3. neděle adventní

Introit: Hospodine, projevoval jsi své zemi přízeň, úděl Jákobův jsi změnil. Snímal jsi ze svého lidu nepravosti, přikrýval jsi všechny jeho hříchy. Svou prchlivost odkládal jsi zcela, přestával jsi planout hněvem. (Ž 85,2-4)

Čtení: Iz 42,18-23

Písně: 265,1–3; Ž 85,1–2; 265,4.5; 269,1.11.12

Milí bratři a sestry,

té Janově otázce, myslím, rozumíme. Otázka největšího z proroků, Jana Křtitele, je i naší otázkou. Opravdu v Ježíši přišel ten pravý Mesiáš, Spasitel světa? Jak se to pozná? Vždyť kolem sebe vidíme svět plný násilí, bezpráví, svět, na němž není vidět žádná proměna! – Nemáme přece jen čekat advent (příchod) někoho jiného než tohoto Ježíše? Vůbec se Janově otázce nedivíme. Připravoval cestu Pánu, a jestliže tím Pánem je Ježíš, jak je možné, že se to tak málo projevuje? Jak je možné i to, že on, Jan, je teď ve vězení? Nakonec bude bez důvodu popraven, když si zvrhlý panovník Herodes usmyslí (14,10). Už ani nebude mít možnost ještě se s Ježíšem setkat. V žaláři je odkázaný jen na svědectví svých učedníků, po kterých vzkázal svou otázku, plnou úzkosti a pochyb: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“

Koho třeba? Například takového Spasitele, který skutečně bez okolků vykoná soud a nastolí spravedlnost. Jan kázal o blízkém soudu Božím. A jeho kázání mělo ohlas. Lidé vyznávali své hříchy a nechávali se od něho křtít na jejich odpuštění. Jan mluvil o sekeře, která již je přiložena ke stromu a vytne jej, pokud strom neponese dobré ovoce. Kázal o tom, že ten Přicházející má v ruce lopatu k pročištění svého mlatu. Tedy měl soudit a nastolit nový řád Božího království. Takového spasitele čekali. Takového spasitele přece svět potřebuje! Ale teď Jan sedí ve vězení. A do vězení se k němu dostávají zvěsti o „činech Kristových.“ – Ale jaké to jsou mesiášské činy? Ježíš začal veřejně působit právě v té době, kdy byl Jan uvězněn. Cosi se kolem něj děje: ale k očekávané nápravě světa to má přece jen daleko. A tak Jan vážně pochybuje, zda Ježíš Nazaretský, syn tesařův, je skutečně tím očekávaným Mesiášem.

Ježíš na Janovu otázku odpovídá; ovšem tak, že to Janovi příliš neusnadňuje: Odpovídá tím, co mohou učedníci sami dosvědčit, že se opravdu děje, to co je slyšet a vidět. Tedy právě ty činy, o kterých Jan už nejspíše slyšel a kvůli kterým začal pochybovat! Ježíš však potvrzuje: Ano to je ono, co mělo přijít od Boha spolu s Mesiášem a jeho novým věkem: „Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.“ Odtud má být podle Ježíše vidět, že v něm přichází pomoc světu, záchrana a spása. To jsou jeho mesiášská znamení. Nic více, nic lepšího, přesvědčivějšího Janovi ve vězení Ježíš poskytnout nemůže a nechce. Žádné lepší, přesvědčivější znamení Boží moci. Proč právě tyto činy?

Nejprve proto na ně Ježíš poukazuje, že chce aby Jan a učedníci – a my dnes – viděli, že slepí, chromí, malomocní, hluší, mrtví a chudí jsou ti, kterých si on, Ježíš především všímá a hledí. A také nám je připomíná. Ten, v něhož máme věřit, že je Král králů a Pán pánů, Vykupitel, právě on nám ukazuje do našeho světa, na jeho dno, tam, kde je utrpení a strádání. Je to nepříjemný pohled – mezi slepé, chromé, malomocné, hluché, mrtvé a chudé, a právě tam Ježíš náš pohled zaměřuje, abychom na tuto skutečnost nezapomněli, abychom se jí nevyhýbali, protože ani on na ni nezapomíná, nevyhýbá se jí, naopak do ní vstupuje. Před letošními Vánocemi mnohé z nás tato zpráva povzbudí. Vždyť dnes už skoro všichni známe někoho nebo dokonce máme někoho, kdo nebude v plné parádě u stromečku, ale místo toho leží a je mu zle; v horším případě v nemocnici nebo dokonce již nám chybí proto, že zemřel. A další budou o Vánocích v plné pohotovosti, protože léčí, ošetřují, převážejí, testují, zkrátka pracují všude, kde je potřeba. Slyšme proto všichni: Ježíš přišel právě do takové skutečnosti, kde vánoční pohoda a přepych nevládnul. Přišel z lásky, která se nevyhýbá utrpení.

Za druhé: tím, jak to Ježíš Janovi vzkazuje, mu připomíná, že v tomto pojetí mesiášského působení a pomoci nepřináší nic zase tak nečekaného. Takovou pomoc, takové projevy příchodu Hospodinova, přece už očekávali, vyhlíželi a kázali proroci. Jan zvěstoval den Hospodinova soudu, den „veliký a hrozný“. Ježíš se svými činy hlásí ke starozákonním proroctvím o tom, že až přijde den Hospodinův se svou slávou a mocí, tak se „otevřou oči slepých, uši hluchých a kulhavý poskočí jako jelen…“ (Iz 35) A nebo, že Hospodinův služebník, až přijde, tak to bude proto, aby byl „světlem pronárodů a otvíral slepé oči“ (Iz 42). Do očekávání takového Boha se Ježíš zařazuje a vědomě se ve světě projevuje ne na prvním místě jako trestající Soudce, ale jako ten, kdo přichází, aby poškozené napravil, nemocné uzdravil. Jeho činy jsou čitelnými znameními, že tohle je Boží vůle, aby ti, kteří jsou v nevýhodě, dostali pomoc, příležitost, radost. Aby ti, na které nejvíc dopadá bída tohoto světa, měli jistotu, že v nebeském království se s nimi počítá.

Ještě něco však vzkazuje Ježíš Janovi do vězení: „Blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ To znamená především: Ježíš také Janově otázce rozumí. Ví a připouští, že nad takovým mesiášem, jako je on, se člověk může „urazit“. Že je pohoršlivé vidět Spasitele světa v tomto zvláštním muži, který se ujal pár ubožáků, kteří měli to štěstí, že se s ním setkali, ale který rozhodně nepřinesl celosvětový převrat, neotevřel mříže vězení, v nichž trpěli nespravedlivě odsouzení, neučinil přítrž zvůli mocných, nýbrž nakonec sám neskončil lépe než Jan. Je to pohoršlivé, neuvěřitelné, apoštol poví: „bláznivé“. Avšak přece: blaze těm, které takový Spasitel nepohorší a přijmou jej. Protože to, co tu Ježíš dělá a co vypadá přece jen tak neslavně, je ve skutečnosti velká moc a pomoc.

Ježíš Janovi i svým posluchačům potvrzuje, že Jan se ve své zvěsti onoho „Přicházejícího“ nemýlil. Měl pravdu, když kázal o tom, který přijde soudit a napravit svět. A nemýlili se ti, kdo jeho kázání zaslechli a vyšli za ním na poušť. Kdo pochopili a přijali, že před Hospodinem a jeho soudem sami neobstojí, a tak chtěli v pokání změnit své životy. Ano, Jan byl skutečně prorok Hospodinův, ba víc než to, říká Ježíš: byl to ten „anděl“, o němž Malachiáš prorokoval, že „Bůh sám posílá „posla/anděla před svou tváří, aby Mesiáši připravil cestu.“ Ježíš se k němu hlásí a plně mu dává za pravdu. A přece: „Amen, pravím vám, …i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on.“ To znamená: to, co přinesl Ježíš, nijak nepopírá, co kázal Jan. Ale přece: je to neskonale víc. Právě to, co Ježíš koná, otevírá přístup do nebeského království, které je víc, než mohlo Janovo kázání o nápravě světa vylíčit. „Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají.“ Tak blízko je, že se dostává i do rukou lidských násilníků. Pán Bůh nebrání ani všelijakému zneužití. A přece v této jeho vydanosti, právě v té zranitelnosti, která vypadá tak bezmocná, je jeho neuvěřitelná síla. Ne méně, než čekal Jan ve své vizi radikálního převratu, který Bůh způsobí, nýbrž neskonale víc, přináší tento Ježíš.

Ano, je to pohoršlivé, urážlivé. Ale „blaze tomu, kdo se neurazí“. Ten pozná tu moc a pomoc. Kdo má uši, slyš!

Modlitba: Pane a Spasiteli, Ježíši, otevři i naše uši ke slyšení tvého slova, i naše oči, abychom viděli znamení tvého království, posilni i naše klesající kolena k cestě za tebou. Dej, abychom se neobraceli jinam a nehledali někoho jiného než tebe. Chraň nás i celou svou církev, aby nepropásla den tvého slavného příchodu. Amen.

–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––

Poslání: Jakubova epištola 5,7-11a

Buďte trpěliví, bratři, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu, dokud se nedočká podzimního i jarního deště. I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce. Vždyť příchod Páně je blízko. Nestěžujte si jeden na druhého, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi! Za příklad trpělivosti v utrpení si vezměte proroky, kteří mluvili ve jménu Páně. Hle, blahoslavíme ty, kteří vytrvali.

Požehnání: Numeri 6,24–26

Ať Hospodin ti žehná a chrání tě. Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv. Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.