Introit: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. (Fp 2,6–8)

Písně: 132, 1–4; (s dětmi 714,1); 99,1–2; 358; 342; 425

Čtení: Job 42,1–6

Milí bratři a sestry,

vlastně je to pokračování Ježíšovy řeči o tom, že do Božího království se dostaneme nejlépe „jako děti“. Shrnuto v té poslední větě: „Mnozí první budou poslední a poslední první.“ – To je velmi známé učení. A my se s ním setkáváme v evangelijním čtení hned po týdnu znovu. Je to pro křesťanství učení velmi typické. Ani dlouhé věky církve na zemi, často zkompromitované, nezrušily toto Ježíšovo slovo. Nezapomnělo se na ně, ani z Bible nebylo vymazáno. A poctivě je třeba říci, že mnohokrát se dostalo do kultury zemí a států a jako obohacující alternativa ovlivnilo kulturu dominantní. Jinak řečeno: Právě to dobré, co postrčilo režimy k nastolení práva a svobody pro všechny, bylo toto učení, z něhož plyne, že pro získání dobrého života je třeba zapomínat na sebe a být vstřícný, milosrdný a stát se služebníkem vůči druhým lidem. To je cesta následování Krista. Zde je to vidět velmi prakticky. Mít místo v Božím království není něco jako mít doma v sejfu vstupenku, kterou vytáhnete na smrtelné posteli. Ne, již nyní je třeba se těmi pravidly království řídit. Právě pro tento příklad, který nám zásadně ukázal Ježíš sám na sobě, se mnozí lidé odvážili nadmíru obětavých činů lásky. Ježíšovo vzkříšení pak je zjevným potvrzením jeho způsobu života jako perspektivního a nejlepšího.

Proč tedy, když je to tak jasné, všichni křesťané nenásledují Pána Ježíše? – Náš dnešní přečtený příběh o bohatém muži je nabídkou odpovědi, proč je to tak těžké. Ježíš sám o tom mluví s povzdechem, když říká: „Dítky, jak těžké je vejít do království Božího.“

Všimněme si, že učedníky oslovil „dítky“, tedy jako ty, kteří se pro království Boží dostali ve světě mezi poslední. (I když víme, že ani jim to nešlo snadno. Že se nejednou zajímali o přední místa…) Důvěrně však jim, kteří pro něj vše opustili, říká něco jako: „Jak obtížné to mají dospělí, viďte, děti.“ Záleží jim na mnoha věcech, které jim brání protáhnout se do Božího království. Nejde jim to tak snadno, jako třeba dítěti, které se protáhne do parku dírou v plotě. Taková dětská lehkost pro dospělého samozřejmě není jednoduchá. Ježíš se tomu vůbec nevysmívá. Naopak nad tím vzdychá. Ne že by to nešlo, ale s námi to má Bůh daleko těžší než s dětmi. Proč? Protože my na sebe postupně nabalujeme zátěž, která nám často brání. Je to dobře vidět například na tom muži, který přiběhl za Ježíšem těsně, než on se vydal na cestu do Jeruzaléma. Přetékal energií, aby mohl udělat ještě něco víc a mohl se podílet na životě, který má věčnou perspektivu. „Mistře dobrý, co jen mám dělat?“

Co na to Ježíš? – Odkáže ho k dobrému Bohu a k jeho dobrým přikázáním, která učí mít ohled, úctu a lásku k bližnímu. To jsou ta přikázání z „druhé desky“ Zákona Mojžíšova. Znáš je: „nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět – to zde nejspíš znamená, nezadržíš mzdu svému zaměstnanci, cti svého otce i matku.“ Nevím, jak by odpověděl kdokoli z nás, ale ten muž řekl: „Mistře, to všechno jsem dodržoval od svého mládí.“ – Ale zjevně mu to nestačí. Sám se sebou není ještě spokojený. Chce dokázat víc. Co si jen počít, abych měl podíl na věčném životě? Co mi brání?

Je z toho smutný už teď. A nejen on. Vzbudil soucit u Ježíše. Proto, že se tak snažil být dobrý a ono to nestačí? Ne, Ježíš neřekl, že to nestačí. On odpovídá na mužovu vlastní nespokojenost. Ta má kořeny jinde. Tam, kde je jeho srdce. Od něčeho se nemůže osvobodit, aby byl docela volný pro cestu do Božího království, totiž pro cestu za Ježíšem. Pro následování. „Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“ – „On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.“ Majetek, který mohl být využit k radosti, se nyní stal příčinou smutku. Zajímavá věc: Mnoho projektů troskotá na nedostatku peněz. Tento projekt, prožít život s Ježíšem, ochutnat Boží království již na zemi, ztroskotal na dostatku peněz! Peníze mu nezajistily vše, jedno mu přece schází. „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“

Nad tím se učedníci zarazili. „Kdo tedy může být spasen?“ – „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha.“ Tak odpověděl Ježíš učedníkům, kteří se zhrozili nad podobenstvím, že „snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“

Ale přece řekl: „… u Boha je možné všecko.“ Tato věta je okřídlená. Říkáváme ji někdy, když si opravdu nevíme rady a chceme dát najevo, že je tu ještě ta Boží možnost. Že Bůh jaksi navzdory vší pravděpodobnosti a všem zákonitostem a zkušenostem může udělat zázrak! „U Boha je možné všecko.“ To bychom teď potřebovali, aby se potvrdilo, aby se to ukázalo celému světu. Že Bůh může zastavit válku a nastolit spravedlnost na Ukrajině a vykázat Rusko do jeho mezí. To by byla krása! – Ano, byla by to krása a moc bych si to přála. Ale musím vědět, že by to ještě nebylo Boží království. Ještě bychom v tu chvíli nevešli do života, který je životem, v němž vládne jen Bůh a vše je mu podřízeno. Ovšem my se snažíme tomu pomoct. Děláme všechno možné, abychom zmírnili utrpení nešťastných uprchlíků. Mnoho z nás je plných horlivosti …

Jsou tohle ty možnosti, které Bůh započítá? – A co my, ptá se Ježíše jménem učedníků Petr? „My jsme opustili všecko a šli jsme za tebou.“ Srovnávají se s tím bohatým smutným mužem. Oni opravdu změnili svůj život. Nevím, jestli to však v té chvíli neříkají maličko vyčítavě. My jsme šli za tebou, Ježíši, ale přišli jsme o všechno, co jsme měli! Nebo slyšíte radost z jejich slov? – Učedníci ještě zisky nevidí. Ale nebude to trvat dlouho a cestou za Ježíšem dospějí až k velikonocům. Po čtyřiceti dnech zkoušek se setkají se Vzkříšeným. A pak už jim radost nikdo nevezme. Naplní se slova, která jim v tuto chvíli na jejich otázku odpověděl Ježíš. Bude to ještě v tomto čase – pronásledování, ale i nové společenství, nová rodina, zázemí a domov a – také to, co si tolik přál ten bohatý muž – „v přicházejícím věku život věčný.“

Pro něho to nebude? – To Ježíš neřekl. U Boha je přece možné všechno! Jen pořadí je jiné, než jsme zvyklí my: „Mnozí první budou poslední a poslední první.“ Kde budeme my? Teď to ještě můžeme ovlivnit. Kam uložíme svůj poklad? – Nyní začíná doba postní vrcholící velikonocemi – totiž velikou radostí z přemožení smrti a všeho zla na zemi. Tu radost nám Kristus připravil a ani nás o ni nic nemůže oloupit. Ani Putin, ale ani přírodní katastrofa, ba ani chudoba a pronásledování. Dejme si to povědět. Ovšem těch 40 dní, ta symbolická doba odříkání a pokání, není snadná. Může to být čas pláče a vzdychání. Letos víc než kdykoli dřív. To, co máme a co jsme prozatím nechtěli opustit, však může být proměněno v požehnání. Jak se rozhodneme? Amen.

Vyznání vin

Pane, ty na nás hledíš s láskou i když tě zarmucujeme. Mnohým z nás „jedno schází“ – Přijmi naše vyznání:

Zase a znovu jsme své srdce zavěšovali na majetek, hýčkali si vlastní pohodlí a zbývalo nám jen málo místa pro lásku k slabým, znevýhodněným bližním. Nyní to vyznáváme a chceme to změnit.

Bratře, sestro, kdo se k tomuto vyznání připojuješ, pověz to spolu se mnou slovy: Pane, prosím tě, odpusť mi. – Kdokoli takto ve svém srdci vyznáváš, nepochybuj, že máš skrze utrpení a smrt Kristovu odpuštění hříchů. Bez ohledu na to, že je při nás ještě mnoho slabosti. Vše je zakryto smrtí Kristovou.

Vyznání víry

Věřím v Boha, Otce všemohoucího,

Stvořitele nebe i země,

i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného,

Pána našeho,

jenž se počal z Ducha svatého,

narodil se z Marie Panny,

trpěl pod Ponciem Pilátem,

byl ukřižován, umřel a byl pohřben,

sestoupil do pekel,

třetího dne vstal z mrtvých,

vstoupil na nebesa,

sedí na pravici Boha, Otce všemohoucího,

odkud přijde soudit živé i mrtvé.

Věřím v Ducha Svatého,

svatou církev obecnou,

společenství svatých,

odpuštění hříchů,

vzkříšení těla

a život věčný. Amen.