Písně: 81; 616; 339; 384; 412

Čtení: Jer 29,4–7

Introit: Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé! Země vydala své plody, Bůh nám žehná, Bůh náš. Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť se ho bojí všechny dálavy země! (Ž 67, 6n)

Milí bratři a sestry,

prorok Jeremjáš, když vyřizuje Boží slovo svému lidu, hovoří především o budoucnosti. My dnes stojíme na počátku nového roku a máme otázky po budoucnosti na mysli také. Jaký bude ten rok? Co se nám splní? O co přijdeme? Ptáme se po budoucnosti své, v rodině a zaměstnání, ve svém sboru a církvi. Konec konců je ta otázka aktuální i v kontextu celé společnosti, Evropy, světa. Již druhý rok je tu jeden nevyřešený problém, stejný pro celý svět. To se asi dlouho předtím nestalo. A nebo jsme o tom nevěděli. Ale nyní o covidu-19 vědí všude a všechny vlády světa se musí starat, jak by své obyvatelstvo co nejméně zatížily a co nejvíce posílily.

A tak, když dospějeme k takovým otázkám, se kterými si nevíme rady, které nás třeba i rozdělují, uvědomujeme si, že jako Boží lid máme jedno společné: Společně smíme otevřít Bibli a naslouchat Božímu slovu skrze proroky a apoštoly. A kdo by nezpozorněl, když uslyší tak aktuální poselství! „Chci vám dát naději do budoucnosti.“ Prorok to neříká za sebe, jako nezlomný optimista. On je kazatelem Božího slova. Vyřizuje tedy Boží záměr. – A tento záměr nic a nikdo nemůže zrušit. To smíte, bratři a sestry, přijmout pro sebe, své rodiny, tento sbor a celou církev jako podporu. Jako oporu v životě, jako pevný základ do budoucnosti, na kterém můžete stavět a s ním počítat. Budoucnost není nejistá, záhadná. Není to temná, nevyluštěná hádanka. Smíte mít a za všech okolností zachovat jistotu naděje. „Chci ti dát naději do budoucnosti.“ To zní z míst nejvyšších.

A dnes, krátce po vánocích, víme, že nešlo jen o sliby, ale že Bůh už dal! Pamatujete, jak jsme si to na Boží hod vánoční připomínali? „Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval!“, volá apoštol. A evangelista: „Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán v městě Davidově!“ A o velikonocích si připomínáme: Dal toho Syna tak, že jej kvůli nám obětoval. Toho, který přemohl smrt a třetího dne vstal z mrtvých. V něm je zdroj vší naděje, kterou ani smrt nemůže zastavit. V Kristu nám Hospodin říká: Já jsem s vámi dnes i zítra, nyní i na věky.

A co to znamená? Co máme jako jednotlivci anebo jako sbor dělat, abychom tuto naději každodenně vnímali a ona nás držela? Jeremjáš vyřizuje: „Když mne budete hledat, naleznete mne.“ Zní to až jednoduše, ale snad to je to nejlepší, co teď tváří v tvář otázkám, které jsme na začátku kladli, můžeme vyslovit: Ono to není složité, tajemné, ale zřetelné, ano docela jednoduché. Ať už v životě přijde cokoli, za všech okolností bude stále platit: „Když mne budete hledat, naleznete mne.“

Co si pod tím máme představit? Jako už mnohokrát, na příběhu Izraele, Božího lidu, se učíme i pro sebe. Pro svou nevěru, netrpělivost, pro svou lhostejnost a svévoli se dostal do velikých těžkostí, až nakonec do zajetí a přišel úplně o všechno. Možná znáte ten výrok: „Jste v mé ruce jako hlína v ruce hrnčířově a já si mohu udělat jinou nádobu, když se mi tato nebude líbit.“ Po velkém soudu a tříbení však přichází Hospodin znovu s jiným slovem: „Když mne budete hledat, naleznete mne.“

Jen si to představte: Lid izraelský se octl v Babylóně. Uprostřed vyhnanství, ba nepřátelství vůči Hospodinu. Babylon byl mocnou říší s promyšleným a všudypřítomným náboženstvím. A zdálo by se, že nad Hospodinem a těmi, kdo v něho věřili, zvítězil. Ono, věřit v neviditelného Boha se zdá být poněkud pošetilé, v takovém světě. Všichni v okolí tvrdí: To platilo kdysi dávno, snad ve vaší zemi za starých časů. Ale dnes je všechno jiné. Hospodin je bezmocný. Dnes tady nikdo Hospodina neposlouchá, tady se jeho vůlí nikdo neřídí. My se řídíme vlastními pravidly, jinými zákony a zákonitostmi.

A do těchto otázek a pochybností zní mocně: Ale ano, i uprostřed světa, který je jistě docela jiný, než jaký byl u vás doma, i tady můžete počítat s tím: „Budete-li mne hledat, naleznete mne. Budete-li mě volat, já vám odpovím.“ To smí být v tomto zmateném a měnícím se světě vaší jistotou i v novém roce. Církev ani svět za pár roků nebude vypadat jako dnes, ale přesto všechno, „budete-li ke mne volat, naleznete mne,“ je Hospodinovo slovo.

Nesmíme však přeslechnout, co prorok vyřizuje dál: „… když se mne budete dotazovat celým svým srdcem.“ Tedy nerozdvojeně. Ne, že budete žít jako na dvou kolejích. Izrael právě pro svou rozpolcenost, kulhání na obě strany, přišel o všechno, co po celé generace budoval, oč usiloval. Pán Ježíš potvrzuje: Bůh žádá celého člověka. Ne jen kousek – ale celého. „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je první a veliké přikázání.“ Je platné dodnes; nejen pro ty ubohé zajatce v Babylóně. I pro nás má cenu slyšet: Dobrý život si nezajistíte, když to budete chtít mít dobré na obě strany. Nelze sloužit Bohu i mamonu, jak to pak Ježíš vyjádřil. Když budete žít rozpolceně, pak Boha ztratíte a uprostřed všeho toho, co jste získali a nashromáždili, vydělali i ušetřili, budete žít nešťastně, jako vykořenění, v neustálém strachu, jestli máte dost a jestli byste nemohli mít ještě víc. A co když vás někdo předběhne, atd. Hospodin nás má ve své ruce tak jako hrnčíř hlínu.

Poslechněme to ještě jednou pozorně: „Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele všem přesídlencům, které jsem přestěhoval z Jeruzaléma do Babylóna.“ – Oni museli slyšet, že to nebyl osud, náhoda, rozhodnutí vítězných mocností. To já jsem vás přestěhoval – pro vaši neposlušnost – do Babylóna. To já jsem způsobil – kvůli vaší neposlušnosti, že jste přišli o domov a skvostný chrám. Ale když mě budete zase hledat celým srdcem, pak se vám dostane požehnání. Pak budou vaše rodiny zachráněné, ať jste kdekoli. I v Babylóně. I v moderní Evropě. Berte si ženy, ploďte syny a dcery, rozmnožujte se tam, ať vás neubývá. Budete-li cele u Hospodina, pak smíte počítat s tím, že to přinese požehnání a oporu a pevnost i do vašich nejužších vztahů.

A také: Stavějte domy a bydlete v nich. Vysazujte zahrady a jezte jejich plody. Má to smysl v jakékoli společnosti! – To je zajímavé. I požehnání v práci je důsledkem milování Hospodina nerozděleným srdcem. Ani to není dnes samozřejmé. Mnoho z nás pracuje do úmoru, ale málokdy vidí smysl své práce. Málokdo je přesvědčen, že to má cenu i do budoucna. Množí se názory, že ani děti už nemá smysl přivádět na svět, ani se ženit a vdávat. Jako by lidé říkali, „po nás potopa!“ I mezi křesťany proniká ten tlak. Ale Boží slovo zve k něčemu jinému: „Jestliže mě budete celým srdcem hledat a volat, pak se vám dostane požehnání z vaší práce a naleznete v ní radost.“

A to třetí neméně důležité: „Usilujte o pokoj toho města, do něhož jsem vás přestěhoval. Modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji i vy budete mít pokoj.“ Místo, abyste se hněvali na město a lidi, kde žijete, místo výčitek, nadávání a stěžování, co by kdo měl dělat jinak, a jak je to všechno špatné, modlete se za to město a za tu zemi, do které jsem vás usadil. Modlete se za tuto zemi, ve které bydlíte, za zemi, ve které žijete, modlete se o pokoj toho národa, který je vašim národem. A o pokoj světa, který je vaším světem. – To nikdo jiný za vás neudělá. Tím pro budoucnost svou a svých dětí a vnuků, sboru a církve učiníte nejvíce. – Bratři a sestry, vy víte, že klid, mír a spravedlnost jsou velmi křehké hodnoty. Někdo řekne: Nějak to dopadne. A jiný: Co zmůžeme? Ono to půjde všechno stejně mimo nás. – Ale, takto prorok nemluví. Jen si to dobře zapamatujte. A když vás taková rezignace, lhostejnost a pochybnost přepadnou, opakujte si to slovo: „To, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův. Jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: Chci vám dát naději do budoucnosti.“ Tak nás prorok ujišťuje také do začínajícího roku 2022. Amen.