co nebylo k užitku v boji se zlem tohoto věku. I my jsme vyzýváni k tomu, abychom se převlékli, přezbrojili a je tu konkrétně popsáno, jak ta nová zbroj světla vypadá, z čeho se skládá:

Ano, jakou zbroj má pro nás Bůh? Co nám nabízí? – pravdu, spravedlnost, pokoj, víru, spasení, slovo Boží. S každou částí této výstroje se dá naložit nějak jinak. To použití je právě přirovnáno k práci a umění bojovníka. – Prvně tedy: Stůjte! – Rytíř Kristův se nepovaluje ani nečinně nesedí, ale stojí, což je pozice připravenosti vyrazit, jakmile bude potřeba. Přitom: pravdou buďte opásáni, ta vás drží pohromadě. Spravedlností buďte obrněni jako pancířem, spravedlnost je neprůstřelná, vždyť není naše, ale Boží! Obutí je k pohotové službě evangeliu pokoje; nemáme už hledat jiné boty, ani zůstávat pohodlně bosí. Ohnivé střely toho Zlého zmůže a uhasí jedině štít víry. Naše měkké nechráněné tělo vůči nim nemá šanci odolat; proto je štít nutný. Hlava je pokryta přilbou spasení; jen tak je uchráněna; a ví o tom, vždyť je to hlava! A nakonec opravdu k boji: ohánět se máme mečem Ducha, jím je slovo Boží. To je ono! Plná Boží zbroj, v které se můžeme postavit na odpor v den zlý, všechno překonat a obstát.

Tentokrát však se tu nemluví o soudném, posledním dnu. Tam už my bojovat nebudeme. Tam už bude z naší strany dobojováno a bude na Pánu, jak nás rozdělí, zda napravo či nalevo. Ty dny zlé však jsou tady na zemi. V nich žijeme nyní. Dnes se máme ohánět mečem slova Božího. Proto se konfirmandi v tom cvičili, aby to „slovo“ znali. A co se týká naší ochrany, stát pevně v té zmíněné výstroji a nezkoušet to s jinou. Jsme ujištěni, že jen tak lze všechno překonat a obstát. A když přitom rytíř Kristův utrží rány, nebudou takové, aby vedly k jeho porážce. Asi budou také bolet. Možná přitom přece jen krev poteče – ta naše, ale i kdybychom přitom o hlavu přišli, přilbu spasení nám to nesrazí. To znamená: O záchranu, kterou drží ve své ruce Pán, nemůžeme přijít.

Lze tomu věřit? Můžeme se na tu plnou Boží zbroj opravdu spolehnout? – Ano, je totiž spolehlivě vyzkoušená! Sám vítězný Pán ji nosil. Na něm můžeme vidět, jak se nosí i jak se zachází s tím mečem. Ano, také, jak jeho boj probíhá a kde končí: v Jeruzalémě na kříži! Už rozumíme? – Apoštol nám nabízí výstroj rytíře; vlastně samotného krále, který však bojoval zvláštně. Ne proti lidským nepřátelům, ale jinak: Jeho útok opravdu šel proti jiným silám, než s jakými jsme ještě jakž tak schopni bojovat my. I když ne vždy s dobrým výsledkem.

Ale ten hlavní, definitivní boj proti původu všeho zlého, včetně smrti, ten boj již náš Pán vybojoval. Proto: Svou sílu hledejte u Pána!, vyzývá křesťany, i vás nejmladší, zkušený apoštol. A přitom myslí na to, že tento Pán, Ježíš Kristus, prošel bojem, neuhnul, stál v něm a obstál. Plná Boží zbroj, „zbroj světla“, odolala nejen ohnivým střelám toho zlého, ale i temnotám smrti na kříži a tmě hrobu. „Vítězně vyšel jako Pán, smrtí on zůstal nespoután…“

Modlitba: Pane Ježíši, tichý králi, tys na sebe vzal, co nikdo z nás vzít nemohl – hříšnost tohoto světa. Tys nechal ukřižovat všechno zlo, které Bůh ve své blízkosti nesnese. Kéž zbroj Ducha Božího, kterous pro nás přichystal, nenecháme odloženou a nepoužitou. Amen.