Introit: Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo. Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. (Ž 37,4-7a)

Písně: 506, 1.4.5; 512,1-3; 500; VP-759; 620 (Hoř: 425)

Čtení: Mt 2, 13–23

Milí bratři a sestry,

letos vyšel Nový rok na neděli. Pro nás kazatele to není úplně výhodné, že tento občanský svátek je právě v neděli. Po Silvestru si nemůžeme přispat:) Posluchači buď kvůli ponocování ráno nepřijdou vůbec, nebo jsou nevyspalí a nesoustředění. Už před lety jsme na všednodenní Nový rok přestali konat bohoslužby. Dáváme tím jaksi najevo, že neděle je pro nás víc než občanský svátek Nového roku. Neděli nezrušíme nikdy. A nový rok je pro křesťany ten církevní, který začíná první nedělí adventní. Ale letos 1. leden vyšel právě na neděli. A vy, kteří jste přece jen do kostela přišli spolu se mnou, máte příležitost dát najevo: ten občanský rok, celá občanská společnost je přece také naše. My jsme také její součástí. Proč, když slavíme Silvestra – poslední den roku, bychom neměli přivítat rok nový také při bohoslužbách! Vlastně jsme letos, roku 2023, dostali příležitost navíc. Co tedy přidáme k nedělnímu obsahu bohoslužeb? Jistě můžeme děkovat za rok uplynulý, protože my v České republice jsme směli žít celý rok v míru. Neměli jsme hlad. Nezmrzali jsme. Stále ještě máme na co jezdit a čím topit. Skončila – více méně – covidová pandemie. Prožili jsme krásné léto. Sklidili jsme úrodu. A také – dostali jsme příležitost připojit se k celonárodní pomoci uprchlíkům z Ukrajiny. Neslyšíte to asi poprvé, ale není na škodu si to připomenout: Byl to téměř opojný pocit, stát se součástí velké pomoci. Nezbyl snad jediný sbor, který by se nějak nezapojil do pomoci – ať už ubytováním, doprovázením, vyučováním češtiny, programy pro děti, nebo věcnou a finanční sbírkou, z níž dosud je pomoc pro Ukrajinu čerpána. A dodnes to vše v nějaké míře trvá. Povězte, kdy se naposledy v tak masové podobě něco podobného stalo? Berme to jako dobrý signál, že když je třeba pomoci, tak to dokážeme. Dnes je tedy důvod k vyjádření vděčnosti. K děkování. Právě u stolu Kristova při dobrořečení – cizím slovem eucharistii – to můžeme udělat.

A pak jsou tu přání do Nového roku. Zde v křesťanském shromáždění si přejeme do Nového roku přece jen ještě něco jiného než to obvyklé štěstí a zdraví. Jakkoli to jsou dobrá přání! Ale přání Božího požehnání do celého roku je ještě něco víc. Mnozí to přání vyslovujeme s přesvědčením, ale jaksi cudně, plaše. Vždyť těmi slovy vtahujeme Hospodina do našich životů a plánů. Můžeme vůbec? Nepřichází On sám, jak chce? Copak je třeba vybízet jej k tomu? Co tím vlastně míníme? – „Požehnaný Nový rok, bratře, sestro!“ – To je kratičká modlitba, kterou jeden pro druhého vyslovíme, když se držíme za ruku a hledíme si do očí. To je správné! Myslím, že i trocha chvění při těch slovech může být. Není to fráze. Ale povězme si to! Prosme tak jeden za druhého. Svěřujme se navzájem do Boží péče, ochrany a vedení.

Dnešní dvojí biblické čtení nás může inspirovat, že právě to svěření se, to osvojení Boží vůle, je jedinečný postoj k životu a do budoucnosti. Tento postoj pokorného věřícího člověka nás učí, jak se modlit a prosit za sebe i za druhé lidi. Je to postoj jiný, než vidíme běžně kolem sebe. Jiný, než bychom si sami připravili a dovedli přát. Prvně tedy z knihy Přísloví: „Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny.“ – Nemůžeme si přece myslet, že naše plány, naše předsevzetí (Kral.) jsou vždy Pánu Bohu přijatelné a v jeho očích správné. Vždyť lidská přání obecně bývají dost sobecká a sebestředná. Jak nás učí zde král Šalomoun, jemuž jsou Přísloví připisována jako autorovi – nemohli bychom těm rčením rozumět a nemohli bychom je přijmout za svá, kdybychom nepřijali postoj modlitebníka, který v dalších verších dává najevo, jak Boží vůli ve světě rozumí. Přečtu ještě jednou alespoň některé verše: „Člověku je dáno pořádat, co má na srdci, ale na Hospodinu záleží, co odpoví jazyk.“(v. 1) A „Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin.“(v. 9) Tyto dva verše tvoří rámec celé výpovědi. Uzavírají do jednoho celku jakási jiná pravidla, než přijímají lidé přirozeně. Vždyť přirozeně je to přesně naopak: Člověku je dáno pořádat, co má na srdci a pak z jeho úst mluví právě to vlastní srdce, nikoliv Hospodinova vůle. A člověk uvažuje v srdci o své cestě a své kroky si řídí podle toho zase sám. A dobře víme, že to nebývá vždy k dobrému. A tak by to bylo se všemi ostatními větami. Zde však modlitebník přitakává Boží vůli. Boží jiné vůli, než je ta naše. Připomíná to kázání na hoře, v němž Pán Ježíš svým učedníkům zjevoval, jak jiné pořádky než ty pozemské platí v Božím království: Například blahoslaví plačící, protože oni budou potěšení, blahoslaví pronásledované pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. A tak dále.

Je to dnes dobrá příležitost, že novoroční přání můžeme spojit s tím, co nám přeje Hospodin. „On učinil vše k svému cíli.“ Četli jsme také. A je to velmi nadějné novoroční slovo, zvláště dnes, kdy se opravdu nedá odhadnout, co se do roka stane a jak dopadne válka, a jak dopadne energetická krize a jiné děsivé jevy. Je dobré přijmout a uchovat si v srdci toto novoroční ujištění, že Hospodin má cíl stanovený pro tento svět a od toho cíle jej nic neodradí. Dokonce ani ten „bezbožník a domýšlivec“, kterého má Bůh v ohavnosti, je tu připraven pro završení Božího plánu. Zde se tomu říká „ke dni zlému.“ „Zaručeně nezůstane bez trestu.“ (v. 5)

Četli jsme také, že Hospodinu se cesty člověka mohou líbit. To je velmi blažená představa. To bychom rádi: líbit se Pánu Bohu. Cítíme za tím velký pokoj a radost. To je nad všechno ostatní; ano to je to štěstí křesťanské, když si je tímto slovem přejeme. „Šťastný Nový rok!“ – To by mělo znamenat: Ať se líbíš Pánu Bohu! Protože pak je dobré všechno. Dokonce utichá i nenávist a násilí. Poslechněte si to znovu: „Líbí-li se Hospodinu cesty člověka, vede ku pokoji s ním i jeho nepřátele.“ (v. 7)

Proto: „Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny,“ říká autor v centru těchto mimořádných přísloví. Učíme se především na vtěleném Božím Synu, který na svém životě i smrti ukázal soulad mezi činy a plány svými a činy a plány Božími. O tom je to dnešní druhé evangelijní čtení o narozeném Ježíši. Od narození a dětství se podvoloval Boží vůli. Měl on, Boží Syn požehnání pro svůj život? Jistě. To je přece součást naší víry. Na Ježíši je viditelné, jak Boží požehnání vypadá. On svěřil nebeskému Otci vše, co dělal. Dokonce skrze jeho smrt na kříži Bůh přivedl k cíli svůj plán. Přemohl smrt vzkříšením svého Syna a spolu s ním zachránil všechny zde na zemi trpící a ohrožované mocí zla a smrti. Tak byly jeho plány zajištěny. Jeho plány jsou požehnáním i pro nás. Podřizovat se Boží vůli ve všem, v celém životě. Jen tak dojde život svého naplnění. „Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny.“

Ježíšův příklad je povzbuzením i pro naše současníky. To, že jeho rodiče s ním museli uprchnout do Egypta, může být posilou pro uprchlíky, kteří i se svými dětmi byli vyhnáni z domovů. Pro lidi, kteří jsou na cestách a každou noc jsou závislí na dobré vůli někoho jiného. Jestli budou nocovat v teple pod střechou. Jestli se najedí. Ježíšův úkryt před krutým vladařem může být ujištěním všem, kteří se skrývají před dnešním tyranem, že Bůh je s nimi i v cizině. A že i s krutovládci má Hospodin svůj úmysl a oni neujdou trestu. „Když Herodes umřel“, četli jsme, mohla se Ježíšova rodina vrátit. V Ježíšově návratu, v jeho přítomnosti bude zajištěn pokoj a štěstí našich rodin, našich životů. Bohu, který tyto plány zajišťuje, se nyní svěřme a jemu se vyznejme:

Hospodine, vyznáváme, že potřebujeme, abys zpytoval naše cesty, abys napravoval naše kroky, abys očišťoval naše srdce od hříchu, který nás od tebe stále znovu odvádí; takže si své štěstí budujeme často proti tobě i proti bližním. Bez tvé pomoci neumíme žít v pokoji a pokoj tvořit. Ale u tebe je záchrana. Proto své viny rádi vyznáváme. Proto toužíme po tvém odpuštění. Proto prosíme o tvé přijetí a vedení pro celý příští rok.

Každý, kdo se k této modlitbě připojuješ, pověz nahlas své potvrzující AMEN.

Svou víru nyní vyznáme v písni 500, Věřím v tebe, Jezu, Synu Boží pravý