Mt 1:18 – 2:1  Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého.  Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají.  Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.  Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“  To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka:  ‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel‘, to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘.  Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě.  Ale nežili spolu, dokud neporodila syna, a dal mu jméno Ježíš.

Introit: Pro slitování a milosrdenství našeho Boha nás navštíví Vycházející z výsosti, aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje. (L 1,78n)

Písně: 261,1–7; 371,1.4; 651; 277

Čtení: Ř 8,31b–39

Kázání: Mt 1,18-25

Milí bratři a sestry,

Co vlastně znamenají tato slova (Mt 1,18-25)? To ještě nejsou Vánoce, viďte. Čtení jsme končili – „dokud neporodila syna…“ Evangelium nás uvádí do doby očekávání. Narození přišlo potom, později. Nedá se však zastavit. To je známá věc. Po početí dítěte přijde jeho narození. V tom máme jistotu. Stejně jako nyní máme jistotu, nebo téměř jistotu, že za pár dní přijdou Vánoce. Že to narození Páně budeme moct opravdu oslavit. Ale hned si pomyslíme: Jaké to však budou letos Vánoce? A změní se vůbec něco po nich? To už není jako tehdy, když se Pán Ježíš narodil, proroctví se splnilo a jeho současníci se stali svědky díla spásy při pozemské Ježíšově cestě. Když my mluvíme o očekávaném příchodu, nemyslíme tedy hlavně na Vánoce, na 25. prosince, svátek narození Páně. Ale na druhý a konečný příchod, na advent Pána vzkříšeného spolu s jeho soudem i Královstvím. Spolu s tímto druhým adventem se změní nejen něco, ale změní se všechno. S Josefem smíme slyšet slova o tom, který přichází a mít z té předpovědi upokojení a naději. Přitom důležité je vědět, kdo je ten, který přijde na tento svět. A to je stejné, ať už mluvíme o příchodu prvním nebo o tom druhém.

Teď jsme tedy v době vrcholného očekávání. Už se to blíží. Advent pokročil. Světlo světa, které má prozářit všechnu tmu, již je blízko. Ale také to znamená, že nejistota, strach a úzkost vrcholí. Mají brzy skončit? Kdo to však ví? Jen ten, kdo tomu věří. Kdo si to nechá povědět a upokojí se tím. Zatím však je noc ještě temná a světla, která vidíme, jsou jen umělá. Jen výpomocná – jako na tomto věnci svíčky a nebo baterky ve vašich mobilech, když si na temné ulici chcete posvítit, abyste neupadli. Lidé mají zajisté různé podmínky a různé domácí poměry. Ale letos jsme na tom všichni stejně v tom dlouhodobém tlaku koronavirové pandemie, který někde již je nesnesitelný, k nevydržení. Dlouhých devět měsíců opakovaných omezení a nouzových opatření máme za sebou. Devět měsíců.

Obvykle, když se tento údaj někde objeví, reagujeme těšením na radostnou událost. Někdo se má stát matkou a otcem. Co může být krásnějšího. Pro Josefa, muže pocházejícího z rodu krále Davida, byla však zpráva o početí jeho snoubenky tísnivá. „Shledalo se, že počala …“ Je zjevné, že budoucí otec to nečekal a že se k plodu v Mariině lůně nezná. Nemůže. Pro něho je ta zpráva o budoucím narození komplikací.

Píše se, že Josef „byl spravedlivý“. Ale právě ve své spravedlnosti se rozhodl propustit Marii a nepřijmout to dítě, které se mělo narodit. Chtěl ji však propustit potají, aby z toho nebyl skandál a ona se nedostala do řečí, nebo snad dokonce „na pranýř“ jako cizoložnice. Rozejít se civilizovaně a milosrdně. Tak to zamýšlel Josef a tak by to asi byl udělal, kdyby jej Bůh nezastavil. Kdyby neposlal svého anděla a neupokojil Josefa.

Stalo se to ve snu. V tom stavu, kdy člověk nad sebou nemá vládu a nemůže zhola nic ovlivnit. Kdy se věci nedějí z lidské vůle. Tehdy ve snu se ukázal Josefovi Hospodinův anděl a řekl mu: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku, neboť, co v ní bylo počato, je z Ducha svatého…“ „Z Ducha svatého“ znamená ne z ducha a vůle a těla muže. Ten život, který tu právě počíná, je z vůle Boží a z životadárné síly Božího Ducha. To je jedna věc, kterou Josef má přijmout: To, co se tu chystá, je neobvyklé proto, že se to děje z Božího rozhodnutí. Nejsou to lidské plány, ale Boží. Na člověku je buď to přijmout nebo odmítnout. „Neboj se, Josefe, přijmout…“

Co Josefa přesvědčí a upokojí, co jej zbaví strachu přijmout to dítě i s jeho matkou? – Stručně řečeno, dvě jména. Dvě jména pro syna, který má přijít na svět. Dvě ohlášená jména a jejich význam. Ježíš a Immanuel. To je to hlavní, co chce evangelista říct nám. To podstatné, co máme vnímat na konci adventní doby a těsně před Vánoci. Jména syna mají takový význam, že jím zbavila Josefa obav a strachu. Dodala mu odvahu otevřít dveře neznámé a neplánované budoucnosti pro sebe, pro svou ženu i pro lid, který čeká na svou záchranu. Lid izraelský, z něhož Josef pochází.

První jméno: Ježíš

„Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš.“ To nebylo neobvyklé jméno. Naopak. Josef je mohl dát bez rozpaků. Ale zase: podle pokynu anděla. Ne, že by se byl poradil se ženou, jako to dnes manželé dělávají. Ani ze svého rozhodnutí. Člověk tu má ustoupit Hospodinu. Přijmout příkaz Boží. Podvolit se. „Dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“ Smysl jména má dojít naplnění. V tomto synu.

Lid totiž netrpí jen nesvobodou. Nepotřebuje vysvobodit jen od cizí nadvlády Římanů, od kolaborujících a zištných úředníků a z hmotné nouze, z chudoby, která tehdy byla. Ale potřebuje vysvobodit ze samotného zdroje všeho zlého, totiž z hříchů. Svět leží ve tmách svých hříchů. Říká se nám tu, co je prvotní příčinou všeho lidského trápení. Ano, i nemocí a epidemií. Jsou to lidské hříchy. A počítají se v to – zde na prvním místě – hříchy Božího lidu. Ne že by ostatní lidé hříchy neměli. Ale nevědí o nich. My však přece rozumíme. Tak jako Josef rozuměl a proto přitakal. Proto souhlasil, že přijme do svého domu, do rodiny, do nejužšího manželského svazku dítě, kterému dá jméno Ježíš. „Neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“

A ještě něco: Josef, i když sám žádný král ani kněz, přece jako potomek krále Davida, jehož evangelista Matouš v rodokmenu uvádí, byl si jistě vědom slavné tradice, která podle Božích zaslíbení má pokračovat. Hospodin podle proroctví jednoho dne vzbudí Krále z rodu Davidova, aby vysvobodil svůj lid. Nyní však, jak říká Boží posel, má se tento syn a budoucí Král narodit do Josefova domu; a to za dost podivných okolností. „Shledalo se, že počala …“ Ale nyní slyší: „Co v ní bylo počato, je z Ducha svatého“ a „dáš mu jméno Ježíš“. To jméno ohlašuje Hospodinovo vysvobození, záchranu. Je to vlastně stejné jméno (jen jinak vyslovené) jako Jozue, který přivedl Boží lid do svobody, do zaslíbené země. Jošua, Ježíš … tento ohlášený syn, počatý z Ducha svatého, z Boží vůle a síly, bude vysvoboditelem a zachráncem lidu z jeho hříchů! On přivede lid do odpočinutí, do království Hospodinova. Jak slavná budoucnost se tu otvírá v ohlášeném příchodu syna Vysvoboditele!

Druhé jméno: Immanuel

Tímto jménem se Josefova rodina jako první stane součástí Božího plánu a Božích zaslíbení daných prorokům. „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel, to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘.“ (Iz 7,14) To tě, Josefe, čeká, přijmeš-li Ježíše. A nejen tebe. Bůh s námi! To čeká nás všechny, přijmeme-li Ježíše. V něm Bůh bude s námi. A my, bratři a setry, již víme jak. My už se na tuto andělskou předpověď díváme zpětně. Zpětně se těšíme tím připomenutím všeho, co víme o Pánu Ježíši. Od jeho narození pak v celém jeho díle. V jeho cestě mezi lidi postižené hříchem tím nejrůznějším způsobem. Nevyhnul se nikomu – ani chudému ani bohatému. Ani muži, ani ženě ani dítěti. Ani židu ani pohanu. Ve všech evangelijních spisech jsou o tom doklady, jak se ten Spasitel skláněl až dolů a vytahoval každého člověka z bolestí a nemocí a posedlostí, závislostí, zloby – k uzdravení a smíření a radosti. A to ještě není všechno. Až k tomu poslednímu nepříteli šel, až ke smrti na kříži. Aby jej navždy porazil a nás tak osvobodil a vyvedl k Otci. Tak je v Synu Ježíši Bůh s námi. Tak je Immanuel!

Josef se probudil ze spánku a učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův. Vše ohlášené se stalo skutečností a již to platí. Syn Ježíš, Immanuel, přichází na svět, aby byl s námi a vysvobodil svůj lid z jeho hříchů. Bůh dal poznat svůj úmysl a my se z toho dnes radujeme. Radujme se! Máme důvod! Protože tento svět nezajde ve tmách epidemie, ani ve tmách přírodních bouří, ani ve tmách válek. To znamená, že nezajde ve tmách hříchů. Nýbrž svítí tu světlo v Ježíši, který přichází, aby byl s námi a provedl nás k životu v Božím království. Věřme mu a alespoň doma z plných plic zazpívejme: „Svět ve tmách chodil, Kristus se zrodil, raduj se, raduj, ó křesťane!“

Modlitba: Pane Ježíši Kriste, ani náš hříšný život, ani zlá smrt nás neodloučí od tvé lásky. Spolu s bratry a sestrami, s křesťany na celém světě, chceme slavit tvůj příchod mezi nás. Amen.